Zákla­dem toho, aby člo­věk vyle­zl něco v Kra­se, je mít ho „za bará­kem“. Nevě­řím totiž, že by někdo po prv­ní návštěvě míst­ních vápen­ců řekl: „Tady se mi tak líbí a nemůžu se dočkat, až sem poje­du zno­vu.“ Kra­so­vé leze­ní je oprav­du spe­ci­fic­ké a nic, ani pět­ky, tam nejsou zadar­mo. Pros­tě si na ten styl leze­ní musíš zvyk­nout. Dal­ší věc, kte­rou je potře­ba o leze­ní v Kra­se znát, je nevy­zpy­ta­tel­ná pod­mín­ka. Vychy­tat dobrou pod­mín­ku je polo­vi­na úspě­chu a není to zda­le­ka tak leh­ký úkol, jak se může zdát.

Vět­ši­nou se leze na okra­ji jes­ky­ní, což zna­me­ná jed­no – když prv­ní den prší a dru­hý sví­tí Slun­ko, bude všech­no zapa­ře­né a nemá smy­sl nikam jez­dit. A nao­pak. Když prší, je pře­kva­pi­vě nej­lep­ší pod­mín­ka, pro­to­že vzduch ven­ku i v jes­ky­ni je chlad­ný a ská­la má super tře­ní. Když ale prší moc, tak se ve Sta­rých ska­lách, kde se boul­dru­je, udě­lá potok. Jin­dy se ská­ly v Hol­štejn­ských list­na­tých lesích kom­plet­ně zapa­ří. To se můžeš zase oto­čit zpát­ky a jet tře­ba na Kotel­nu, což je super boul­drov­ka v Brně pat­ří­cí Ada­mu Ondro­vi, kde jsem strá­vi­la dlou­hé hodi­ny tré­nin­kem.

Osob­ně jsem si ze začát­ku mys­le­la, že mi Kras oprav­du sedí. Ale bylo to spíš tím, že jsem měla štěs­tí na pod­mín­ku.

Tak po pěti měsí­cích jsem už na ska­lách měla něco vyle­ze­no a to nejen v Kra­se, jako spíš mimo něj. V tu chví­li mi zača­la hla­vou vrtat otáz­ka: „Jaký je nej­těž­ší pře­le­ze­ný boul­der babou v ČR?“ Odpo­věď zně­la 8A+! Challen­ge accep­ted. Chtě­la jsem být tře­tí baba v ČR, kte­rá pře­le­ze boul­der této obtíž­nos­ti. Mimo to jsem si zača­la vést dení­ček a tam jsem si navíc ješ­tě taj­ně napsa­la, že bych chtě­la vylézt „prv­ní čes­ký bab­ský 8B“, ale spíš jen tak pro moti­va­ci a hod­ně do budouc­na. Ale abych neod­bí­ha­la od téma­tu. Zača­la jsem se dívat po boul­de­rech v kla­se 8A+. Jed­nou, když jsme byli na Hol­štej­ně, tak říkám Mar­ti­no­vi Strá­ní­ko­vi: „Uká­zal bys mi Ten Boul­der, jak je na začát­ku ta super ost­rá liš­ta?“ A tak jsem se dosta­la k „Rusta­mo­vi“, mému prv­ní­mu vyle­ze­né­mu 8A+ (Prv­ní pře­lez udě­lal Mar­tin Strá­ník, pozn. red.).

„Rusta­ma“ jsem si hned zami­lo­va­la. Mož­ná to bylo taky tím, že crux, kte­rý byl pro všech­ny v prv­ním kro­ku, jsem dala na fla­sh. Můj crux byl v pod­sta­tě o dva kro­ky dál, kde sil­ní bor­ci už nema­jí žád­ný pro­blem. Strá­vi­li jsme něko­lik tré­nin­ků pří­pra­vou a simu­lo­vá­ním kro­ků na kam­pu­su, abych byla schop­ná dát ten pro­kla­tý shyb bez nohou dale­ko do madla. V momen­tě, kdy jsem měla boul­der zkro­ko­va­ný, mi pře­sta­la hrát do karet pod­mín­ka.

Celé dny jen prše­lo. A když už nepr­še­lo, tak se les úpl­ně zapa­řil a boul­der byl durch mok­rý. Čeka­li jsme a čeka­li. Mezi­tím se mi poda­ři­lo vylézt na Vyso­či­ně moji prv­ní osmič­ku. Nako­nec pat­ří prven­ství boul­de­ru „Cra­zy underc­ling“ (8A/8A+) vyle­ze­né­mu Ště­pá­nem Strá­ní­kem, i když vytou­že­ným prven­stvím byl „Rustam“ na Hol­štej­ně. Když už bylo koneč­ně sucho, tak jsme na „Rusta­ma“ vyra­zi­li zno­vu. Všech­no bylo tak, jak mělo být. Celá ská­la per­fekt­ně suchá až na jed­nu liš­tu – ta je něja­kou záha­dou mokrá vždyc­ky.

Ten­to moment je pro mě vždy nej­těž­ší: skvě­lá pod­mín­ka, všech­ny jed­not­li­vé kro­ky jsem dala a už je jen na mně, abych boul­der pře­lez­la. V tu chví­li na mě pad­ne nej­vět­ší stres, ale jen do oka­mži­ku, než odle­pím nohy nebo zadek od země.

Ten den byly asi dva neú­spěš­né poku­sy, což mě troš­ku zner­vózni­lo. Co když už to v sobě nemám? Hned, jak jsem si zase všech­ny kro­ky při­po­mně­la, tak jsem „Rusta­ma“ posla­la tře­tím poku­sem toho dne. To byl pocit! Šest lezec­kých dní strá­ve­ných na tom­to pro­jek­tu se koneč­ně zúro­či­lo a samo­zřej­mě něko­lik dal­ších hodin, ne-li dní, strá­ve­ných na boul­drov­ce, kam­pu­su a ladě­ním správ­né­ho nasta­ve­ní v hla­vě.

Byl to pro mě jaký­si zlom. Po zimě mi ta 8Áčka zabí­ra­la čím dál tím méně času. Bylo tedy na čase se zamě­řit na mno­hem vět­ší výzvu – prv­ní 8B. Zača­lo to doce­la nevin­ně. V Brně hod­ně prše­lo a vydat­ný déšť pře­ce zna­me­ná mír­nou vlh­kost a taky supro­vé tře­ní, tak jsme se vyda­li do Sta­rých skal. Roz­hlí­že­la jsem se oko­lo, co bych si moh­la roz­lézt, zatím­co Mar­tin zase zkou­šel něja­ké peklo s noha­ma nad hla­vou, pato­vá­ním, oblý­mi lišta­mi, dlou­hý­mi přeša­hy, sko­ky do madel… Nic, co by mi impo­no­va­lo. Hned ved­le byl boul­der „Jaxi­tax“ za 8B, což je v pod­sta­tě to samé v ble­dě mod­rém. Je to celé po oblých spoďá­cích s noha­ma nad hla­vou a sko­kem do madla. Proč jsem tedy nelez­la to, co Mar­tin? Ani nevím. Tohle se mi pros­tě líbi­lo víc.

Pus­ti­la jsem se do toho a zača­la kro­ko­vat. Byla jsem hroz­ně pře­kva­pe­ná, jak to jde, a na kon­ci dne už jsem ho měla sko­ro celý zkro­ko­va­ný. Najed­nou jsem si uvě­do­mi­la, že bych to moh­la i vylézt a spl­nit si tak ten svůj sen o prv­ním bab­ském 8B v Čes­ku.

Hned jsme zača­li plá­no­vat, kdy se tam vydá­me zno­vu. Dva dny v kuse prše­lo jako z kon­ve. Ten kolo­toč s pod­mín­kou začal zno­va od začát­ku. Tře­tí den jsme se vrá­ti­li zpát­ky k pro­jek­tu – samo­zřej­mě tam po deš­tích tekl potok. Týden na to pod­mín­ka vyšla. Zase jsem strá­vi­la poměr­ně dost času ladě­ním posled­ních „mik­ro­bet“, ale nako­nec jsem to ješ­tě ten den vylez­la.

Proč si však „Rustam“ zaslou­žil víc řád­ků než „Jaxi­tax“, kte­rý měl ješ­tě vyš­ší kla­su? Čteš správ­ně: „Měl.” Po dlou­hých deba­tách a spe­ku­la­cích na lez­ci se roz­hod­lo, že se „Jaxi­tax“ sho­dí na 8A. I tak jsem za něj ráda

Po tom, co jsem vylez­la „Jaxi­tax“, jsem se roz­hod­la, že by bylo hez­ké vylézt ješ­tě jed­no 8B, pro­to­že, jak se říká v ang­lič­ti­ně: „Two make it true.” Tou dobou jsem si mys­le­la, že už své prv­ní 8B mám v kap­se. Roz­le­ze­ný jsem měla ješ­tě jeden boul­der této obtíž­nos­ti a vlast­ně to byl do té doby nepře­le­ze­ný pro­jekt na novém kame­nu, kte­rý jsme našli v oblas­ti Sklap­sko (Čes­ko­mo­rav­ská vrcho­vi­na, pozn. red.). Boul­der „Conquis­ta­dor“ 8B (video) vzni­kl při­dá­ním dvou těž­kých kro­ků do již exis­tu­jí­cí­ho boul­de­ru „Napříč Ame­ri­kou“ 8A+. Boul­der ješ­tě nikdo jiný nepře­le­zl, ale vše nasvěd­ču­je kla­si­fi­ka­ci 8B. Boul­de­rů za 8A až 8A+ už mám vyle­ze­ných víc a zda­le­ka mi neza­bra­ly tolik úsi­lí jako zmí­ně­ný „Conquis­ta­dor“.

Byl to napros­to úžas­ný pocit, když jsem koneč­ně vylez­la naho­ru a řek­la si: „Tak, a mám to!“

______________________

Abychom Kras na eMon­ta­ně tolik neza­ne­dbá­va­li, zkou­ší­me teď kaž­dý měsíc něco málo z této svě­to­vé oblas­ti při­nést. Prv­ní díl byl Ště­pán Volf, dru­hý meteo-okén­ko, tře­tí vari­an­ty „Kašpár­ko­va hro­beč­ku“.