CO NA TO DĚTI?

Děláme to, co milujeme a přejeme si, aby to milovali i naši potomci. Tentokrát předáme slovo právě a jen jim – dětem. Jak se jich vlastně dotýká to naše lezení? Jak je ovlivňuje? Co jim přináší a co jim bere?

TEXT: EVA JANATOVÁ, MIŠO ŽILKA
FOTO: JÍŤA MÁZLOVÁ, STANDA MITÁČ, ONDRA VACEK, MIŠO ŽILKA, LÝDIA ČAČKOVÁ, ANDREA KRATOCHVÍLOVÁ
| SRPEN 2021

Na začátku byl lezec a lezkyně, kteří se měli rádi. Ty – novopečený prcek – jsi díky tomu přišel na svět. Možná jsi čekal měkkou postýlku, místo toho jsi ale dostal jehličí nebo v lepším případě matraci v autě. Místo teplé kaše sis musel vystačit s borůvkama, které jsi posbíral pod skalou. A místo hraček ses zabavil se dvěma starými expreskami. Jednou ale možná zjistíš, že život venku, velká přátelství na laně a pohled na skály jsou tím největším luxusem, který ti rodiče mohli připravit.

Z lásky rodičů a jejich dětí vznikl možná nejupřímnější článek, který jsme na eMontaně kdy měli. Slovo mají děti, naši nejvěrnější lezečtí parťáci do skal i kamkoli jinam.

ZAČNEME OD TĚCH NEJMENŠÍCH

Martínek Suk | 3 roky, 4 měsíce

Proč tvoji rodiče lezou po skalách?
Nevím.

Co se ti na tom líbí?
Skály.

Martínek Suk

Co na tom nemáš rád? Co se ti ve skalách nelíbí?
Ty malý stupy. Na těch velkých skalách.

Na jaký zážitek nejraději vzpomínáš?
Líbilo se mi lízt na skály. Nejvíc s těma dětma.

MÁGO JE FUJ!

MATYLDA VACKOVÁ | 3 roky, 6 měsíců

Proč tvoji rodiče lezou po skalách?
Protože to mají rádi!

Co se ti líbí na tom, když jsi s nimi venku na skalách?
Malý skály!

Co se ti tam naopak nelíbí?
Stromy.

Matylda Vacková

Na jaký zážitek ze skal nejraději vzpomínáš?
Borůvky!

A houpání na laně se ti nelíbí?
Taky, no…

Co si s sebou bereš nejraději do skal?
Sedák, pití a lezečky.

A bereš si taky mágo?
Jo.

A bereš si ho na pískovec?
Ne.

Je něco, co se ti nelíbí na skalách?
Mágo se mi nelíbí!

Mágo je fuj?
Je fuj!

A co se ti na skalách líbí?
Kočárky!

Myslíš, jak vždycky tlačíme kočárky s náma?
Jo.

Matylda pokračuje ve vyprávění

Máš nějakou skálu, na kterou bys chtěla vylézt?
Teď!

Na kterou?
Jak jsi mi ty slíbil.

Máš radši vápno nebo písek?
Vápno.

Co mají radši rodiče?
Písek.

STRACH NEMÁM, FAKT!

HONZÍK KRATOCHVÍL | 4 roky

Co děláš rád?
Já si rád hraju s legem.

A děláš rád nějaké sporty?
Sporty taky. Chodím lézt a trénuju s míčema.

Proč si myslíš, že mamka leze po skalách, Jeníku?
Já si myslím, že je to užitečný. A že ji to baví.

Honzík Kratochvíl

Co se ti líbí na tom, když jsi ve skalách?
Mně se to líbí nejvíc. Protože chodím lézt po stěně a po skále taky. A líbí se mi letadla, že je nad sebou vidím.

Co se ti nelíbí, když jsi ve skalách?
Mně se nelíbí, že jsou tam pavouci.

A máš strach, když lezeš?
Ne, nemám. Fakt! Nemám!

Máš nějaký zážitek z lezení, na který vzpomínáš nejradši?
Já vzpomínám na tebe, jak jsi mě jistila. Vylezl jsem hodně vysoko totiž. A taky na tebe, jak si vylezla hodně vysoko.

ŠTÍPOU MĚ TAM KOMÁŘI

VIKTORKA A HONZÍK HORÁKOVI | 4 a 6 let

Proč tvoji rodiče lezou po skalách?
V: Aby měli svaly. A sílu.
H: Aby se zabavili.

Co se ti líbí na tom, když jsi s nimi venku na skalách?
V: Sbírat borůvky.
H: Dneska jsme sbírali borůvky! Pak jsme z nich udělali ledovou tříšť! To bylo skvělý.

Co na tom nemáš rád/ráda?
V: Nelíbí se mi, že mě tam štípou komáři.
H: Mně se na tom nelíbí, že si udělám odřeniny.

Viktorka a Honzík Horákovi

Na jaký zážitek ze skal nejraději vzpomínáš?
H: Není to moc dobrej zážitek, ale pamatuji si ho. Byli jsme s rodičema ve Švédsku a lezli jsme na obří skálu. A byl jsem asi v půlce a byl jsem na jedné liště a pak jsem se bál, že jsem se odřel a byl jsem opravdu vysoko… Tak jsem se otočil a celý jsem to slezl dolů.

A proč to byl takový zážitek?
H: Byla to strašně vysoká skála, na kterou jsem lezl poprvé.

Vy jezdíte často do Švédska?
H: Jo a teď pojedem do Dánska a do Švédska a do Norska a tam jezdíme i lézt. Chodil jsem i do studené vody se koupat!

A co ty Viktorko, máš nějaký zážitek ze skal, na který ráda vzpomínáš?
V: Když jsem si hrála s dětma.

A kde jste byli lézt dnes? (Rozhovor vznikal 4. července, pozn. red.)
H: V Ostrově. Lezl jsem takový komín, kde jsem nemusel mít lano, jenom jsem si tam vylezl a měla jsem tam takovou skovávačku. Já jsem už jsem dvakrát lezl do komína.

DÁVA MI TO ŠŤASTNÚ NÁLADU

EMA A MIŠKO ŽILKOVI | 10 a 13 let

Čo sa vám prvé vybaví pred očami, keď poviem lezenie?
Emka zatvára oči: Obrovská stena, ktorú mám zdolať. Vidím tam … chyty, ktoré sú pre mňa dobré, sú také akurát pre mňa. A ty mi pomáhaš.
M: Asi stena v Arcu, plochá horúca stena, po ktorej som bežal hore, tak v siedmych rokoch. To je asi prvé, čo sa mi vybaví.

Ema Žilková

Aké pocity máš pri tej predstave?
E: Mám z toho dobré pocity. Proste som šťastná, že leziem … Emka sa zasekne, slzy má na krajíčku … No, som šťastná z toho, že to môžem robiť spolu s vami, že tam lezieme my aj spolu s kamarátmi.
M: Tá stena v Arcu bola pálivá, mám rád výšky a bol to zážitok … hmm … nedokážem popísať tie pocity, lebo to bol špecifický zážitok a je to ťažko popísateľné pre toho, kto to nezažil.

Čo to znamená, keď vravíš, že si šťastná/ý pri tom?
E: Som pozitívna, mám skvelý deň, mám príjemný deň. Proste mám príjemný deň.
M: Také „lechtanie“ v brušku.

Ako by ste vysvetlili kamarátovi, čo je to lezenie?
E: Hmm, to je trochu ťažšie, hmm lezenie je vlastne šport, prekonávajú sa v ňom rekordy, lezieš po skalách. Nájdeš si tie najlepšie chyty, pre mňa sú lepšie tie väčšie chyty, na nohy aj na ruky, potom sa mi to lepšie lezie. A neviem ako moji kamaráti, ale ja rada leziem s vami lebo keď lezieme, tak mi to začína dávať takú náladu v sebe. Šťastnú náladu.
M: Je to šport, v ktorom si nájdeš skalu a lezieš po nej na vrchol a potom sa spustíš naspäť dole. Pre niekoho to môže byť totálna blbosť ale pre niekoho to môže byť zábavná činnosť, ktorá ho naplňuje.

Na veži: „Decká, máte strach?“ (f: Mišo Žilka)

NENÁVIDÍM ZLAŇOVANIE

Aká je vaša prvá spomienka na tatíkove lezenie?
E: Keď sme sa učili liezť spolu, boli sme s kamarátmi v Ádru a tam si nám ukazoval uzly a tak a mali sme taký kvíz a hry…

Čo pre tatíka znamená lezenie?
E: Znamená to pre neho obľúbený šport, keď tu vlastne máme skaly, Adršpach, tak je rád, keď tam môže ísť a sa na to vždycky teší.
M: Lebo Ty si tam podľa mňa s ľuďmi, ktorých máš rád a s ktorými ti príde, že je sranda a máš tam zážitok, že si s nimi. A aj zážitok, že máš zdolať tú prekážku a potom taký ten hrejivý pocit, že si to urobil.

Čo ho na tom podľa vás baví?
E: Podľa mňa ho baví, keď lezie s kamarátmi, keď sa mu tá stena páči, keď si krásne zaliezol, proste rád lezie s niekým.
M: Má tam super ľudí, je tam komunita, ktorá ho baví a tiež ho baví zdolávať tie prekážky.

Miško Žilka

Prečo tomu venuje toľko času a námahy? Keď často sa dá na ten vrchol vyjsť ľahšou cestou?
E: Lebo je to lepší šport, nemusíš to obísť, tam máš práve ten zážitok.

Čo myslíte, čo mu to lezenie dáva?
E: Dáva mu to radosť a nové skúsenosti.

A o čo prichádza kvôli lezeniu?
M: Hlavne prichádza o zážitky s nami. A prichádza tiež o kilá, keď lezie. (směje se) A to je asi všetko o čo prichádza.

Je na lezení niečo, čo vás zaujalo?
M: Mňa na lezení nezaujalo nič. Lebo ja nie som nejaký veľký horolezec a ani ma to nechytilo. Lebo nenávidím zlaňovanie. Je to pre mňa úplne najhoršia vec. Ak by som liezol, tak by ma zaujala tá výška, to zdolávanie výšky.

Ema Žilková s tatínkem Mišem. Společný sólo výstup „Sestupová“ II na Supkách. (f: Mišo Žilka)


Je na lezení niečo, čomu sa divíte?
M: Zlaňovanie. To je divná vec. Pre mňa to je divné. Nemám rád, keď sa spúšťam zadkom dole a ešte k tomu ma niekto spúšťa. Aj keby to bol niekto, komu hrozne verím, tak je tam stále ta nedôvera, že sa niečo môže stať. Aj keď v dnešnej dobe sa už asi nič nestane, ale ja nemám dôveru v toho človeka, nech to je ktokoľvek, či by to bol môj najlepší kamarát alebo či je to môj otec. Neverím mu a bojím sa, že sa strepem a že sa to strhne.

Aké to je keď idete „do skal“ s tatíkom?
M: Utrpenie! Veľmi špátné! Sedieť tri hodiny na zemi, to ma nebaví. Alebo ležať v hamake. Lebo ja tam nemám čo robiť, keď nerád zlaňujem tak ani nemôžem liezť.

A mamka má aký vzťah k lezeniu?
M: No mamka nie je úplný fanda lezenia ale občas si rada zalezie. Je to tak sedemdesiat na tridsať. Občas je radšej, keby si bol s nami. Ale občas je rada, keď odídeš a ona si dá pauzu. A keď sa vrátiš, si odreagovaný viacej a máš lepšiu náladu vcelku.
E: Lebo aj keď si zo začiatku naštvaný a začneš liezť, tak keď sa vrátiš, tak si šťastný. Ťa to zmení to lezenie. Strašne.

Tak co? Zkusíš si i ty někdy večer (třeba po pohodovém lezeckém dni) sednout se svými dětmi a povídat si chvíli o lezení? Můžeme jenom doporučit. Odpovědi, které čekáš, většinou nepřicházejí. Naopak. Přichází – někdy krutá pravda – jindy zase neotřelá kreativní odpověď.

Je až neuvěřitelné, jak moc schopnost upřímnosti, radosti z maličkostí a kreativního myšlení ztrácíme, když dospějeme. Pojďme si na to trochu vzpomenout a třeba se i inspirovat.

Děkujeme všem rodičům, kteří berou své ratolesti do skal. A dětským hrdinům, že do toho s námi šli. Kdybys chtěl svého prcka taky vyzpovídat, klidně nám výsledek pošli na [email protected] Když se sejde dost materiálu, možná se v budoucnu pustíme do samostatné dětské rubriky.

Eva Janatová

Autorka

Grafička, jóga-matka, boulder-matka. Typ člověka, kterému se rozzáří oči, pokud může o horách a skalách alespoň mluvit a psát, když po nich zrovna nemůže lézt. Věří v jednoduchost, dobrý čaj a nerada řeší blbosti.

Mišo Žilka

Autor

Skvelá rodina, práca a pohyb v prírode je jeho trojuholník šťastia. Zo všetkých síl sa snaží, aby držal pokope. Žije v Trutnově pod Krkonošmi.

Jakub Freiwald

Editor

Absolvent mediálních studií, profesionální střihač, kameraman a příležitostný fotograf. Točil cestopisné reportáže třeba v Číně, Argentině, Indonésii nebo Indii. Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Nezávislá redakce | Pokud se ti líbí naše tvorba, zvaž prosím dobrovolný příspěvek.