„200 slov“

Jsem pacient, ale vím to o sobě. Honza „Magnus“ Novák a jeho letní odpočinek na laně

14. 05. 2024, Matěj Kohoutek

Po celém dni bouldrování na Boru přijíždím do Ádru. Je asi půl sedmé večer a pocit únavy vystřídá pocit blaženosti, když po několika měsících opět vidím majestátní pískovcové věže tyčící se nad vrcholky stromů. Totální ádrovská romantika při jarní červánkové obloze.

Auto parkuju u Qadru, protože tu mám sraz s Honzou „Magnusem“ Novákem. Borcem, který je známý tím, že přes den vyleze tři desítky a večer vypije tři piva ve fixu (zavěšený ve shybu na jedné ruce s bradou nad hrazdou, pozn. aut.), což je úctyhodný výkon vyžadující až nadlidskou sílu a odhodlání. Aby onoho magického čísla tři nebylo málo, ví se, že Máňa tráví každý třetí den ve skalách, to je více než sto dní za rok! Jak by řekl jeden nejmenovaný český politik: „Přátelé, kdo z vás to má?“

Mimo to vylezl boulder 8B/B+, konkrétně Poker Face v oblasti Lužňák u Tábora, na laně odškrtl 8b – cesta Sto zvířat na Skalách u Kutné hory a na písku mezi jeho nejtěžší přelezy patří Akumulátor XIb v Teplicích…

Po chvíli Magnus přijíždí na kole, objednáme si pivo, usedneme ke stolu a říká: „Tak pojď do mě, co by tě zajímalo?“

Čím to je, že se lezení věnuješ v takové intenzitě?
Naplňuje mě trávit čas venku ve skalách, což mi přináší takový celistvý zážitek – potkáš se tam s lidmi, zalezeš si, užiješ si chvíle v přírodě, to mě zkrátka baví. Taky mě na lezení baví svádět boj sám se sebou ve smyslu, jestli tu konkrétní cestu nebo boulder dokážu vylézt.

Co je ale nejdůležitější – potřebuji se fyzicky totálně zničit a vyždímat. A v tom je pro mě lezení super, protože po celém dni je člověk už o půl deváté večer úplně koženej a druhý den ráno taky. Často jdu ale i druhý den lézt a takhle to jede pořád dokola. Potřebuju se trošku týrat, když to tak řeknu.

Magnus a „Zelený bod“ 8A/8A+ FA, Loučovice (foto: Petr Schwarz)


Měl bys tuhle potřebu, i kdybys nelezl?
Jasně, třeba v zimě na skialpech je to taky úplná bomba.

Pocházíš z Kutné hory, teď bydlíš v Adršpachu. Přestěhoval jsi se cíleně, abys byl blíž dění na českých pískovcových skalách?
Tím, že jsem dřív lezl na písku s tátou, v sobě nějakou tu „pískařinu“ mám, ale nejvíce mě tady baví lidi. U nás v republice jsem se nikde jinde nesetkal s takovou komunitou jako tady v Adršpachu. Nikdo si tu na nic nehraje, je úplně jedno, co lezeš, a spíš jde o to, jaký jsi člověk. Když polezeš jedenáctky, ale budeš hajzl, tak tě mezi sebe místní komunita nevezme.

Takže místní lezce vůbec nezajímají čísla?
Primárně fakt ne. Tady je jedno, jestli lezeš VIIb nebo XIc, protože tady je těžký všechno. Spíš lidi zajímá, jak dlouho s nimi vydržíš pít na baru. (směje se)

A pro tebe jsou čísla důležitá? Je o tobě známo, že když jdeš do skal, tak chceš vylézt alespoň tři desítky za den.
Beru to jako hru. Nejde mi o to lézt jedenáctky, ale kecal bych, kdybych řekl, že čísla neřeším. Je to určitě faktor, který hraje svoji roli, ale primárně je to pro mě o tom, že si jdu ven zalézt, a než abych celý den nacvičoval jednu těžkou cestu, tak si radši vylezu svůj hattrick (tři cesty obtížnosti Xa a vyšší, pozn. red.). Na desítky se soustředím, protože je to pro mě obtížnost, ve které vím, že si zalezu, ale někdy jdu a vylezu třeba pět cest nižších obtížností a užiju si to úplně stejně, takže to zas tolik nehrotím.

Podle čeho si vybíráš cesty, které chceš lézt?
Pro mě jsou primárním lákadlem cesty, které nemají opakování nebo jsou zarostlý, protože je nikdo neleze. Třeba Cikánskej guláš za Xb tady leze skoro každý, ale já ho vylezený nemám, protože mě to prostě neláká. Většinou se podívám do databáze na Lezci nebo se v hospodě dozvím o cestě, která nemá přelez nebo jich má velmi málo, a to mě zajímá a táhne, protože v té cestě asi bude nějaký problém, který je potřeba vyřešit a zatím se to nikomu nepovedlo, nebo jen pár lidem.

V cestě „Hadraplan“ Xc, Čogolisa, Adršpach (foto: Lukáš Černý)

Do cest i slaňuješ, aby sis je vyčistil?
Většinou se snažím nějak tou cestou probít zespodu na AF, až potom si to vydrbu a dávám RP pokus. Není to primárně tak, že bych si každou takovou cestu obíhal a ze slanění pucoval. Když je to ale úplná zelenina v rajbasu, tak to tak dělám, protože to bys zespodu horko těžko přelézal. Třeba na Ostaši teď systematicky postupuju od Velkýho Střecháče doleva. Všechny cesty, co tam jsou, jsem si řekl, že vyčistím, vylezu a je jedno, jakou to má klasifikaci.

Dá se časově zvládnout kombinovat práce, lezení a osobní život?
Tím, že jsem zaměstnáním hasič, tak jsem vždycky jeden den v práci, a pak mám dva dny volno, takže jsem schopný být i tři dny v týdnu ve skalách. Samozřejmě to ale není tak idylické, jak to vypadá. V životě musíš řešit i jiný věci než lezení. Naštěstí mám teď přítelkyni Barunku, kterou lezení taky hodně baví a na skalách spolu trávíme dost času. Taky aktuálně stavím barák, takže lezení jde občas stranou.

Na druhou stranu jsem schopný si vzít dovolenou a pět dní v kuse lézt. To se povedlo letos v zimě, kdy byla super podmínka. Barča měla zkouškový, takže nebyl čas na to se vidět. Hned jsem toho využil a pět dní v kuse byl ve skalách. Jsem tak trochu pacient, ale vím to o sobě. (směje se)

Když jsme měli na střední škole maturitní ples a stužkovák, tak to byly akce, které jsem úplně vynechal. Radši jsem jel na skály, v tu dobu mi to dávalo větší smysl a nelituji toho.

V čem tě baví kombinovat bouldering a lano?
Posledních pár let jsem měl bolavý prst. Na laně neděláš tak těžké kroky jako při boulderingu, tak jsem to začal střídat. Hlavně v létě, když je vedro, které fakt nesnáším, lezu v Ádru a beru to jako odpočinek po zimní bouldrovací sezóně. Na druhou stranu člověk tady přes léto tráví spoustu času v hospodě, takže s tou regenerací je to tak „pade na pade“. (směje se)

Bouldering je super ve svojí komplexnosti. Dělat těžký kroky za obliny a dlouhý nátahy za mikro lišty je super, ale to zvládne každý, kdo má trochu sílu. Mně se líbí, když musím vymýšlet těžký paty, špičky, nohy obecně. Jak jsem vysoký a těžký, tak nemám žádnou vytrvalost, proto rád lezu silové věci.

Třeba dneska jsme vylezli na Ostaši Teroristu z Moonboardu (XIa) a večer jsem si šel zabouldrovat, protože jsem měl ještě trochu šťávy a chtěl jsem se víc vybombit. To je pro mě ideální den ve skalách. (Magnus se dolezl na bouldru Láska bez čísel 7C, pozn. aut.)

Koukal jsem na tvůj YouTube kanál a máš na něm dost videí, na kterých lezeš bouldrová FA. Jsou prvopřelezy bouldrů něco, co tě teď zajímá?
Dělat prvovýstupy je pro mě šílený magnet. Asi nedovedu vysvětlit přesně proč a určitě to není kvůli tomu, že jsem pod tím podepsaný, ale prváče pro mě mají určitou přidanou hodnotu. Nemám rád dlouhý nacvičování bouldrů, ale pokud jde o FA, tak jsem najednou ochotný do toho přelezu investovat mnohem více času, než když lezu něco, co je už hotový. Asi mě motivuje i to, že to nikdo předtím nevylezl.

Magnus leze „Ufo“ 8A+/B, Prilep, Makedonie (foto: Martin Hapala)

Na písku máš taky nějaký prváče?
Za ty tři roky, co tu bydlím, tak něco málo ano. Třeba loni jsme tady s Tomajdou (Tomáš Sobotka) udělali asi deset prvovýstupů. Nepotřebuji to dělat pořád, ale když se mi nějaká linka líbí, tak do toho rád jdu.

Jaká je to zkušenost dělat prvovýstup s Tomajdou?
Bylo to náročný. (směje se) Tomíka mám rád a klobouk dolů před tím, co je schopný vylézt a ustát v rajbasu nebo ve špinavém terénu. V tom je tady nejlepší, si myslím. Pro mě to byla čest a rozhodně se toho od něj mám ještě spoustu co naučit. Líbí se mi jeho přístup. Jednak je to fanatik stejně jako já a druhak jsem nepotkal poctivějšího člověka při dělání prvovýstupu. On si třeba povolil jenom zubní kartáček, kterým skálu čistí, což je pro mě úlet.

A co maglajz?
Hele, dneska každý špičkový prvovýstupce leze s mágem. Jasně, někdo by mi mohl oponovat tím, že Špek leze bez mága, ale tohle má dneska už každý nastavený jinak. Co si myslím, že je potřeba respektovat, je, když si někdo nastaví jiná pravidla, než máš ty sám. To rozhodně. Já jsem třeba se Špekem domluvený na společný prváč v Klokočí, kde budu respektovat jeho hru, polezu bez magnézia a nemám s tím problém. Nelíbí se mi ale, když někdo přijde a začne moralizovat a dělat, jako by byl morálním kompasem všech lezců. Péťa tohle nikdy nedělal a přijde mi to tak správný.

Považuješ se za pískaře?
Ne, já se minimálně z 60 % považuji za bouldristu. Nemyslím si o sobě, že jsem pískař. Pískaři podle mě od jara do podzimu lezou na písku a přes zimu jsou odjetý ve Španělsku anebo na Panťáku. Já místo toho bouldruju.



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu