„Povin­ná čet­ba“ – rubri­ka, ve kte­ré se s tebou jed­nou měsíč­ně dělí­me o tip na kni­hu, kte­rá by nemě­la chy­bět v žád­né lezec­ké kni­hov­nič­ce. Letos vybí­rá­me ty o horách.

Tahle je jiná, než jsme dosud měli. Není to kníž­ka o legen­dár­ních horo­lez­cích. Sice je to kníž­ka od vel­ké­ho ame­ric­ké­ho alpi­nis­ty, ale ten­to­krát je spí­še o tobě. Respek­ti­ve o tom, co si z ní doká­žeš vzít.

Někdo ji pře­zdí­vá bib­lí alpi­nis­mu. Zřej­mě pro­to, že jde o meto­di­ku psa­nou pří­mo škrá­ban­ci hor: hloupý­mi chy­ba­mi, boles­tí, neú­spě­chy a vyčer­pá­ním.

Autor Mark Twi­ght ji roz­dě­lil do kapi­tol: Pří­stup, Tré­nink, Vyba­ve­ní a Tech­ni­ka. A pod­ka­pi­to­ly nesou tref­né názvy jako napří­klad: Zůstat naži­vu, Par­ťá­ci nebo Budo­vá­ní fyzic­kých zákla­dů.

Alpi­nis­mus se tu řeší ze všech mož­ných úhlů pohle­du. Hodit se ti urči­tě bude prak­tic­ká tabul­ka pro zaba­le­ní vhod­né­ho jíd­la nebo sezna­my vyba­ve­ní do růz­ných typů více­délek… Teo­rie je čti­vě, vtip­ně a říz­ně napsa­ná, tak­že se nudit nebu­deš. K tomu ji Mark Twi­ght ješ­tě čas od času dopl­ňu­je krát­ký­mi pří­běhy z hor (různá pona­u­če­ní z chyb, kte­ré se při­ho­di­ly jemu nebo kama­rá­dům).

Kte­ré myš­len­ky a rady zau­ja­ly auto­ra toho­to pří­spěv­ku během čte­ní?
.

Prv­ní den na Mt Hun­te­ru v ces­tě „Depri­vati­on“, kte­rá bude zmí­ně­ná níže. „Naše bato­hy váži­ly 12 kilo bez mate­ri­á­lu na leze­ní.“ (f: Mark Twi­ght)

.¨

VÝBĚR TIPŮ

– Rych­lost je bez­pe­čí.

– Pani­ka blo­ku­je myš­len­ky.

– Pra­cuj s napro­gra­mo­va­nou úna­vou – vět­ši­nou ji cítíš v posled­ních dél­kách. „Když lezu 500 met­ro­vou stě­nu, jsem po 500 met­rech una­ve­ný. Když lezu 2000 met­ro­vou stě­nu, po 500 met­rech jsem v poho­dě. Pod­vě­do­mě se tedy dopře­du roz­ho­du­ji, kdy se una­vím. Tenhle zlo­zvyk je těž­ké pro­lo­mit.“ Pod­le Mar­ka to ale jde. Sou­střeď se na svůj aktu­ál­ní stav na nestre­suj se tím, co tě ješ­tě čeká.

– Pokud nepa­dá mok­rý sníh nebo nepr­ší, kaš­li na GORE-TEX. Jeho pro­dyš­nost je mýtus.

– Nej­lep­ší mate­ri­ál na drtič mra­zu na štan­du je syn­te­tic­ký Poly­gu­ard 3D. Péřov­ka ti v zim­ních horách vydr­ží fun­go­vat maxi­mál­ně dva dny, pak sleh­ne a ztěžk­ne.

– Spa­cák do zim­ních Alp sta­čí kilo­vý s kom­for­tem do +7 stup­ňů Cel­sia. Zalez si do něj v oble­če­ní.

– Počí­tej, že na prů­měr­ný den leze­ní v horách spo­tře­bu­ješ 5,5 lit­rů vody. Pokud jsou sva­ly jen z 5 % dehyd­ra­to­va­né, jejich výkon­nost se sní­ží o 30 %.

– Stan do vel­ké stě­ny stlač do dvou kilo. Batoh (když se nepo­čí­tá mat­roš) pak neměj těž­ší než 16 kilo. Jinak si kole­du­ješ o neú­spěch.

– Zby­teč­ně se neob­lé­kej, ať nepře­hře­ješ sva­ly během tahá­ní.

– Pokud jdeš naleh­ko v alp­ském sty­lu, jdeš na rizi­ko. To zna­me­ná, že při prv­ním prů­švi­hu to musíš oto­čit.

– Když při zim­ním mixo­vém leze­ní do hor při­jde tep­lo a tep­lo­ty jdou nad nulu, na nic neče­kej a stáh­ni se domů.

– Pozor na ver­ti­kál­ní hro­ty maček – není rozum­né je brát do fir­nu, pro­to­že jím pro­je­dou a bude ti to klouzat. Pou­ží­vej je výhrad­ně na ledy a mixy.

– Zkus si napro­gra­mo­vat do moz­ku rela­xač­ní pocit po cvak­nu­tí expres­ky. Aby se ti ule­vi­lo pokaž­dé, když něco cvak­neš.

– Spo­lé­hej sám na sebe – nechoď sle­pě v cizích sto­pách.

– Demo­kra­cie v týmu někdy zdr­žu­je a ohro­žu­je.

– Simul­tán­ní leze­ní čas­to šet­ří čas. Nemáš štand a jsi v leh­kém teré­nu? Zaris­kuj a jdě­te oba o kus dál.

– Pokud při sla­ňo­vá­ní fou­ká, radě­ji se spouš­těj­te, ať se vám lano neza­sek­ne někde dale­ko za hra­nou.

– Pokud sla­ňu­ješ jako prv­ní, je tvo­jí povin­nos­tí vyzkou­šet, jest­li jde lano stáh­nout.

– Když se vrá­tíš z vrcho­lu do údo­lí, zpět­ně vyhod­noť, jest­li šlo sku­teč­ně o tvůj úspěch, nebo jsi měl pros­tě jenom štěs­tí.

– A jeden skvě­lý kus filo­so­fie na závěr. Pokud někdy budeš muset oto­čit dřív, než bylo v plá­nu, nic si z toho nedě­lej. Jak říká Mark Twi­ght: „Alpi­nis­mus není sport ori­en­to­va­ný na úspěch, ale na zís­ká­vá­ní zku­še­nos­tí.“ Skvě­lá myš­len­ka, kte­rá tě osvo­bo­dí od stra­chu z neú­spě­chu.

_____

Mark F. Twi­ght (*2. lis­to­pa­du 1961) je před­ní ame­ric­ký alpi­nis­ta, kte­rý pat­řil v dru­hé polo­vi­ně 90. let vůbec k těm nej­lep­ším. Rodák z Yose­mi­tů má vyle­ze­né obtíž­né ces­ty na Mt. Hun­ter na Aljaš­ce – tře­ba ces­tu „Depri­vati­on“, kte­rou lezl 72 hodin a o polo­vi­nu tak zkrá­til nej­rych­lej­ší čas prů­stu­pu čás­tí North But­tress. Vysó­lo­val „Čes­kou ces­tu“ na Pik Komu­nis­mu 7 495 m n. m. Dva­krát byl nomi­no­ván na pres­tiž­ní oce­ně­ní Pio­let d’Or. Jeho kníž­ka Extre­me Alpi­nism vyhrá­la cenu Moun­ta­in Expo­si­ti­on na mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v kanad­ském Ban­f­fu. Mno­ho jeho cest v horách zůstá­vá dodnes bez opa­ko­vá­ní.

_____

PŘEDCHOZÍ DÍLY LITERÁRNÍ RUBRIKY: Deset vel­kých stěn, Pada­jí­cí hvězda, Vel­ké himá­laj­ské dob­ro­druž­ství, Má ces­ta, Setká­ní se smr­tí, Šivo­va vel­ká noc.

V horách nejde o úspě­chy, ale o spo­leč­né zís­ká­vá­ní zku­še­nos­tí. Ste­ve Hou­se a Joh­ny Bli­tz na Mt Bradley, Aljaš­ka. (f: Mark Twi­ght)