„200 slov“

Alex Honnold nám zastavil tep a zajistil si místo v historii

06. 06. 2017, Standa "Sany" Mitáč

Tuhneš a všechno kolem se zpomalí. Při čtení textů a prohlížení fotek z Alexova sobotního výstupu běhá mráz po zádech. Ještě, že už je po všem! Nejen Alexovi, ale všem ostatním lidem se hodně ulevilo. Uf.

Alex nosil tenhle nápad v hlavě několik let a očekávala ho i lezecká komunita – jako další zřejmý milník v historii lezení. Žádná z hlavních cest na legendárního El Capitana v Yosemitech totiž doposud nebyla vylezena stylem free sólo. Všichni zároveň věděli, že Alex Honnold je jediný, kdo tuhle výzvu dokáže přijmout – pokusit se volně a bez lana vylézt cestu „Freerider“ (5.13a, 9+ UIAA, 7c+ fr., 33 délek, pozn.).

„Když jsme se bavili o sólování ‘Freeridera’, vždycky vyjadřoval pochybnosti. V některých místech je cesta docela dost nebezpečná a příliš mnoho lidí vytvářelo na Alexe tlak, že by ji měl vylézt. On ji ale chtěl sólovat pro sebe, ne kvůli očekávání ostatních,“ vysvětluje yosemitský Tommy Caldwell, proč Alexovi trvalo několik let, než se do ostrého pokusu pustil. Alex do cesty nalezl stylem free sólo už loni v listopadu, ale už ve spodní části zjistil, že se necítí dobře. Naštěstí byl schopný vrátit se dolů po fixech.

NEMOHL SE NA TO DÍVAT
„Z nacvičování jsem věděl, že v té cestě je tolik citlivých míst, kde jsem se vždy oklepal hrůzou: ‘Sakra, to je nepříjemný!’ V průběhu let se mi ale povedlo zvětšit svoji komfortní zónu a získat nad nimi větší převahu. Překážky, které se mi kdysi zdály totálně šílené, najednou začaly spadat do sféry možného,“ psal Alex Honnold, který se v sobotu 3. 6. 2017 dopoledne zjevil několika kamarádům na vrcholku El Capa.

Tommyho Caldwella a Kevina Jorgesona tam v lednu 2015 vítaly televizní štáby a jejich první volný výstup cestou „Dawn Wall“ živě pokrývaly desítky světových médií. Alex Honnold ze svého sóla nechtěl dělat spektákl a o jeho sobotním pokusu věděli jen jeho nejbližší. Tommy Caldwell ho na vrcholu nevítal – raději odjel z Yosemit i s rodinou, aby se na to „nemusel dívat“. Pár dní před ostrým pokusem totiž „Freeridera“ s Alexem společně lezli a Tommy si stále nedokázal představit, jaké to bude bez lana. Alexův výkon pak přirovnal k přistání na měsíci.

Podle fotografa Jimmyho China, který roky příprav i samotné sólo dokumentoval, byl Alex poslední dny před červnovým „dnem D“ neuvěřitelně klidný. To se mu podařilo přenést i do samotného lezení. „Bylo to historické. Bylo to něco, co se nedá popsat,“ píše Jimmy. A první slova, která mu řekl Alex na vrcholu? ‘Docela si věřím na to, že bych mohl jít dolů a dát si to hned znova.’ Těžko říct, jestli to myslel vážně.

Takovýhle přístup, dát si něco znova pro radost, dříve vyznával yosemitský sólolezec Peter Croft. Ten o Alexovu sólu tvrdí: „Bylo jasné, že tohle sólo bude další krok v historii lezení. Ale co teď dál? Jaké jsou další budoucí cíle? Nemám vůbec tušení.“
.

Instagram fotografa Jimmyho China

.
Na otázku vzdálenější budoucnosti a jestli bude sólovat do nekonečna, odpovídal autorovi článku Alex Honnold před čtyřmi lety při návštěvě Česka:
„Asi budu lézt bez lana pořád, ale už to nebude to nejtěžší „hardcore“ sólování. Moc rád bych jednou měl domek, rodinu a takovýhle ty věci. Uvidíme. Člověk nikdy neví, třeba potkám tu pravou ženskou a řeknu si: ‘Peču na lezení! Chci mít rodinu.’“
.

Co si o Alexově sólu myslí ti, co měli El Capa v ruce?
.

DUŠAN „STOUPA“ JANÁK

Společně s Jirkou Šrůtkem udělali v roce 2006 první český přelez „Freeridera“ – za tři dny stylem PP (cca v šesti nejtěžších délkách stáhli lano, ale friendy nechali založené ve spáře, pozn.)

„Přijde mi to hrozně hustý, určitě to na mě udělalo největší dojem ze všech věcí, co jsem kdy o Honnoldovi slyšel. Je to dlouhý a strmý… Není moc co dodat. Jednodenní přelezy téhle cesty mě nepřekvapujou, ale tohle…

Vzpomínám si třeba na jednu délku 5.12 pod vrcholovou hlavou, kde se odpojuje „Freerider“ od „Salathé“ – to byl pěkně jedovatej koutek, kde ti to může smeknout jak nic. Obtížnostně mi to přišlo lehčí než 9+ v Krase, ale tady ty délky hrneš třeba 60 metrů. A to nejtěžší přijde až po 25 délkách!

Občas tam jsou závěsný štandy v koutech, kde se dá nějak blbě rozkročit a trochu spočnout. Každopádně nestojíš na polici a nedáš si cigáro.

Dole máš hladkou umytou skálu. Je to takovej rajbas s nýtama po dvou metrech, ale bez nich? Ty vole! Celý je to na tření. Výš potom třeba 5.11 trhlina, že tam nedáš žábu. Nebo dáš, ale vyjíždí. Pak se leze přes prsteníček, je to hodně jedovatý. Po 28 délkách tě čeká velmi vzdušný traverz – sice na jistotu, ale jsou to pumpy úplně bez nohou… Často tam lezeš koutky, kde jedna strana je kolmá, jedna ukloněná a ty tam šmatláš rukama i nohama… Samotnej dolez je pak extrémně vzdušnej – spáry do převisu, po hraně headwallu.

Čekal jsem, že se do toho někdo někdy pustí, ale takhle brzo? To bychom mu asi měli udělit čestný členství v ČHS a dát Výstup roku s hvězdičkou. (směje se)“
.

ONDRA BENEŠ

S Richarden Niekim vylezli „Freeridera“ v roce 2012, stylem RP, čtyři dny ve stěně.

„Pro mě to je nepředstavitelný. Kdyby šlo jen o spárový lezení, tak můžeš bejt silnej a všude zaklemovat prsty… Ale tady je několik pasáží fakt po malejch – jemný technický věci, třeba ta spodní část Freeblast – položená vyleštěná nejistá plotna za 5.11d. To mi přijde hustý.

Pro mě byly v roce 2012 nejtěžší spáry. Tam se Alex určitě cítil jako doma, ale já jsem tam hodně bojoval. Celkem jsme v tom strávili tři noci a lezli jsme pomalu i kvůli lidem v cestě. Bylo v ní asi 15 dvojic – většina to hákovala. Zajímalo by mě, kolika lidem se musel vyhýbat Alex.

Tu nejtěžší délku – Huberovu variantu bych přirovnal k lezitelnému Xb v Labáku, 7c+ sedí. Je tam nejistý krok z oblýho odtalku doleva do spáry. Někdo to dokonce skáče obouruč. Je to fakt hodně nejistý. Nevím, jak to šel Alex, ale je to pro mě nepředstavitelný. Beru to jako obrovskej výkon, co asi nebude mít nikdy opakování.“
.

ADAM ONDRA

Loni na El Capitanu udělal první volné opakování cesty „Dawn Wall“. Psali jsme tady.

„Mně to bylo jasný, že „Freerider“ byl jeho cíl. Ptal jsem se ho na to, když jsme se na podzim potkali, ale byl tajemnej jako hrad v Karpatech. ‘Nějakej projekt mám,’ řekl mi. V listopadu z toho vycouval – ten den jsem ho asi viděl, měl tam nějaký fixy. V sobotu to údajně neměl přifixovaný (aby nemohl ze stěny utéct, pozn. red.) – nejtěžší délku natáčeli ze statických kamer, u kterých nebyli lidi, aby ho nikdo nemohl ovlivňovat.

Je to určitě největší výkon ve free sólo lezení, je to neuveřitelný. Nechápu to. Můžeme se dohadovat, jestli je free sólo dobré nebo ne, jestli o tom psát nebo ne… Každopádně, vysólovat „Freeridera“ – to chce neskutečnou odvahu. Z mýho pohledu je lehčí vysólovat 9a sportovní cestu než tohle.

Širočiny pro Alexe nejsou problém – to je stejné jako když jde po chodníku. Ale ty plotny dole za 7a jsou prý hodně nepříjemný, pak Enduro corner – dokážu si představit, jak strašně to klouže. Navíc, při free sólo to máš náročnější – vynecháváš štandy, takže kolem Enduro corner lezeš čtyři délky dohromady asi 100 metrů vkuse a obtížnost může být kolem 8a.

Osobně jsem si myslel, že Alex počká na podzim. Červen jsem nečkal. Ale zase to souvisí s tím, že nemá příliš rád zimu. Má rád přijemnou teplotu. Kroky v tom nejsou zas tak těžký, takže se může občas zastavit a mágovat. Hlavně potřebuje sucho. Když je hodně velká zima, tak to střílí. A během free sóla nechceš, aby ti to ustřelilo.“

.
Zdroje a doporučené čtení
(v angličtině)
National Geographic (článek, rozhovor s Alexem), UK Climbing, Outside (článek Tommyho Caldwella), Instagram Jimmyho China.

Alex Honnold (f: Standa Mitáč)

I malé články dají dohromady velkou práci. Cvakni a potěš eMontanu.