CO NA TO DĚTI?

Na začát­ku byl lezec a lez­ky­ně, kte­ří se měli rádi. Ty – novo­pe­če­ný prcek – jsi díky tomu při­šel na svět. Mož­ná jsi čekal měk­kou postýl­ku, mís­to toho jsi ale dostal jeh­li­čí nebo v lep­ším pří­pa­dě mat­ra­ci v autě. Mís­to tep­lé kaše sis musel vysta­čit s borův­ka­ma, kte­ré jsi posbí­ral pod ska­lou. A mís­to hra­ček ses zaba­vil se dvě­ma sta­rý­mi expres­ka­mi. Jed­nou ale mož­ná zjis­tíš, že život ven­ku, vel­ká přá­tel­ství na laně a pohled na ská­ly jsou tím nej­vět­ším luxu­sem, kte­rý ti rodi­če moh­li při­pra­vit.

Z lás­ky rodi­čů a jejich dětí vzni­kl mož­ná nej­u­přím­něj­ší člá­nek, kte­rý jsme na eMon­ta­ně kdy měli. Slo­vo mají děti, naši nej­věr­něj­ší lezeč­tí par­ťá­ci do skal i kam­ko­li jinam.

ZAČNEME OD TĚCH NEJMENŠÍCH

Martínek Suk | 3 roky, 4 měsíce

Proč tvo­ji rodi­če lezou po ska­lách?
Nevím.

Co se ti na tom líbí?
Ská­ly.

Co na tom nemáš rád? Co se ti ve ska­lách nelí­bí?
Ty malý stu­py. Na těch vel­kých ska­lách.

Na jaký záži­tek nej­ra­dě­ji vzpo­mí­náš?
Líbi­lo se mi lízt na ská­ly. Nej­víc s těma dětma.

MÁGO JE FUJ!

MATYLDA VACKOVÁ | 3 roky, 6 měsíců

Proč tvo­ji rodi­če lezou po ska­lách?
Pro­to­že to mají rádi!

Co se ti líbí na tom, když jsi s nimi ven­ku na ska­lách?
Malý ská­ly!

Co se ti tam nao­pak nelí­bí?
Stro­my.

Na jaký záži­tek ze skal nej­ra­dě­ji vzpo­mí­náš?
Borův­ky!

A hou­pá­ní na laně se ti nelí­bí?
Taky, no…

Co si s sebou bereš nej­ra­dě­ji do skal?
Sedák, pití a lezeč­ky.

A bereš si taky mágo?
Jo.

A bereš si ho na pís­ko­vec?
Ne.

Je něco, co se ti nelí­bí na ska­lách?
Mágo se mi nelí­bí!

Mágo je fuj?
Je fuj!

A co se ti na ska­lách líbí?
Kočár­ky!

Mys­líš, jak vždyc­ky tla­čí­me kočár­ky s náma?
Jo.

Máš něja­kou ská­lu, na kte­rou bys chtě­la vylézt?
Teď!

Na kte­rou?
Jak jsi mi ty slí­bil.

Máš rad­ši váp­no nebo písek?
Váp­no.

Co mají rad­ši rodi­če?
Písek.

STRACH NEMÁM, FAKT!

HONZÍK KRATOCHVÍL | 4 roky

Co děláš rád?
Já si rád hra­ju s legem.

A děláš rád něja­ké spor­ty?
Spor­ty taky. Cho­dím lézt a tré­nu­ju s míče­ma.

Proč si mys­líš, že mam­ka leze po ska­lách, Jení­ku?
Já si mys­lím, že je to uži­teč­ný. A že ji to baví.

Co se ti líbí na tom, když jsi ve ska­lách?
Mně se to líbí nej­víc. Pro­to­že cho­dím lézt po stě­ně a po ská­le taky. A líbí se mi leta­dla, že je nad sebou vidím.

Co se ti nelí­bí, když jsi ve ska­lách?
Mně se nelí­bí, že jsou tam pavou­ci.

A máš strach, když lezeš?
Ne, nemám. Fakt! Nemám!

Máš něja­ký záži­tek z leze­ní, na kte­rý vzpo­mí­náš nej­rad­ši?
Já vzpo­mí­nám na tebe, jak jsi mě jis­ti­la. Vyle­zl jsem hod­ně vyso­ko totiž. A taky na tebe, jak si vylez­la hod­ně vyso­ko.

ŠTÍPOU MĚ TAM KOMÁŘI

VIKTORKA A HONZÍK HORÁKOVI | 4 a 6 let

Proč tvo­ji rodi­če lezou po ska­lách?
V: Aby měli sva­ly. A sílu.
H: Aby se zaba­vi­li.

Co se ti líbí na tom, když jsi s nimi ven­ku na ska­lách?
V: Sbí­rat borův­ky.
H: Dneska jsme sbí­ra­li borův­ky! Pak jsme z nich udě­la­li ledo­vou tříšť! To bylo skvě­lý.

Co na tom nemáš rád/ráda?
V: Nelí­bí se mi, že mě tam ští­pou komá­ři.
H: Mně se na tom nelí­bí, že si udě­lám odře­ni­ny.

Na jaký záži­tek ze skal nej­ra­dě­ji vzpo­mí­náš?
H: Není to moc dob­rej záži­tek, ale pama­tu­ji si ho. Byli jsme s rodi­če­ma ve Švéd­sku a lez­li jsme na obří ská­lu. A byl jsem asi v půl­ce a byl jsem na jed­né liš­tě a pak jsem se bál, že jsem se odřel a byl jsem oprav­du vyso­ko… Tak jsem se oto­čil a celý jsem to sle­zl dolů.

A proč to byl tako­vý záži­tek?
H: Byla to straš­ně vyso­ká ská­la, na kte­rou jsem lezl popr­vé.

Vy jez­dí­te čas­to do Švéd­ska?
H: Jo a teď poje­dem do Dán­ska a do Švéd­ska a do Nor­ska a tam jez­dí­me i lézt. Cho­dil jsem i do stu­de­né vody se kou­pat!

A co ty Vik­tor­ko, máš něja­ký záži­tek ze skal, na kte­rý ráda vzpo­mí­náš?
V: Když jsem si hrá­la s dětma.

A kde jste byli lézt dnes? (Roz­ho­vor vzni­kal 4. čer­ven­ce, pozn. red.)
H: V Ost­ro­vě. Lezl jsem tako­vý komín, kde jsem nemu­sel mít lano, jenom jsem si tam vyle­zl a měla jsem tam tako­vou sko­vá­vač­ku. Já jsem už jsem dva­krát lezl do komí­na.

DÁVA MI TO ŠŤASTNÚ NÁLADU

EMA A MIŠKO ŽILKOVI | 10 a 13 let

Čo sa vám prvé vyba­ví pred oča­mi, keď povi­em leze­nie?
Emka zatvá­ra oči: Obrov­ská ste­na, ktorú mám zdo­lať. Vidím tam … chy­ty, kto­ré sú pre mňa dob­ré, sú také aku­rát pre mňa. A ty mi pomá­haš.
M: Asi ste­na v Arcu, plo­chá hor­úca ste­na, po kto­rej som bežal hore, tak v sied­mych rokoch. To je asi prvé, čo sa mi vyba­ví.

Aké poci­ty máš pri tej pred­sta­ve?
E: Mám z toho dob­ré poci­ty. Pro­s­te som šťast­ná, že lezi­em … Emka sa zasek­ne, slzy má na kra­jíč­ku … No, som šťast­ná z toho, že to môžem robiť spo­lu s vami, že tam lezi­e­me my aj spo­lu s kama­rát­mi.
M: Tá ste­na v Arcu bola páli­vá, mám rád výš­ky a bol to záži­tok … hmm … nedo­ká­žem popí­sať tie poci­ty, lebo to bol špe­ci­fic­ký záži­tok a je to ťaž­ko popí­sa­teľ­né pre toho, kto to neza­žil.

Čo to zna­me­ná, keď vra­víš, že si šťastná/ý pri tom?
E: Som pozi­tív­na, mám skve­lý deň, mám prí­jem­ný deň. Pro­s­te mám prí­jem­ný deň.
M: Také „lech­ta­nie“ v bruš­ku.

Ako by ste vysvet­li­li kama­rá­to­vi, čo je to leze­nie?
E: Hmm, to je tro­chu ťaž­šie, hmm leze­nie je vlast­ne šport, pre­ko­ná­vajú sa v ňom rekor­dy, lezieš po ska­lách. Nájdeš si tie naj­lep­šie chy­ty, pre mňa sú lep­šie tie väč­šie chy­ty, na nohy aj na ruky, potom sa mi to lep­šie lezie. A nevi­em ako moji kama­rá­ti, ale ja rada lezi­em s vami lebo keď lezi­e­me, tak mi to začí­na dávať takú nála­du v sebe. Šťast­nú nála­du.
M: Je to šport, v kto­rom si nájdeš ska­lu a lezieš po nej na vrchol a potom sa spus­tíš naspäť dole. Pre nie­ko­ho to môže byť totál­na blbosť ale pre nie­ko­ho to môže byť zábav­ná čin­nosť, kto­rá ho napl­ňu­je.

NENÁVIDÍM ZLAŇOVANIE

Aká je vaša prvá spo­mi­en­ka na tatí­ko­ve leze­nie?
E: Keď sme sa uči­li lie­zť spo­lu, boli sme s kama­rát­mi v Ádru a tam si nám uka­zo­val uzly a tak a mali sme taký kvíz a hry…

Čo pre tatí­ka zna­me­ná leze­nie?
E: Zna­me­ná to pre neho obľ­úbe­ný šport, keď tu vlast­ne máme ska­ly, Adr­špach, tak je rád, keď tam môže ísť a sa na to vždyc­ky teší.
M: Lebo Ty si tam podľa mňa s ľuď­mi, kto­rých máš rád a s kto­rý­mi ti prí­de, že je sran­da a máš tam záži­tok, že si s nimi. A aj záži­tok, že máš zdo­lať tú pre­káž­ku a potom taký ten hre­ji­vý pocit, že si to uro­bil.

Čo ho na tom podľa vás baví?
E: Podľa mňa ho baví, keď lezie s kama­rát­mi, keď sa mu tá ste­na páči, keď si krás­ne zalie­zol, pro­s­te rád lezie s niekým.
M: Má tam super ľudí, je tam komu­ni­ta, kto­rá ho baví a tiež ho baví zdo­lá­vať tie pre­káž­ky.

Pre­čo tomu venu­je toľ­ko času a náma­hy? Keď čas­to sa dá na ten vrchol vyjsť ľah­šou ces­tou?
E: Lebo je to lep­ší šport, nemu­síš to obísť, tam máš prá­ve ten záži­tok.

Čo mys­lí­te, čo mu to leze­nie dáva?
E: Dáva mu to radosť a nové skú­se­nos­ti.

A o čo pri­chá­d­za kvô­li leze­niu?
M: Hlav­ne pri­chá­d­za o zážit­ky s nami. A pri­chá­d­za tiež o kilá, keď lezie. (smě­je se) A to je asi všet­ko o čo pri­chá­d­za.

Je na leze­ní nie­čo, čo vás zau­ja­lo?
M: Mňa na leze­ní neza­u­ja­lo nič. Lebo ja nie som neja­ký veľ­ký horo­le­zec a ani ma to nechy­ti­lo. Lebo nená­vi­dím zla­ňo­va­nie. Je to pre mňa úpl­ne naj­hor­šia vec. Ak by som lie­zol, tak by ma zau­ja­la tá výš­ka, to zdo­lá­va­nie výš­ky.

Je na leze­ní nie­čo, čomu sa diví­te?
M: Zla­ňo­va­nie. To je div­ná vec. Pre mňa to je div­né. Nemám rád, keď sa spúšťam zad­kom dole a ešte k tomu ma niek­to spúšťa. Aj keby to bol niek­to, komu hroz­ne verím, tak je tam stá­le ta nedô­ve­ra, že sa nie­čo môže stať. Aj keď v dneš­nej dobe sa už asi nič nesta­ne, ale ja nemám dôve­ru v toho člo­ve­ka, nech to je kto­koľ­vek, či by to bol môj naj­lep­ší kama­rát ale­bo či je to môj otec. Neverím mu a bojím sa, že sa stre­pem a že sa to strh­ne.

Aké to je keď ide­te „do skal“ s tatí­kom?
M: Utr­pe­nie! Veľ­mi špát­né! Sedieť tri hodi­ny na zemi, to ma neba­ví. Ale­bo ležať v hama­ke. Lebo ja tam nemám čo robiť, keď nerád zla­ňu­jem tak ani nemô­žem lie­zť.

A mam­ka má aký vzťah k leze­niu?
M: No mam­ka nie je úpl­ný fan­da leze­nia ale občas si rada zale­zie. Je to tak sedem­de­si­at na trid­sať. Občas je rad­šej, keby si bol s nami. Ale občas je rada, keď odí­deš a ona si dá pau­zu. A keď sa vrá­tiš, si odre­a­go­va­ný via­cej a máš lep­šiu nála­du vcel­ku.
E: Lebo aj keď si zo zači­at­ku naštva­ný a začneš lie­zť, tak keď sa vrá­tiš, tak si šťast­ný. Ťa to zme­ní to leze­nie. Straš­ne.

Tak co? Zku­síš si i ty někdy večer (tře­ba po poho­do­vém lezec­kém dni) sed­nout se svý­mi dět­mi a poví­dat si chví­li o leze­ní? Může­me jenom dopo­ru­čit. Odpo­vě­di, kte­ré čekáš, vět­ši­nou nepři­chá­ze­jí. Nao­pak. Při­chá­zí – někdy kru­tá prav­da – jin­dy zase neotře­lá kre­a­tiv­ní odpo­věď.

Je až neu­vě­ři­tel­né, jak moc schop­nost upřím­nos­ti, rados­ti z malič­kos­tí a kre­a­tiv­ní­ho myš­le­ní ztrá­cí­me, když dospě­je­me. Pojď­me si na to tro­chu vzpo­me­nout a tře­ba se i inspi­ro­vat.

Děku­je­me všem rodi­čům, kte­ří berou své rato­les­ti do skal. A dět­ským hrdi­nům, že do toho s námi šli. Kdy­bys chtěl své­ho prc­ka taky vyzpo­ví­dat, klid­ně nám výsle­dek pošli na [email protected]. Když se sejde dost mate­ri­á­lu, mož­ná se v budouc­nu pus­tí­me do samo­stat­né dět­ské rubri­ky.