„200 slov“

Krasojízda. Příběh „prvního českého babského 8B“, které si zapsala Jana Vincourková

06. 07. 2020, Jana Vincourková

Základem toho, aby člověk vylezl něco v Krase, je mít ho „za barákem“. Nevěřím totiž, že by někdo po první návštěvě místních vápenců řekl: „Tady se mi tak líbí a nemůžu se dočkat, až sem pojedu znovu.“ Krasové lezení je opravdu specifické a nic, ani pětky, tam nejsou zadarmo. Prostě si na ten styl lezení musíš zvyknout. Další věc, kterou je potřeba o lezení v Krase znát, je nevyzpytatelná podmínka. Vychytat dobrou podmínku je polovina úspěchu a není to zdaleka tak lehký úkol, jak se může zdát.

Většinou se leze na okraji jeskyní, což znamená jedno – když první den prší a druhý svítí Slunko, bude všechno zapařené a nemá smysl nikam jezdit. A naopak. Když prší, je překvapivě nejlepší podmínka, protože vzduch venku i v jeskyni je chladný a skála má super tření. Když ale prší moc, tak se ve Starých skalách, kde se bouldruje, udělá potok. Jindy se skály v Holštejnských listnatých lesích kompletně zapaří. To se můžeš zase otočit zpátky a jet třeba na Kotelnu, což je super bouldrovka v Brně patřící Adamu Ondrovi, kde jsem strávila dlouhé hodiny tréninkem.

Osobně jsem si ze začátku myslela, že mi Kras opravdu sedí. Ale bylo to spíš tím, že jsem měla štěstí na podmínku.

Kras mi sedí. Nebo jsem měla štěstí na podmínku. (f: archiv JV)

Tak po pěti měsících jsem už na skalách měla něco vylezeno a to nejen v Krase, jako spíš mimo něj. V tu chvíli mi začala hlavou vrtat otázka: „Jaký je nejtěžší přelezený boulder babou v ČR?“ Odpověď zněla 8A+! Challenge accepted. Chtěla jsem být třetí baba v ČR, která přeleze boulder této obtížnosti. Mimo to jsem si začala vést deníček a tam jsem si navíc ještě tajně napsala, že bych chtěla vylézt „první český babský 8B“, ale spíš jen tak pro motivaci a hodně do budoucna. Ale abych neodbíhala od tématu. Začala jsem se dívat po boulderech v klase 8A+. Jednou, když jsme byli na Holštejně, tak říkám Martinovi Stráníkovi: „Ukázal bys mi Ten Boulder, jak je na začátku ta super ostrá lišta?“ A tak jsem se dostala k „Rustamovi“, mému prvnímu vylezenému 8A+ (První přelez udělal Martin Stráník, pozn. red.).

„Rustama“ jsem si hned zamilovala. Možná to bylo taky tím, že crux, který byl pro všechny v prvním kroku, jsem dala na flash. Můj crux byl v podstatě o dva kroky dál, kde silní borci už nemají žádný problem. Strávili jsme několik tréninků přípravou a simulováním kroků na kampusu, abych byla schopná dát ten proklatý shyb bez nohou daleko do madla. V momentě, kdy jsem měla boulder zkrokovaný, mi přestala hrát do karet podmínka.

Celé dny jen pršelo. A když už nepršelo, tak se les úplně zapařil a boulder byl durch mokrý. Čekali jsme a čekali. Mezitím se mi podařilo vylézt na Vysočině moji první osmičku. Nakonec patří prvenství boulderu „Crazy undercling“ (8A/8A+) vylezenému Štěpánem Stráníkem, i když vytouženým prvenstvím byl „Rustam“ na Holštejně. Když už bylo konečně sucho, tak jsme na „Rustama“ vyrazili znovu. Všechno bylo tak, jak mělo být. Celá skála perfektně suchá až na jednu lištu – ta je nějakou záhadou mokrá vždycky.

Tento moment je pro mě vždy nejtěžší: skvělá podmínka, všechny jednotlivé kroky jsem dala a už je jen na mně, abych boulder přelezla. V tu chvíli na mě padne největší stres, ale jen do okamžiku, než odlepím nohy nebo zadek od země.

Jakmile se odlepím od země, stres opadne. (f: archiv JV)

Ten den byly asi dva neúspěšné pokusy, což mě trošku znervóznilo. Co když už to v sobě nemám? Hned, jak jsem si zase všechny kroky připomněla, tak jsem „Rustama“ poslala třetím pokusem toho dne. To byl pocit! Šest lezeckých dní strávených na tomto projektu se konečně zúročilo a samozřejmě několik dalších hodin, ne-li dní, strávených na bouldrovce, kampusu a laděním správného nastavení v hlavě.

Byl to pro mě jakýsi zlom. Po zimě mi ta 8Áčka zabírala čím dál tím méně času. Bylo tedy na čase se zaměřit na mnohem větší výzvu – první 8B. Začalo to docela nevinně. V Brně hodně pršelo a vydatný déšť přece znamená mírnou vlhkost a taky suprové tření, tak jsme se vydali do Starých skal. Rozhlížela jsem se okolo, co bych si mohla rozlézt, zatímco Martin zase zkoušel nějaké peklo s nohama nad hlavou, patováním, oblými lištami, dlouhými přešahy, skoky do madel… Nic, co by mi imponovalo. Hned vedle byl boulder „Jaxitax“ za 8B, což je v podstatě to samé v bledě modrém. Je to celé po oblých spoďácích s nohama nad hlavou a skokem do madla. Proč jsem tedy nelezla to, co Martin? Ani nevím. Tohle se mi prostě líbilo víc.

Pustila jsem se do toho a začala krokovat. Byla jsem hrozně překvapená, jak to jde, a na konci dne už jsem ho měla skoro celý zkrokovaný. Najednou jsem si uvědomila, že bych to mohla i vylézt a splnit si tak ten svůj sen o prvním babském 8B v Česku.

První babské 8B v Česku – to byl můj sen. (f: archiv JV)

Hned jsme začali plánovat, kdy se tam vydáme znovu. Dva dny v kuse pršelo jako z konve. Ten kolotoč s podmínkou začal znova od začátku. Třetí den jsme se vrátili zpátky k projektu – samozřejmě tam po deštích tekl potok. Týden na to podmínka vyšla. Zase jsem strávila poměrně dost času laděním posledních „mikrobet“, ale nakonec jsem to ještě ten den vylezla.

Proč si však „Rustam“ zasloužil víc řádků než „Jaxitax“, který měl ještě vyšší klasu? Čteš správně: „Měl.” Po dlouhých debatách a spekulacích na lezci se rozhodlo, že se „Jaxitax“ shodí na 8A. I tak jsem za něj ráda

Po tom, co jsem vylezla „Jaxitax“, jsem se rozhodla, že by bylo hezké vylézt ještě jedno 8B, protože, jak se říká v angličtině: „Two make it true.” Tou dobou jsem si myslela, že už své první 8B mám v kapse. Rozlezený jsem měla ještě jeden boulder této obtížnosti a vlastně to byl do té doby nepřelezený projekt na novém kamenu, který jsme našli v oblasti Sklapsko (Českomoravská vrchovina, pozn. red.). Boulder „Conquistador“ 8B (video) vznikl přidáním dvou těžkých kroků do již existujícího boulderu „Napříč Amerikou“ 8A+. Boulder ještě nikdo jiný nepřelezl, ale vše nasvědčuje klasifikaci 8B. Boulderů za 8A až 8A+ už mám vylezených víc a zdaleka mi nezabraly tolik úsilí jako zmíněný „Conquistador“.

Byl to naprosto úžasný pocit, když jsem konečně vylezla nahoru a řekla si: „Tak, a mám to!“

Dobyvatelka Jana Vincourková v boulderu „Conquistador“ 8B (f: archiv JV)

______________________

Abychom Kras na eMontaně tolik nezanedbávali, zkoušíme teď každý měsíc něco málo z této světové oblasti přinést. První díl byl Štěpán Volf, druhý meteo-okénko, třetí varianty „Kašpárkova hrobečku“.


Facebook eMontany | Potěš nás svým komentářem a odškrtávej nejnovější články a videa