Fungo d´Ombretta, to jest kvak hřibovitého tvaru hned vedle kilometrové jižní stěny Marmolády. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu sápat na tento bezvýznamný vrcholek naproti nejvyšší hoře Dolomit.

Po přelezení „Cesty přes rybu“ s týmem Sokolíků bylo těžké hledat další cíle, protože vítězství bylo naše. Přišel pocit jakéhosi prázdna a zadostiučinění, že už nikam nemusíme. Máme ovšem ještě pár dnů…

Osobně se rozmýšlím, kterým směrem se vydat, protože se mne zmocnila zrádná otupělost. Ondra Hašek však dostává od svého papá vytříbený tip na výstup. Spojujeme síly a zjišťujeme podrobnosti. Romantické duše naše nesmějí vynechat novou nabídku dobrodružství. Jsme mladí, nadějní a zároveň tvoříme zralý tým na výstup tohoto charakteru. Vrchol hřibu musí být náš.

PRVOVÝSTUP
Bepi De Francesch (horský vůdce), Francesco Innerkofler a Enrico Planatscher.

Prvovýstupci vyrážejí 14. července roku 1956 v 5:00 z Chaty Fallier a zanedlouho stojí v sedélku pod houbou. Zde mladý Planatscher výzvu vzdává a k vrcholu již pokračují jen Bepi a Francesco. Objeví horizontální traverz a díky navazující spáře se přibližují k cíli. Jsou tři odpoledne a věž začíná bičovat vítr a přichází bouře. Náhlá záře s výbuchem obklopí celou horu. Skrz lana proběhne ohromný výboj a Bepi je zasažený bleskem na vrcholu. Z bezvědomí se probere po několika minutách a pobízí Francesca, aby rychle vyšplhal za ním. Pod neustálou hrozbou blesků schovávají na vrcholu skleněnou dózičku s věnováním na památku Giuseppe Moschitze z Tarvisia. Z vrcholu se vracejí do bezpečí chaty po 17 hodinách akce. Cestu ohodnotí obtížností 7 A2.

DRUHÉ ZNÁMÉ OPAKOVÁNÍ
Giorgia Felicetti a Federico Dell’Antone (viz článek na Planetmountain.com, pozn. red.)

12. července 2020 pokus končí neúspěšně po pádu a poškození polovičního lana v klíčové délce.
31. července 2020 velký balvan se začne valit, až se usadí na polovičním laně a poškodí ho na více místech. Naštěstí se objevil kamarád s novým lanem, takže výstup byl zachráněn.

TŘETÍ OPAKOVÁNÍ
4. 8. 2022 se s Ondrou vydáváme skrze travnaté plošiny a rozsypané komíny vstříc zaseknutému balvanu, který působí mocným dojmem. Jdeme klidně a s rozvahou, protože v nejištěném terénu máme každý zodpovědnost sám za sebe. Z popisu druhovýstupců zjišťujeme, že zanechali na výstupové trase řadu nýtů, které zdařile míjíme. Prostoupíme poslední rozchrastaný výšvih a už vyhlížíme náš lukrativní podnik.

Lezu k prvnímu chtěnému štandu a skála nad námi působí mocně. Struktura začíná připomínat strouhanku, takže se vracím zpět a poslušně jistím za solidní frendy. Je to dobrodružství, jak to máme rádi! Ondra jako udatný rope-gun oblézá věž dokola na druhou stranu po exponované římse jištěné starodávným materiálem. Dolézám k němu a vidím, že kumpán sedí v moderních nýtech. Vůči tomu jsme bezbranní. V takto historických cestách se moderní nýty vyskytují sporadicky, ovšem zde jich je až po …, „až po pupok“ a budí všeobecnou ošklivost.

Vzlínám volně vstříc dalšímu štandu s pomocí pochybných chytů. Originálně je tato délka psaná 7 A2. Vřelé přijetí nám nabízí tyto nýty, ale zmocnila se mne nejistota. Vynechávám proto bezpečí štandu a protahuji délku až na vrchol skrze pěknou spáru – také s dostatkem háků.

Jsme na vrcholu obelisku, který se tyčí nad údolí. Celou jižní stěnu Marmolády máme před sebou i s hrou mraků, které sedí jako čepice na hřebeni. Nacházíme zde ohlodané kopýtko, které zde zanechal dravec, a také malou schránku od prvovýstupců z roku 1956. Těšili jsme se, že se dočteme líbeznosti, ale obsah je zničen léty ve vlhku.

Cesta dolů vede vzdušným slaněním do sedélka, odkud frčíme dalších padesát metrů za rozsypanou věžičku. Další obhoz vymyslíme trochu méně elegantně, ale funguje, a se sevřenými půlkami jedeme dále přes už vybavené slanění.

Lezecká obec je důvěřivá, avšak prohlédne-li, pak běda svůdcům. Okolnosti umístění z našeho pohledu neetického jištění můžeme jen domýšlet. Věž se během našeho výstupu dočkala volného přelezu, avšak s lehkou pachutí zkaženého dobrodružství. Kvalitní skála v poslední délce a exponovaný vrchol v nás však zanechal pěknou vzpomínku s výhledy na protější katedrály. Obtížnost volného lezení se v klíčové délce pohybuje okolo 7+/8- UIAA a je to jediné lezení v pevné skále na tento hřib.