„Hele, Pepo, ty teď pořád fotíš ty lajny, co?“
„No, jako jo…“
„Z toho musí být asi dost peněz, ne?“
„No… Ne.“

Pořád se tomu říká mladý sport, i když už ho provozují lidé řadu let i u nás. V parku to vidíš v jednom kuse, nataženej špagát mezi stromy, pár lidí kolem, padaj z toho a doufaj, že si nešlápnou do dárku od pejskaře.

Jirka „Máslick“ Máslo – Air na trickline (f: Pepa Horák)

Bejvávaly časy, kdy po tom chodilo pár lidí, ale dneska potkáváš úplně neznámé lidi, kteří po lajně cupitají fakt hezky. O to víc mě pak překvapí situace, jako třeba teď na slacklinovém festivalu na Bišíku. Stojím, rozmýšlím obrázek a přimotá se ke mně klučina, kterého jsem viděl, jak se prochází na fakt dlouhý lajně: „Hele, simtě, to bude jako závod v rychlosti? To se fakt dělá? A to jako běží proti sobě?“

Možná za to mohl včerejší večírek, možná mu to prostě nesepnulo, ale nevypadal na někoho, kdo se bude takhle ptát. Takže abych to uvedl na pravou míru. Jo, na tomhle kusu textílie se pořádají závody v rychlosti. Prostě dva lidi maj každej svojí stejně dlouhou lajnu a utíkaj, co jim nohy stačej, až na konec, kde se parádně rozplácnou o strom.

Pak se na tom taky skáče do vzduchu, salta, rotace, podržhnáty a takovýhle kejkle. Vlastně podobně jako na trampolíně, akorát ta lajna má jen pět centimetrů na šířku.

Danny Menšík chytá diobolo – Kost highline (f: Pepa Horák)

Jsem rád, že jsem k tomu přimotal v době, kdy je kolem lajn super parta lidí, taková skoro až rodina. Lidi, kteří si navzájem věří, podporují se a pomáhají si, ať už ve sportu, nebo jen tak.
A že si tím nevydělám na chleba? No co, naučim se baštit pránu a budu si dál užívat, že se mi před objektivem třepetá lajna a že mě sem tam někdo vezme na výlet, protože by se mu líbila fotka ode mě.

(U lajn se chvíli zdržíme. Na příští týden chystáme velký článek – nech se překvapit, bude to EPIC! pozn. red.)

Štěpán Pecka v cíli speedline (f: Pepa Horák)