Nedáv­né poví­dá­ní s Ančou Šebes­tí­ko­vou a Eliš­kou Ada­mov­skou mě při­ved­lo k pal­či­vé otáz­ce, jaký má vliv pohla­ví spo­lu­lez­ce na lez­co­vu spo­ko­je­nost. Ten nápad vzni­kl zce­la nevin­nou čás­tí roz­ho­vo­ru:

(…)
Anča: Mimo lezec­ký svět mám málo holek, se kte­rý­ma si rozu­mím.
Ella: I v tom lezec­kým svě­tě je to někdy nároč­ný. Když lezeš s hol­ka­ma, tak je musíš neu­stá­le do něče­ho tla­čit. Při vymýš­le­ní boul­de­rů jsem na sobě čas­to cíti­la zod­po­věd­nost, že je na mě, abych něco vymys­le­la. S hol­ka­ma je všech­no poma­lej­ší a čas­to tro­chu nuda. Kdež­to s kluka­ma se pros­tě leze.
Anča: Já s hol­ka­ma sko­ro vůbec nele­zu.

Najed­nou jsem se při­stih­la, že nesou­hla­sím. Na své lezec­ké par­ťač­ky bych neda­la dopus­tit. Slo­vo dalo slo­vo a zača­la jsem s drob­ným prů­zku­mem veřej­né­ho míně­ní. Zce­la nere­pre­zen­ta­tiv­ní­mu vzor­ku osmi osob ve věko­vém prů­mě­ru 34,8 let, z nichž pět byli muži a tři ženy, jsem před­lo­ži­la dotaz­ník uši­tý hor­kou jehlou. Roz­kaz zněl jas­ně: Napiš­te mi výho­dy a nevý­ho­dy spo­lu­lez­ců a spo­lu­lez­kyň. Na výsle­dek krát­ké­ho zkou­má­ní se můžeš podí­vat v násle­du­jí­cím tex­tu.

GIRLS POWER: MOTIVACE A SVAČINA
Že se výho­dy žen­ských a muž­ských lezec­kých pro­tějš­ků dia­me­t­rál­ně liši­ly, to je zřej­mé už od začát­ku. Sku­pi­na osmi dota­zo­va­ných se shod­la, že je s hol­ka­ma ve ska­lách poho­da, netla­čí se tolik na výko­ny, vět­ší důraz je kla­den na cel­ko­vý dojem z lezec­ké­ho dne a spo­ko­je­nost obou par­ťá­ků. Mezi hlav­ní devi­zy ženy/spolulezkyně pat­ří trpě­li­vost, schop­nost moti­vo­vat spo­lu­lez­ce k vět­ší­mu výko­nu konej­ši­vý­mi slo­vy či uspo­ko­ji­vým zevnějš­kem a v nepo­sled­ní řadě vždy pří­tom­ná taš­ka se sva­či­nou.

Jeden nejme­no­va­ný, za to život­ní­mi zku­še­nost­mi ošle­ha­ný lezec shr­nul výho­dy žen­ské­ho pro­tějš­ku tak­to: „Můžu si při­pa­dat, že ji chrá­ním. Mám pocit, že jsem doko­na­lý ve vyprá­vě­ní a poezii. Mys­lím si, že v ní vzbu­zu­ji pocit mé neví­da­né síly, obrat­nos­ti a odva­hy. No, a dál je žen­ská výhod­ná v tom, že je sko­ro vždy šikov­něj­ší než chlap, a tím pádem začne dob­ře lézt. No… a leze­ní je i este­tic­ký sport a tako­vá dob­ře lezou­cí šťa­baj­z­na veli­ce laho­dí oku.“

VÝHODY MUŽŮ: SÍLA A TAH NA BRÁNU
Ten­to odsta­vec bude pro­za­ič­těj­ší. Mezi hlav­ní výho­dy muže/spolulezce jas­ně pat­ří úder­nost, nala­dě­ní na výkon a vět­ší síla. Sílu oce­ňu­jí jak muži, tak i ženy, kte­rým sil­ný spo­lu­le­zec vez­me batoh, pří­pad­ně je lehce povy­táh­ne v zásad­ním kro­ku ces­ty. Chlap­ská síla prý sni­žu­je prvo­lez­cův strach a zvy­šu­je důvě­ru, že bude poten­ci­ál­ní pád chy­cen dob­ře. Muž/spolulezec na plné čáře vyhrá­vá post vhod­něj­ší­ho par­ťá­ka do hor. Pokud si jako své­ho spo­lu­lez­ce do skal vybe­reš chla­pa, zřej­mě toho vyle­ze­te víc, pus­tí­te se do odváž­něj­ších a morá­lo­věj­ších cest.

NEVÝHODY ŽENY – SPOLULEZKYNĚ
„Pře­sko­ky, pře­pa­dy, tra­ver­zy, pojist­ka na noži, ben­zí­no­vý vařič… To všech­no lze ože­let pro výho­dy, kte­ré při­ná­ší spo­lu­lez­ky­ně,“ odpo­ví­dá sebe­jis­tě dal­ší z dota­zo­va­ných. Ne všech­ny odpo­vě­di však byly stej­ně opti­mis­tic­ké. Hle­dáš-li par­ťá­ka do hor nebo do nároč­né­ho pro­jek­tu v žen­ských řadách, pak se rádius tvých mož­nos­tí význam­ně zúží. Spo­lu­lez­ky­ně býva­jí kře­h­čí, náchyl­něj­ší na zimu a zhor­še­né pově­tr­nost­ní pod­mín­ky. Pokud do skal vyra­zí čis­tě hol­či­čí dvo­ji­ce, čas­to zůstá­vá u niž­ších čísel, a do těž­ších cest, kte­ré by na dru­hém pro­tan­co­va­la, se radě­ji nepouš­tí.

CHLAPSKÉ MÍNUSY
Jest­li byli dota­zo­va­ní lez­ci stro­zí při výčtu výhod muž­ských par­ťá­ků, pak tuto schop­nost apli­ko­va­li ješ­tě mno­hem více u popi­su jejich nevý­hod. Pro lep­ší ori­en­ta­ci při­klá­dám ori­gi­nál­ní tabul­ku odpo­vě­dí. Bude to tak pře­hled­něj­ší.

SEČTENO, PODTRŽENO
Kdy­by se hrá­lo na pou­hé sečte­ní plu­sů a mínu­sů, asi by z toho muž/spolulezec vyšel lépe než žena/spolulezkyně. Při podrob­něj­ší ana­lý­ze odpo­vě­dí dota­zo­va­ných se však nako­nec uká­za­lo, že pohla­ví spo­lu­lez­ce není stě­žej­ním hyba­te­lem lez­co­vy spo­ko­je­nos­ti ve ska­lách. Jak to nako­nec shr­nul jme­no­va­ný Asu: „Nejde o pohla­ví, ale inter­ak­ci. Vzá­jem­né emoč­ní půso­be­ní a men­tál­ní nasta­ve­ní znač­ně pře­bí­jí fyzic­kou při­pra­ve­nost. Make it go? – Let it flow…“