Původně ani neměl na závody nastoupit, jelikož už nějakou dobu není v áčkové boulderové reprezentaci. Díky tomu, že Česko však Evropský pohár o víkendu pořádalo, získalo více startovních míst, a tak pardubický Roman Kučera mohl to poslední – osmé obsadit…

Přečti si krátký rozhovor s překvapením uplynulého víkendu – Roman Kučera přelezl v semifinále i Martina Stráníka, což se jen tak někomu nepodaří. Závody, které pořádal Český horolezecký svaz na pražské stěně Jungle, vyhrál Adam Ondra a mezi holkami skončila šestá Eliška Adamovská. Jak už bylo předesláno, o největší překvapení se z českých závodníků postaral Roman Kučera, který v našlapané evropské konkurenci obsadil 13. místo.

Jak se ti lezlo – jaké byly bouldery?
Když to vezmu od začátku a začnu kvalifikací, i přes to, že byla na vnitřní stěně, kde bylo velké teplo, se mi lezlo dobře a necítil jsem, že bych z bouldrů klouzal. Do závodu jsem šel s očekáváním, že to bude boj o zóny, stejně jako když jsem byl naposledy na nějakém svěťáku.

Byl jsem ve skupině A (stejně jako Adam Ondra a Marek Jeliga, pozn. red), v naší skupině padalo více topů a měli jsme k mému štěstí jen jeden silový a zbytek byl více pohybový, což je styl, který mi i více vyhovuje. Kromě třetího silového bouldru jsem všechny vylezl.

Semifinále mělo jiný styl bouldrů i tím, že bylo na jiné stěně, která stála venku. Na prvním boulderu jsem padal za zónou, kde to bylo nejtěžší, a nelezl jsem to úplně dobře. Dvojka byla campus na začátku, kde jsem byl prostě slabý… Trojku jsem TOPnul a sedla mi – trochu trvalo, než jsem na počátečním skoku přišel na to, že se musí přehodit ruka na spoďák. Jakmile jsem to udělal, tak jsem boulder rovnou dolezl. Čtyřka byl kolmáč, kde do zóny se dalo dolézt celkem v pohodě, ale pak jsem se nebyl schopen hnout do kroku, kde se bylo nutné odtlačit a poskočit.

Které bouldery ti tedy sedly nejvíc?
V kvalifikaci mi sedla asi nejvíc dvojka a v semi trojka.

Co atmosféra na závodech a diváci?
Myslím, že super. Diváků bylo hodně, a když jsem na třetím bouldru slyšel tu velkou podporu, tak jsem to prostě musel dolézt. (směje se) Řekl bych, že atmosféra byla srovnatelná například s Českým pohárem v Teplicích, kde je to každoročně taky super.

Jak to bylo pořadatelsky zmáknuté z pohledu závodníka?
Nezaznamenal jsem osobně žádnou potíž. Vím, že u holek v semi měli nějaký výpadek proudu, a proto se jim to o něco zdrželo, ale z mého pohledu jsem věděl, kdy kde mám být a co dělat. V kvalifikaci jsme jako závodníci měli pro rozlezení k dispozici celé spodní patro v Jungli, což bylo super. Na semifinále už byla menší venkovní stěna, tak mi to přišlo trochu škoda. Jinak byl závod zvládnutý dobře.

Co tě nejvíce překvapilo?
Rozhodně to, jak jsem zalezl a dopadl. Také bylo super vidět po nějaké době srovnání se zahraničními lezci.

Prozradíš recept na přelezení Martina Stráníka?
Recept zrovna nemám, je to spíš o stylu bouldrů. Pokud je to cokoliv silového, je Martin úplně někde jinde… Jediná šance jsou tedy pohybové bouldry s flexibilitou. (směje se)

A jaké máš závodní a venkovní cíle na letošní rok?
Cíle si přímo úplně nedávám, ale byl bych rád za finále na MČR v bouldrech a tenhle výsledek z EP je pro mě taky super. Na skalách bych chtěl vylézt nějaký 8B boulder.