„Povin­ná čet­ba“ – rubri­ka, ve kte­ré se s tebou jed­nou měsíč­ně dělí­me o tip na kni­hu, kte­rá by nemě­la chy­bět v žád­né lezec­ké kni­hov­nič­ce. Letos vybí­rá­me ty o horách.

Je rok 1921. Sir Youn­ghusband s úsmě­vem povsta­ne a zdvih­ne sklen­ku jako ges­to pro slá­vu této chví­le. Je před­se­dou Brit­ské­ho výbo­ru pro výpra­vu na Mount Eve­rest. Peč­li­vě oble­če­ní páno­vé, kte­ří zastu­pu­jí Krá­lov­skou země­pis­nou spo­leč­nost a lon­dýn­ský Alpi­ne Club, všich­ni, kte­ří tu sedí – nej­od­váž­něj­ší horo­le­zec Vel­ké Bri­tá­nie Geor­ge Lei­gh-Mallo­ry, plu­kov­ník C. K. Howard-Bury, kte­rý zná Hima­láj z mno­ha lovec­kých a hor­ských výprav, Mallo­ry­ův spo­lu­žák a druh z růz­ných výstu­pů Guy Bullock. pří­ro­do­vě­dec a lékař A. F. R. Wollas­to­ne, Harold Rea­burn, zku­še­ný lezec ve ská­le i ledu – ti všich­ni se chtě­jí koneč­ně dostat tam… naho­ru…

Jsme v Dár­d­ži­lin­gu. Tibe­ťa­no­vy oči jen září a on tan­čí rados­tí kolem doko­la. „Tygři!“ Ano, nes­li bře­me­na do výš­ky víc než 7000 met­rů. Teď se koneč­ně také mohou nazý­vat tím čest­ným titu­lem – tyg­ry!

Kni­ha Hima­láj­ší tygři se opí­rá o his­to­ric­ké sku­teč­nos­ti a vyklá­dá pří­běhy prv­ních poku­sů o leze­ní na Mt Eve­rest. Bez příkras, tak jak se sta­ly. Autor kni­hy Fri­tz Rudol­ph nás vez­me do časů, kdy ješ­tě člo­věk zda­le­ka netu­šil, co ho čeká v nad­moř­ských výš­kách nad 7000 met­rů. A nejen to. Věnu­je se komu­ni­tě těch nepo­stra­da­tel­ným z hima­láj­ských výprav – popi­su­je teh­dej­ší kul­tu­ru a vnitř­ní komu­ni­tu tzv. kuliů, nosi­čů nebo­li šer­pů. Líčí, jak vypa­da­lo teh­dej­ší spo­je­nec­tví čle­nů výprav a nosi­čů, kte­ří za jeden a půl rupie na den před­vá­dě­li neu­vě­ři­tel­né výko­ny.

Okén­ko do his­to­ric­kých udá­los­tí
Prů­zkum­ná výpra­va na Eve­rest se usku­teč­ni­la v roce 1921 – vedl ji Geor­ge Mallo­ry. Chtě­li hlav­ně vylep­šit geo­gra­fic­ké zna­los­ti o oblas­ti, jeli­kož na výstup na vrchol ješ­tě nemě­li potřeb­né vyba­ve­ní. Expe­di­ce vystou­pi­la na sever­ní sed­lo v nad­moř­ské výš­ce 7060 met­rů, odkud se všich­ni vrá­ti­li.

V roce 1922 se usku­teč­ni­la vět­ší brit­ská expe­di­ce pod vede­ním Char­le­se Gra­n­vil­la Bru­ce. Číta­la 13 brit­ských horo­lez­ců (včet­ně Geor­ge Mallo­ry­ho) a více než 160 nepál­ských a tibet­ských nosi­čů. Ten­to­krát se ze Sever­ní­ho sed­la vyda­li ješ­tě výš. Během této expe­di­ce se lidí popr­vé dosta­li nad hra­ni­ci 8000 met­rů. Skon­či­la však nezda­rem – horo­lez­ci strh­li lavi­nu, ve kte­ré zemře­lo sedm nosi­čů.

Dal­ší vel­ká expe­di­ce se usku­teč­ni­la o dva roky poz­dě­ji. Účast­ni­lo se jí opět 13 Bri­tů (pod vede­ním Bru­ce a za účas­ti Mallo­ry­ho) a asi 150 nosi­čů. Během stav­by základ­ních tábo­rů zahy­nu­li dva nosi­či kvů­li omrz­li­nám. Prv­ní pokus o výstup byl neú­spěš­ný, při dru­hém poku­su dosáh­li 8573 met­rů. Na tře­tí pokus vyra­zi­li Mallo­ry a Andrew Irvi­ne, zpět se však nevrá­ti­li. Jaké výš­ky dosáh­li, není dodnes zná­mo. Geo­log výpra­vy Noel Ode­ll, kte­rý jako jedi­ný horo­lez­ce dopro­vá­zel do nej­vyš­ší­ho tábo­ra, je údaj­ně viděl stou­pat od Dru­hé­ho výšvi­hu, kte­rý je ve výš­ce 8605 met­rů. Při expe­di­ci v roce 1933 byl nale­zen Irvi­nův cepín pod Prv­ním výšvi­hem v nad­moř­ské výš­ce 8560 met­rů, v roce 1999 pak Mallo­ry­ho tělo v 8155 met­rech. S vyso­kou prav­dě­po­dob­nos­tí lze říci, že v době neho­dy oba horo­lez­ci už sla­ňo­va­li zpět do tábo­ra. Tělo Irvi­na ani foto­a­pa­rát, kte­rý měli s sebou a kte­rý by mohl mno­hé objas­nit, však nikdy nikdo nena­šel. Pod­le někte­rých teo­rií oba horo­lez­ci dosáh­li vrcho­lu, mezi zku­še­ný­mi horo­lez­ci však tato vari­an­ta moc pří­z­niv­ců nemá. Když však vez­meš v úva­hu, že prvo­vý­stup na Eve­rest se pove­dl až v květ­nu 1953 (Edmund Hilla­ry a Ten­zing Nor­gay), uvě­do­míš si nad­ča­so­vost Mallo­ry­ho schop­nos­tí.
.

Geor­ge Mallo­ry (zdroj: Wiki­me­dia com­mons)

 
A jaké je samot­ná kníž­ka? Vede tě napříč his­to­rií výprav a vyprá­ví sku­teč­nos­ti oprav­du pou­ta­vě. Uvě­do­míš si, jak moc se podo­ba vyso­ko­hor­ské­ho leze­ní změ­ni­la, nebo spíš v co se změ­ni­la.

Záži­tek z čet­by ješ­tě umoc­n­ňu­jí ilu­stra­ce Zdeň­ka Buri­a­na – čes­ké­ho malí­ře a ilu­strá­to­ra dob­ro­druž­ných knih. Je to zkrát­ka únos do his­to­rie horo­le­zec­tví se vším všu­dy – do doby, kdy se hor­ské ští­ty obje­vo­va­ly a byly opře­de­ny tajem­stvím.

Na závěr bych ráda ješ­tě doda­la úry­vek z úvo­du čes­ko­slo­ven­ské­ho vydá­ní kníž­ky z roku 1958, kte­rý mě tolik pozi­tiv­ně nala­dil hned na začá­tek. Text má název: „Jde­me všich­ni na jed­nom laně,” sto­jí za to ho číst celý, ale tady budu cito­vat jen kou­sek…

„Dnes se čeští a němeč­tí horo­lez­ci i turis­té nese­tká­va­jí jen u skal­ních jehel mezi Děčí­nem a Schan­dau, ale také ve Vyso­kých Tatrách, na Ihle v masi­vu Oster­vy, na sever­ní stě­ně Gane­ku nebo na hře­be­no­vých věžích Pro­stred­né­ho hro­tu. Jejich přá­tel­ství se obno­vu­je v Téry­ho cha­tě stej­ně jako v hra­du Hohn­stein. Tako­vé myš­len­ky mi jdou hla­vou ve chví­li, kdy se moje kni­ha Hima­láj­ští tygři pře­klá­dá prv­ně do jiné­ho jazy­ka. Mám upřím­nou radost, že ji vydá­vá prá­vě nakla­da­tel­ství v Čes­ko­slo­ven­sku. Vždyť oblí­be­né poho­ří našich turis­tů a horo­lez­ců se pro­stí­rá přes hra­ni­ce naší oblas­ti ČSSR, pohled ze skal u Labe zalé­tá k sou­se­dům, k přá­te­lům. Srdeč­ný pozdrav mým čte­ná­řům v Čes­ko­lo­ven­sku – mla­dým i sta­rým, těm, kte­ří milu­jí hory své vlas­ti i dál­né kon­či­ny, těm, kte­ří chtě­jí být přá­te­li všem míru­mi­lov­ným náro­dům!” Fri­tz Rudol­ph
.
_____

Geor­ge Mallo­ry (1886–1924) Naro­dil se ve ves­ni­ci Mobber­ley v seve­ro­zá­pad­ní Ang­lii. V roce 1911 vyle­zl na Mont Blanc a v roce 1913 udě­lal ces­tu na Pillar rock, kte­rá byla po něko­lik let hod­no­ce­na jako nej­těž­ší v Bri­tá­nii. V roce 1921 se zúčast­nil prů­zkum­né expe­di­ce na Sever­ní sed­lo Mount Eve­res­tu a na tuto horu se vrá­til také v roce 1922, kdy už měla expe­di­ce za úkol poku­sit se vylézt na samot­ný vrchol. Mallo­ry zavr­hl pou­ži­tí kys­lí­ko­vých bomb, kte­ré se mu zdá­ly pří­liš nespo­leh­li­vé, a dove­dl svou sku­pi­nu až do nad­moř­ské výš­ky 8 225, kde to oto­či­li kvů­li pozd­ní hodi­ně a špat­né­mu poča­sí. Svůj posled­ní pokus o zle­ze­ní Eve­res­tu usku­teč­nil Mallo­ry s výpra­vou zno­vu v roce 1924. Vrcho­lo­vý tým tvo­řil s Andrew Irvi­nem. Kvů­li zhor­šu­jí­cí­mu poča­sí a pří­cho­du mon­zu­nu byli napo­sle­dy spat­ře­ni 8. červ­na 1924 ve výš­ce kolem 8 600 met­rů.

_____

PŘEDCHOZÍ DÍLY LITERÁRNÍ RUBRIKY: Deset vel­kých stěn, Pada­jí­cí hvězda, Vel­ké himá­laj­ské dob­ro­druž­ství, Má ces­ta, Setká­ní se smr­tí, Šivo­va vel­ká noc, Extre­me Alpi­nism, Ces­ta do hor, Ze živo­ta horo­lez­ce.

Hory plné mra­ků, sně­hu a tajem­ství (f: repro kni­hy)