Potkám takhle někdy v létě 2019 Vor­la (Hon­za Obroč­ník, pozn. red.) a že prý orga­ni­zu­je sbír­ku „mat­ro­še“ pro Dinu Štěr­bo­vou do Pákistá­nu pro horo­le­zec­kou ško­lu… A že by se tam mož­ná moh­lo taky jet. Ufff, Pákistán, zají­ma­vý! Tam jsem ješ­tě nebyl, navíc dělat dopro­vod legen­dě čes­ké­ho výš­ko­vé­ho horo­le­zec­tví a jako bonus k tomu udě­lat dob­rý sku­tek? Proč ne, jdu do toho! Tak nějak zača­la moje (naše) ces­ta do ves­ni­ce Aran­do.

Po prv­ní schůz­ce s Dinou se začal rýso­vat pro­gram naší mise. Spo­lu s pře­pra­vou asi 150 kg horo­le­zec­ké­ho vyba­ve­ní ze sbír­ky napříč čes­kou lezec­kou komu­ni­tou nás Dina požá­da­la o násle­du­jí­cí: „Že prý za ves­ni­cí, kou­sek nad kam­pem, jsou jakési ská­ly. Že prý u nich nikdy blíz­ko neby­la, ale z dál­ky to vypa­dá, že by to asi prý bylo mož­né. A bylo by pro­to super poku­sit se tam navr­tat pár „spor­tov­ně odjiš­tě­ných“ lezec­kých cest.“ Lep­ší zadá­ní jsme si nemoh­li přát.

Ces­ty prý budou poz­dě­ji slou­žit k výcvi­ku lezec­ké tech­ni­ky kli­en­tů pokra­ču­jí­cích dále na tre­ky po údo­lí a výstu­py na blíz­kou horu Span­tik (7027 m n. m.) a Bar­gan­cho (5621 m n. m.). Byl pod­zim 2020. Kvů­li růz­ným kri­zím to dva­krát nevy­šlo, a tak až napo­tře­tí v září 2022 koneč­ně letí­me. Já, veli­tel zájez­du Vorel a mudru­jí­cí Mudr. David Hodr. Lep­ší sesta­vu jsme si nemoh­li přát.

Pře­sko­čím vlast­ní ces­tu, papí­ro­vá­ní, víza, leten­ky, nad­váhu… To zná kaž­dý ces­to­va­tel a pře­su­nu se v čase na den naše­ho pří­jez­du do Aran­do. Po prv­ní obhlíd­ce teré­nu je jas­né, že prvo­vý­stup bude oprav­du vel­mi vel­mi zají­ma­vý. Povět­ši­nou dosti nesta­bil­ní, vege­ta­cí zarost­lé plot­ny s mož­nos­tí téměř nulo­vé­ho pří­rod­ní­ho jiš­tě­ní nevěs­ti­ly nic pří­jem­né­ho pro dělá­ní prvo­vý­stu­pů v duchu pra­vi­del pís­kov­co­vé­ho leze­ní. Ale pro­to­že jsem „póvl“, vybral jsem optic­ky „nej­sta­bil­něj­ší“ část sek­to­ru. Dole ve měs­tě Skar­du jsme zakou­pi­li čín­ský ben­zi­no­vý gene­rá­tor, čín­ských 50 met­rů „dvou­lin­ky“, váží­cí asi tunu, čín­skou sou­sta­vu zásu­vek, čín­skou vrtač­ku a čín­ské vrtá­ky… S jis­tou dáv­kou nezbyt­né­ho opti­mis­mu jsme sestro­ji­li pákistán­skou ver­zi aku­mu­lá­to­ro­vé vrtač­ky a násle­du­jí­cí den vyra­zi­li do skal.

Poci­ty byly oprav­du vel­mi smí­še­né. Na zad­ku mne tíži­la „paki­a­ku­vr­tač­ka“, za zad­kem půl zvě­da­vé ves­ni­ce Aran­ďa­nů, štáb kame­ra­ma­nů, zvu­ka­řů, dro­na­řů a kdo­ví­ja­ké dal­ší havě­ti. Pama­tu­ji se, že vel­mi těs­ně před nástu­pem se ke mně při­to­čil Vorel: „Nechceš se na to, vole, ješ­tě vysrat? Hodí­me to nějak přes támhle­to roští z boku a bude klid.“ Bohu­žel Póvl je Póvl a refrén naše­ho son­gu: „Nebuď ZM*D, onsajt nebo SMRT,“ mi nena­bí­zel pří­liš pro­sto­ru k úhyb­né­mu mané­v­ru. Tak­že pomod­lit se a vyra­zit pěk­ně odspo­da na ost­rým kon­ci, vzhů­ru lesk­nou­cí­ma se plot­na­ma.

(Poznám­ka auto­ra: Zde si dovo­lím jed­nu malou, ale vel­mi vel­mi důle­ži­tou tech­nic­kou odboč­ku k mé aktu­ál­ní lezec­ké de-for­mě, při­bli­žu­jí­cí stav mé mys­li a dokres­lu­jí­cí míru mé „lezec­ké odrz­los­ti“, pus­tit se v tom­to sta­vu do nezná­mé­ho teré­nu: 2019/2020 – bore­li­ó­za, září 2020 – zlo­me­ná tři žeb­ra, duben 2021 – kom­pli­ko­va­ná zlo­me­ni­na levé­ho zápěs­tí, lis­to­pad 2021 – ukopnu­tý zlo­me­ný malí­ček, leden 2022 – šrou­bo­va­ná frak­tu­ra zevní­ho i vnitř­ní­ho kot­ní­ku. Tak asi tolik jsem měl „nale­ze­no“ za posled­ní dva roky.)

Tak tedy vyrá­žím… Prv­ní met­ry, kame­ry a zvuk běží. Tře­pu se tak nějak víc vnitř­ně, ale i to sta­čí. Sto­jí­ce na ničem, drží­ce se niče­ho, po pár met­rech řvu dolů: „Vor­le! Vole nahoď rych­le gene­rá­tor!“ Vrtám! Ufff, naštěs­tí to vrtá. Prv­ní nýt. Pará­da, asi se už neza­bi­ju. Ani omy­lem nechceš spad­nout v pět­ko­vý plot­ně s čín­skou „dvou­lin­kou“ na sedá­ku. Klid­ním tep a mysl, asi to nějak půjde. Pokra­ču­ji smě­le dál. S kaž­dým ule­ze­ným met­rem těž­ší o vymo­ta­nou „dvou­lin­ku“ k mé „aku­vr­tač­ce“, a tak dále ješ­tě čty­ři­krát než osa­dím řetěz . Huráááá! Žiju! Prv­ní ces­ta v Aran­do je na svě­tě!

Opět malý posun časem o pár dnů poz­dě­ji… Pros­tě jsme to s Vor­lem dali! Čty­ři krás­né odjiš­tě­né ces­ty, drob­né terén­ní úpra­vy pod nástu­pem a násle­du­jí­cí den malá horo­ško­lič­ka pro míst­ní děti. Popr­vé v živo­tě vidí sedá­ky a lezeč­ky, kte­ré jsme dovez­li z Čech. Učí­me je nava­zo­vat se a jis­tit. V údo­lí jim tak při­by­la nová atrak­ce a aspoň už tře­ba nebu­dou jenom lozit po tra­vi­nách, nabo­so a sólo. Hrdě tedy může­me pro­hlá­sit a ozná­mit vznik toho času dle dostup­ných infor­ma­cí tepr­ve dru­hé spor­tov­ní odjiš­tě­né lezec­ké oblas­ti v celém Pákistá­nu – sek­tor se jme­nu­je Czech Rock! (TOPO)

Aktu­ál­ně jsem se od Naja­fa, míst­ní­ho „šeri­fa“, dozvě­děl, že se exis­ten­ce oblas­ti už za něko­lik málo týd­nů po našem odjez­du roz­křik­la po okol­ních údo­lích a těší se nad­prů­měr­né­mu zájmu. Oblast a námi dove­ze­ný lezec­ký mate­ri­ál bude vyu­ží­ván zejmé­na jeho ces­tov­ní agen­tu­rou „Aran­do Adven­tu­re Pakistan“ k výcvi­ku jeho kli­en­tů před výstu­pem na okol­ní kop­ce, bez­po­chy­by ale bude navště­vo­vá­na i jiný­mi agen­tu­ra­mi z údo­lí. Všech­ny tyto akti­vi­ty by se měly stát hlav­ním a dou­fej­me udr­ži­tel­ným zdro­jem finan­co­vá­ní čes­ké nemoc­ni­ce ve ves­ni­ci Aran­do, kte­rou tu před pat­nác­ti lety zalo­ži­la a do dneš­ní­ho dne stá­le pod­po­ru­je Dina Štěr­bo­vá a dal­ší drob­ní při­spě­va­te­lé.

Co napsat závě­rem? Ješ­tě se mi nesta­lo, abych lezl a záro­veň tím mož­ná tře­ba zachrá­nil mno­ho živo­tů, a to doslo­va. Dob­rý sku­tek byl vyko­nán. Neby­lo to úpl­ně jed­no­du­chý, ale bylo to krás­ný. Pro mne vše navíc mělo hlu­bo­ký smy­sl. Dou­fám, že stej­ný smy­sl to bude mít pro „Aran­do peo­ple“ a jejich nemoc­ni­ci. A jaký bude zby­tek pří­bě­hu? Jak by řek­li míst­ní: „Inshallah!“

__________________________

Ten­to text vol­ně nava­zu­je na vel­ký roz­ho­vor s Dinou Štěr­bo­vou. Do Pákistá­nu se letos vypra­vi­la už po jeden­a­dva­cá­té a ve ves­ni­ci Aran­do už 15 let pomá­há míst­ním lidem. Spo­leč­ně s Víťou Dokou­pi­lem tu posta­vi­la nemoc­ni­ci Czech Hospi­tal, vodo­vod, opra­vi­la ško­lu a mno­ho dal­ší­ho, pozn. red.