„Je podzimní úplňková noc a já přijíždím do kempu na tureckém poloostrově Datça. Unaven z cestování se natáhnu pod širým nebem u kmene košatého stromu a za krátkou chvíli se nechávám ukolébat spánkem a pohltit říší snů. Brzy ráno dopadá na má oční víčka jemný paprsek slunce prostupující listovím a se vší něhou mě probouzí do nového dne.

Pomalu se vzpamatovávám ze snů a ocitám se pod velkým olivovníkem, obklopen třemi spokojeně předoucími kočkami přitulenými k mé přikrývce. Slabě zaslechnu zpěv modlitby vycházející z mešity kdesi dole na samém konci údolí. Vidím zvláštní bílé stany podivných tvarů, formou připomínající křížence mezi týpím a jurtou. Zabere to trochu času, než se pořádně rozkoukám a vzpomenu si, kam a proč jsem to přijel.“

Klidně a filosoficky začíná článek Honzy Nováka, který se vydal za lezením na turecký poloostrov Datça. Nachází se kousek vedle Kalymnosu, kterého je plný internet. Datça působí na první dojem trochu jinak… A co teprve, až Honza začne vyprávět příběhy místních lezců. Zítra už se snad nová Montana objeví ve schránce a ruce lezcovy požmoulají v ruce jeho fotky.

Mimochodem, o Honzovi Novákovi se více dočteš v Montaně 6/2014. V 18 letech se rozhodl, že nebude žít normální život, odjel do Maroka na kole a od té doby žije na své cestě.

Lezení v Datçe (f: Jan Novák)