„200 slov“

Malí pavouci lovili 8áčka v Ospu

08. 06. 2021, Honzík Štípek

Před rokem a půl jsem byl v Ospu ve Slovinsku poprvé a tato lezecká oblast se mi zalíbila. Osp je malá vesnička kousek od přístavního města Koper. V jejím okolí jsou tři lezecké oblasti. Jednou z nich je Mišja Peč, kam jsme se vypravovali nejčastěji, Osp, kde jsou nejdelší cesty, a Črni Kal, ale tuto lezeckou oblast jsme nenavštívili, jelikož má lehké cesty pro začátečníky.

Při první návštěvě jsem si vyhlídnul cestu „Corto“ (dvacetimetrové, silně převislé 8a, pozn. red.). Bohužel, napoprvé se mi v ní nedařilo, a tak jsem se rozhodl, že se brzy vrátím.

Dlouho jsme však nikam nemohli vycestovat, a tak jsem veškerý svůj volný čas věnoval tréninku, který probíhal u nás v Tiských stěnách. Jelikož mám rád převisy a mám velkou sílu v rukou, musel jsem začít trénovat techniku nohou, a tím zlepšovat a posilovat svou slabinu. Nohy jsem nikdy moc nepoužíval a nevěřil jim. Nejlepší místo na trénování nohou je na písku (Tisá, Labák, atd…) a jelikož nebyly ani závody, tak jsem lezl pětkrát týdně v Tisé. Začal jsem se zlepšovat. Štěstí mi přálo a pod svá křídla si mě vzal jeden z nejlepších lezců Jindra Hudeček. S Hudym a jeho synem Jindrou jsme začali trénovat už v zimě. Přišlo jaro, první sluníčko a my začali jezdit do Labáku, který se mi líbí, a tam to bez nohou moc nejde.

V květnu Táta domluvil s kamarády z Nového Města nad Metují výlet do slovinského Ospu. Byl jsem konečně šťastný, nepopsatelně natěšený. Přišla příležitost přelézt cestu „Corto“. Mého „prozatímního nepřítele“. (směje se) Těšil jsem se, že si zase zafuním jako lokomotiva, zakřičím si a zapotím se.

„Těšil jsem se, že si zafuním jako lokomotiva.“
Honzík Štípek v cestě „Mozaik“ 8a (foto: R. Štípek)

První dva dny se mi vůbec nedařilo nic vylézt. Asi únava z několikahodinové cesty autem, nebo se ve mně pralo napětí a adrenalin, že jsme konečně na místě a já se mohu pokusit vylézt „Corto“. Třetí den jsme si dali od lezení klid. Pršelo a se svými kamarády jsme odpočívali v pronajaté chatě. Čtvrtý den přišel čas na moji výzvu, nalezl jsem do cesty „Corto“. Cítil jsem, že vše drží. Lezl jsem dál cestou pomalu. Prolezl jsem až ke skoku, pro mě nejtěžšímu kroku v cestě. Zdárně jsem ho přelezl a pokračoval dál. V cestě mě čekal ještě jeden horší krok a pak už jen vítězná cestička ke slaňáku „Corta“. Ten den jsem vylezl ještě jedno 8áčko, které se jmenovalo „Giljotina“. Bylo to dlouhá a nádherná cesta. Pak se mi začalo dařit víc a víc. Další den jsem vylezl 7c na flash a 35metrovou cestu „Galeb“ 7a+/7b.

Předposlední den našeho výletu jsem dal „Samsaru“ 8a a „Mozaik“ 8a, podobné cesty jako je cesta „Giljotina“. Vylezl jsem i krátkou, ale údernou cestu jménem „Zajček“ 8a+. Cesta měla 13 metrů a byla víceméně o jednom kroku, ve kterém jsem nabral lištu přes vykozenou nohu.

Náš výlet byl krátký a já bych lezl stále. Možná jsem se měl narodit jako pavouk. (směje se) Těším se na další výlety a přelézání těžších a vyšších výzev.

Kamarádi, co se umí podržet nejen v pokusu. Honzík Štípek, Natálka Paarová, Adam Paar a Lukáš Uherec (foto: R. Štípek)

_______________________

(Pozn. red: Do Ospu na konci května vyrazili s Honzíkem Štípkem (12 let) společně ještě Natálka Paarová (13 let), která „Zajčeka“ 8a+ a Gijlotinu“ 8a rovněž vylezla. Čtyři osm áčka se povedla také Lukášovi Uhercovi (12 let) a nejmladší Adam Paar (10 let) vylezl dvě cesty za 7b. „Nedá se nic dělat, z nás rodičů už se stali profesionální jističi,“ smál se během popisování přelezů Ruda Paar, „ale máme radost, když můžeme sledovat, jak to mlaďochům jde. Roste z nich skvělá stmelená parta.“)



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu