„200 slov“

Jak Fanda mezi kameny zmizel a vystydla mu večeře. Pohádka na dobrou noc

19. 10. 2021, Alena Čepelková

Tak si, Františku, hezky lehni. Budu ti vyprávět o tvém dědečkovi, jak z tvého tatínka málem udělal pohrobka. Co to znamená? Že bys dědečka nikdy neviděl a tatínek by se narodil jenom mně. Ale neboj se, všechno dobře dopadlo!

Bylo nebylo, za dávných dob, kdy se ještě nebouldrovalo, ale prostě lezlo bez lana po různých skalkách a kamenech a horolezci tak trénovali na mnohem vyšší skály a hory kamení. Tehdy jsme zatoužili s tvým dědečkem po společné výpravě na hodně velkou horu kamení, daleko na východ v říši, která se už dávno rozpadla. Abychom se dobře připravili, domluvili jsme se na společném lezení v Tatrách. To jsou hory ne tak vysoké a ne tak daleké, ale také dovedou potrápit. Moc jsme toho předtím společně nenalezli a to víš, horolezci se musí dobře poznat, aby se pak mohli na sebe v horách dokonale spolehnout!

Sedím ve vlaku do Popradu. Mám se tam sejít s Fandou (Franta Čepelka, pozn. red.), že si vylezeme něco v západní Lomnici. Přemýšlím o tom, zda jsem snahu o dokonalé poznání svého lezeckého partnera trochu nepřehnala. Za sebou mám totiž čerstvou návštěvu gynekologa a ultrazvuk.

„Máte tam drobnou amniální dutinu, vidíte?“
„Aha. A co to znamená?“
„To znamená, že můžete cepín pověsit na hřebíček“, oznamuje mi tento bodrý muž.

Tušení tedy neklamalo. No co, tak na Pamír tedy nepojedu. V životě ženy takové okamžiky jsou. Nakonec, tam jsem už byla, kdežto malého Fandu jsem ještě nenosila. Hned, jak vystoupím z vlaku, to nastávajícímu tatínkovi oznámím, ten bude jistě rád!

Autorka v předmateřské mixové fázi (f: archiv FČ)

V Tatrách se nám s dědečkem moc líbilo a moc jsme se těšili, že si něco pěkného spolu vylezeme. Počasí nám ale nepřálo. Došli jsme jen pod stěnu a odtamtud nás vyhnal prudký déšť. Museli jsme sejít zpátky do žlabu, že přespíme pod velkým převisem, usušíme věci a druhý den to zkusíme znovu. Dědeček měl tak velkou radost z tajemství, které jsem mu prozradila, že ji ani nemohl unést a utekl si ji vychutnat o samotě při své nejoblíbenější činnosti. Ano, uhodl jsi, šel si zalézt, zmizel na nějaký velký balvan za rohem. Prý tam viděl tam několik krásných směrů. Jestli měl bouldermatku? Ne, ty tenkrát nebyly, hlupáčku. A maminky tenkrát bez řečí vařily, takže zatímco dědeček lezl, začala jsem připravovat něco dobrého k jídlu. Totiž abys věděl, to tajemství bylo, že se mi má narodit tvůj tatínek. A co kdyby už měl hlad!

Sakra, kde ten Franta je. Řekla jsem, že za deset minut bude večeře, a on samozřejmě nikde. Bude to mít studený! Ani teď nemůže přijít včas, nemůže bejt ani chvíli bez lezení. Jako kdyby chtěl vynalézt bouldering v Tatrách! Třeba to tak jednou bude? Nepoleze se ve stěnách, ale jen po balvanech pod nimi. Nebude to postrádat horský kolorit a přitom se nenadřeš s matrošem!

Jak minuty běží dál, moje nasupení se pozvolna mění v jakýsi neurčitý pocit nejistoty. Nezaslechla jsem před chvílí nějaký rachot? Půjdu se po něm radši podívat. Velký boulder nacházím brzo, není moc daleko a Franta leží bez hnutí pod ním. Šikovně rovnou zaujal stabilizovanou polohu. „Franto?!“ Nekomunikuje, ale dýchá, porůznu krvácí, ale netečou žádné potoky krve. Tak jak jsem, vyrážím rovnou dolů na Nálepkovu chatu pro pomoc. Na dvou místech najednou být nemůžu a takhle to bude nejrychlejší.

Vynálezce Franta (f: archiv FČ)

Takže děda asi ulomil nějaký chyt a z toho šutru spadl? Ale babi, proč jsi u něj nezůstala a nezavolala pomoc telefonem?“

Kdepak, dítě, to nešlo. Takové telefony jako dneska tehdy vůbec nebyly. Zavolat pomoc se dalo jen z nějaké chaty. No a vidíš, dneska bez telefonu skoro nejde udělat ani krok!“

Na Nálepce je útulno a pusto, u stolu sedí jen chatár s kolegou u sklenky vína a hrají karty. Zírají, jak se rozrážejí dveře a nějaká asi turistka se dožaduje jejich pomoci. Ano, spadl z několika metrů, leží v Téryho kuloáru a je v bezvědomí. Teprve když jejich zraky doputují na mé zakrvácené ruce, pochopí, že se opravdu budou muset rychle zvednout.

Slyšel jsi někdy o Horské službě? To jsou takoví hrdinové, co jiným pomáhají v horách z průšvihů. Ten chatár s kamarádem, který byl zrovna náhodou od Horské, hned pospíchali se mnou k dědečkovi. A zavolali i další horskoslužebníky, aby ho pomohli na nosítkách snést dolů a pak odvézt do nemocnice.

Franta leží na místě tak, jak jsem ho opustila. V domnění, že bych se mohla složit ještě já, mne oba zachránci od Fandy už drží stranou. Nechávám to na profících a jen si pak házím na záda oba naše bágly. Snažím se držet krok s transportem a ani ten náklad tím adrenalinem skoro necítím. O nějakou hodinu později v nemocnici se už nemám proč bát. „Zranění není fatální a bude v pořádku,” slyším to z nejpovolanějších úst, totiž od doktora Mika, který tu před pěti lety zachraňoval mě osobně! Taky po pádu, jen z větší výšky. Že by rodinný lékař?

Tento muž bude v pořádku. (f: archiv FČ)

Moje starosti se tak začínají ubírat úplně jiným směrem. Já jsem vlastně těhotná. Čerstvá novinka je sice už zase radostná, ale přece jen je to trochu prekérka. Musím dát vědět do Machova Frantovým rodičům, že jejich syn spadl v Tatrách a že je v nemocnici. Že je sice celkem v pořádku, ale že má otřes mozku. A asi pořádný, když se prakticky hned po nabytí vědomí ptá: „Uzdravím se do odjezdu na Pamír?“

To je samo o sobě špatná zpráva, ale jak se mám jeho rodičům představit? Zatím o mně nevědí, takže asi nějak takhle? „Dobrý den, vy mne ještě neznáte, ale váš syn spadl v Tatrách na hlavu a čeká se mnou dítě“. Tak to asi ne. Volám Lančovi (Mirek Šmíd, pozn. red.) do Police nad Metují, odkud to má k Čepelkům kousek.

„Jasně, Álo. Zajdu jim to říct osobně. A mám taky říct, že se Fanda bude ženit?“

Srandičky, srandičky. Podobně jako kolegové v práci, když jim oznamuji, že se chystám na mateřskou. „Ty? Kdo mohl být tak slepej? Jo aha, on byl v bezvědomí!“

Babi, takže všechno dopadlo dobře, děda se uzdravil a tatínek se narodil?

To víš, že ano, ten se držel zuby nehty, aby se normálně v pořádku narodil. Mají být oba po kom, vždyť i tvému pradědečkovi se říkalo Grizzly, tak byl houževnatý a odvážný. Všechno dobře dopadlo, jen jsme nakonec nikam nejeli ani jeden, ani já, ani dědeček. A teď už honem spát!

Fanda – dítě výměnou za Pamír (f: AČ)

____________________________

Článek se umístil na pátém místě v naší letní soutěži „Historka, která zaujme celou hospodu“. Nejlepší vybrané texty shromažďujeme sem.



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu