„Povin­ná čet­ba“ – nová rubri­ka, ve kte­ré se s tebou jed­nou měsíč­ně podě­lí­me o tip na kni­hu, kte­rá by nemě­la chy­bět v žád­né lezec­ké kni­hov­nič­ce. Letos vybí­rá­me ty o horách.
.
„Mar­ně hle­da­jí [na spa­ní] něja­kou plo­šin­ku ve sva­hu; všu­de jsou jen hlad­ké kamen­né kvá­d­ry. Naštěs­tí je tu ser­žant Feli­pe Godoy, kte­rý si jako odbor­ník na sabo­táž­ní prá­ce vyslou­žil v armá­dě pře­zdív­ku ‘dina­mi­te­ro’. Odstře­lit kus ská­ly ve výš­ce 7200 met­rů pro něj není žád­ný pro­blém, i když mu to nako­nec zabe­re tři dny. Musel totiž napřed najít ve ská­le vhod­né trh­li­ny, dát do nich dyna­mi­to­vou nálož, zapá­lit dout­nák a rych­le se skrýt. To opa­ko­val snad dva­cet­krát nebo tři­cet­krát, než se mu poda­ři­lo vytvo­řit plo­šin­ku, na níž by se daly vmís­tit dva sta­ny.“

Tenhle odsta­vec z kni­hy Vel­ké himá­laj­ské dob­ro­druž­ství během čte­ní doce­la pře­kva­pí. Uvě­do­míš si, že držíš v ruce kni­hu – svě­dec­tví o pio­ný­rech, kte­ří Himá­laj doo­prav­dy dobý­va­li. (V tom­to pří­pa­dě Argen­tin­ci na Dhau­lá­gi­ri v roce 1954, pozn. aut.). To však nezna­me­ná, že bychom tuhle gene­ra­ci měli odsu­zo­vat. Žili v jiné době a těž­ko říci, jak bychom se na jejich mís­tě cho­va­li my. Tře­ba bychom mís­to fren­da do spá­ry také zalo­ži­li dyna­mit. Doba už je v tomhle naštěs­tí jiná.

Co se však chla­pům, kte­ří vyrá­že­li na osmi­ti­sí­cov­ky už od dva­cá­tých let, roz­hod­ně nedá upřít, je jejich neu­vě­ři­tel­né odhod­lá­ní, schop­nost trpět a obrov­ská sta­teč­nost pus­tit se do nezná­mé­ho pro­stře­dí.

Auto­rem kníž­ky, kte­rá pře­vy­pra­vu­je pří­běhy prv­ních mon­stróz­ních expe­dic, je Mau­ri­ce Her­zog – fran­couz­ský horo­le­zec, kte­rý se stal spo­leč­ně s Loui­sem Lache­na­lem prv­ní lid­skou bytos­tí na vrcho­lu osmi­ti­sí­cov­ky. Psal se rok 1950 a Fran­cou­zi teh­dy hrdin­ně „doby­li“ Anna­pur­nu – Her­zog s Lache­na­lem za to zapla­ti­li dohro­ma­dy přes dva­ce­ti ampu­to­va­ný­mi prs­ty. „Měla by expe­di­ce u veřej­nos­ti tako­vý ohlas i bez omrz­lých nohou a ampu­to­va­ných rukou?“ zamýš­lí se ve své kni­ze Hvězdy a bou­ře jeden z mlad­ších čle­nů té samé expe­di­ce Gas­ton Rébu­f­fat. „Pří­či­na omrz­lin však spo­čí­va­la ve dvou chy­bách po sobě. Že ztra­til ruka­vi­ce. A že u sebe neměl náhrad­ní,“ podo­tý­ká.
.

Sestup z Anna­pur­ny, 1950 (f: repro kni­hy Vel­ké himá­laj­ské dob­ro­druž­ství)

.
V Her­zo­go­vě kníž­ce nara­zíš na per­fekt­ně vypra­věč­sky zpra­co­va­né pří­běhy prv­ních expe­dic zejmé­na na šest osmi­ti­sí­co­vek (Anna­pur­na, Nan­ga Par­bat, K2, Eve­rest, Čo Oju a Dhau­lá­gi­ri, pozn. aut.). Věc­nou přes­nost (dou­fej­me) dopl­ňu­je akč­ní pří­má řeč a mnoh­dy dras­tic­ké záplet­ky, díky kte­rým ti napí­na­vá tlus­tá bichle pro­te­če mezi ruka­ma hod­ně rych­le. „Dal jsem před­nost nej­sil­něj­ším pří­bě­hům a nej­ví­ce vzru­šu­jí­cím dob­ro­druž­stvím, totiž tako­vým, ve kte­rých mě nej­ví­ce pře­kva­pi­la lid­ská noble­sa a dra­ma­tic­ká síla udá­los­tí,“ popi­su­je Her­zog kri­té­ria, pod­le nichž vybí­ral expe­di­ce do své kni­hy. Ta mezi jiný­mi vybo­ču­je svo­jí rea­lis­tič­nos­tí (nena­psal ji spi­so­va­tel od sto­lu, ale člo­věk se zna­los­tí pro­stře­dí) a je vzác­ným svě­dec­tvím jeho doby, ze kte­ré­ho moh­li vychá­zet i dal­ší.

Her­zo­ga napří­klad během osla­vy 40 let od výstu­pu na Anna­pur­nu potkal osob­ně i Jir­ka Novák, orga­ni­zá­tor mno­ha úspěš­ných čes­ko­slo­ven­ských himá­laj­ských expe­dic, kte­rý nedáv­no sesta­vil pře­hled ČS výstu­pů v Himá­la­ji a Kará­kó­ra­mu. „Podob­né kníž­ky jsem bral vždy jako zásad­ní zdroj infor­ma­cí. Ze zázna­mů o kaž­dé výpra­vě zís­káš základ­ní dojem, co tě tam může potkat, jaký je pří­stup, jaké tam jsou mož­nos­ti… Najed­nou tře­ba vidíš, že ved­le ces­ty, kte­rou on popi­su­je, je něja­ká prázd­ná stě­na. Podob­nou náho­dou jsem nara­zil v jed­nom člán­ku časo­pi­su La Mon­tag­ne i na Západ­ní stě­nu Dhau­lá­gi­ri. Při dal­ší rešer­ši jsem pak zjis­til, že se v ní nikdy nikdo o nic nepo­ku­sil! Dá se říci, že jed­ny z našich nej­vět­ších činů v Himálá­ji vznik­ly prá­vě na zákla­dě stu­dia podob­ných knih a člán­ků,“ říká Jir­ka, mimo jiné prá­vě vedou­cí expe­di­ce Dhau­lá­gi­ri 1984, kdy se Čecho­slo­vá­kům poda­řil prvo­vý­stup 4 500 m vyso­kou Západ­ní stě­nou, kte­rá je vůbec nej­vyš­ší skal­ní stě­nou pla­ne­ty.

Nicmé­ně, zpát­ky ke kníž­ce. I přes­to, že je plná kys­lí­ko­vých láhví, stov­ky nosi­čů v ní pře­ná­ší tisí­ce kil mate­ri­á­lu a občas v ní něco explo­du­je, urči­tě sto­jí za to. Tak­že hybaj pro­hle­dat antikva­ri­á­ty a sehnat si ji do kni­hov­nič­ky. Je napí­na­vý vhled do his­to­rie leze­ní vel­kých hor, kte­rý ti urči­tě roz­ší­ří obzo­ry.

_____

Mau­ri­ce Her­zog (1919–2012) byl fran­couz­ský horo­le­zec a poz­dě­jí sta­ros­ta Cha­mo­nix. Spo­leč­ně s Loui­sem Lache­na­lem v roce 1950 se sta­li prv­ní­mi lid­mi, kte­rým se poda­ři­lo vystou­pit na osmi­ti­sí­cov­ku. (S pou­ži­tím kys­lí­ko­vých pří­stro­jů a pod­půr­ných látek-drog, pozn. aut.) Mau­ri­ce Her­zog vlast­nil veš­ke­rá prá­va k expe­di­ci, a tak si veš­ke­rou slá­vu při­vlast­nil hlav­ně on sám a stal se národ­ním hrdi­nou. Jeho kni­ha o výstu­pu na Anna­pur­nu se pro­da­la v počtu 11 mili­o­nů výtis­ků. Louis Lache­nal byl odsu­nut do poza­dí, a to i přes­to, že Her­zo­go­vi během výstu­pu zachrá­nil život. (Výš­ko­vý rekord v roce 1950 nicmé­ně ani jeden nepře­ko­na­li. Ten v tu dobu stá­le držel Brit Edward Nor­ton, kte­rý se v roce 1924 dostal během expe­di­ce na Eve­rest do výš­ky zhru­ba 8 570 m n. m.)

Mau­ri­ce Her­zog na Anna­pur­ně, 1950. (f: repro kni­hy Vel­ké himá­laj­ské dob­ro­druž­ství)