„200 slov“

Čech, Rus a Američan v base campu

26. 08. 2021, Standa „Sany“ Mitáč

KARA-SU | SFÉRA RUSKÉHO VLIVU


Oheň v dálce je lákal. Magnetizoval a prozrazoval, že obrovské noční údolí není úplně opuštěné. Skupinka Čechů měla za sebou dva tvrdé dny pochodu přes několik horských sedel (foto). Pomalu se blížili do základního tábora v Kara-Su, jednoho ze dvou hlavních bigwallových údolí v Kyrgyzstánu.

Trek zakončily tupé rány – to batohy bezvládně přistály na rovnou trávu. Než si oko pozdních příchozích stačilo přivyknout novému místu (před krávami ohraničeného napnutým lanem), objevila se u nich temná postava. Nepozdravila, nepředstavila se – jen tam tak stála v oranžovém protisvětle. Přišla si cizince prohlédnout a pak zase odešla k ohni. Zdá se, že tenhle chlapík tady vládne.

„Zdravstujutě, možno u vas zdělat čaj?“ ptá se český alpinista zhruba pětice Rusů u ohně a doufá zároveň v zahájení konverzace. Odpovědi na pozdrav se nedostává, přesto pokládá ešus s vodou do žhavých uhlíků. „U nas jest plin,“ vstává od ohně horolezkyně z Petrohradu, naznačuje mu, ať si ešus zase vyndá a vede ho do zaplachtované polní kuchyně. Té vévodí minimálně desetikilová propanbutanová bomba a dvouplotýnkový vařič, co si sem nechali přitáhnout na koních. „Charašó, spasíba.“

Údolí Kara-Su, Kyrgyzstán (f: SM)

V dalších dnech kulturní poznávání pokračuje. Dvojka Čechů se vrací ze stěny do BC, kde už zdálky vidí místního vládce – jmenuje se Olek. Plešatý chlapík kolem čtyřicítky zrovna vyšplhal na velký kámen uprostřed tábora a hranatou černou vysílačkou koordinuje dění na Piku 4810. Z podhledu vypadá jako Vin Diesel v akčním filmu Rychle a zběsile. Sestupuje dolů, odchytává si jednoho Čecha a pohlédne na něj: „Summit?“ Lezec si právě ze stěny nese pytel, a tak se snaží popsat situaci: „Nět. Plóchá pogoda, mókra skala…“ nenachází slova a propadá se do země jako školák před přísným kantorem. Olek už se s ním dále nebaví a odchází beze slova do svého stanu.

Další scéna se odehrála, když si druhá česká dvojka chystala vybavení na dvoudenní výstup na Pik Asan. Před stany leží hromada materiálu. Tu zpozorují Rusové a přicházejí na průzkum. Aniž by se zeptali, odnášejí si česká lana ke svým stanům. Do BC si dotáhli i mincíř s hákem a právě si zjišťují hmotnost českých tendonů. Po prozkoumání je vrací zpátky. Asi prošly kontrolou.

Schvalovací komise debatuje nad českými lany. Kara-Su (f: SM)

Další den mají na trávě vyložený matroš Rusové a Kazaši. Mezi karabinami a frendy se jim válí spousta samo-domo vychytávek na hákování. „Čto toto? Kak upotrebiť?“ ptá se tentokrát zvědavý Čech a ukazuje na nejzajímavější perly hákovací změti. Kazach Čecha odbyde ve stylu: „To víš, to používáme, když lezeme velmi těžké cesty.“

Jsou to prostě drsoni a moc se nesmějí. Rusové však po base campu nosí jeden kus výbavy, který jejich image terminátorů znatelně poškozuje. Je to roztomilé pěnové sedátko, které mají připnuté páskem kolem boků a během pobytu v BC ho téměř nesundávají. Někteří s ním chodí i mimo tábor. Ač to asi bude praktické a kluci nenastydnou odspodu, tato trvale připnutá ochrana zadnic vzbuzuje úsměvy alespoň u Čechů.

Stoprocentní ochrana pro pobyt v BC (f: SM)

Blíží se odchod posledního ruského alpinisty z BC. Jsou kolegiální, a tak hladovým Středoevropanům po sobě nechávají jídlo, které nesnědli a které se jim nechce nosit dolů. Spasíba. Zbylo po nich však také velké množství odpadu, který posbírali do plastových pytlů. Přestože zpět do civilizace jim bagáž snáší několik koňů, co by unesli i odpadky, pro Rusy je jednodušší vyřešit situaci s odpadem po svém. Poblíž tábora vykopávají díru a naplněné igelitové pytle s plasty do ní prostě hodí…

(Ačkoliv to u Rusů většinou vypadalo, že odpovědět na pozdrav znamená projevit slabost, ne všichni byli stejní. Na jejich obranu se sluší říci, že lezkyně/doktorka Anna z Petrohradu dostala svými protiinfekčními kouzly a tabletkami „Stopdiar“ ze střevních patálií minimálně tři české alpinisty, pozn. red.)

Jaké jídlo zbylo po Rusech:
Pytel kuliček Nesquiku, balení cukru, 6x instantní polévka, 4x pytel těstovin, máslové sušenky „K čaju“, tatarská omáčka, mouka, spousta konzerv.

AK-SU | SFÉRA AMERICKÉHO VLIVU


Po deseti dnech odchází z tábora i česká skupinka. Přesunují se vedlejšího údolí Ak-Su. U pastýřky Baktugul po cestě nakoupí chleba, trochu sušených sýrových kuliček a převalují se přes hřeben, který představuje jakousi přírodní „buffer zone“ mezi dočasnými územími světových mocností.

Jací budou Američani? Češi jsou nedočkaví – už v Kara-Su se proslýchalo, že mají hodně jídla a že kolem 15. 8. odlétají. Evropané tak doufají, že se dočkají „amerických dnů v Lidlu“. Po příchodu do BC však Američané vidět nejsou – mají svůj základní tábor kousek za rohem výše v údolí. Tvoří ho asi 18 stanů včetně dvou velkých zelených, které vypadají jako garáže, nebo jednoho kopulovitého žlutého – ten by se nemusel stydět jako základna lidského osídlení na Měsíci.

Údolí Ak-Su, Kyrgyzstán (f: SM)

„Hey, how is it going?“ kolem Čechů prochází první dvojice Američanů s kamerou a nadupaným dronem. „All good, what about you?“ „Havin’ a great day! Bye, have fun!“ Pozdrav byl hlasitý a nadšený. Moc upřímný ale asi ne, jelikož oba se ani nezastavili. Míří do práce pod Ruskou věž a mají na sobě oblečení, které vypadá, jako kdyby ho právě koupili v horské pobočce the North Face. Hoodie mikiny a žádné stopy po špíně. Jak to dělají, že jsou tak čistí? Po logistických patáliích začátku expedice uvízli ve městě Osh a nakonec se do base campu nechali dopravit bezdrátově (a bez špíny) – vrtulníkem.

Začalo kulturní poznávání americké strany. Co tu vlastně dělají? Odehrává se tu projekt televize HBO, který dokumentuje výstup „Americkou cestou“ (7c+, 590 m) na Ruskou věž. A vzhledem k tomu, že na projekt vyhlásila produkce HBO informační embargo až do února 2022, kdy by měl vyjít film, tak autor článku ani nemůže napsat, zda se hlavní hrdince Emily přelez cesty povedl. Věřme, že ano.

Topo Z stěny Ruské věže / Pik Slesova (foto: Eric Brisell)

Češi v Ak-Su mohli pozorovat samotný proces, „jak se tvoří hvězda“. Emily se snažila o první RP zmíněné cesty v jednom člověku (první udělal čtyřčlenný US tým v roce 2019, pozn. red.), ale zároveň nad lezkyní po celou dobu výstupu viselo fixní lano, které „by any means“ připravovali najatí Ekvádorci Roberto a Esteban. Hledali cestu, vymýšleli kroky, zvažovali možnosti jištění, budovali štandy… Společně s kameramanem Austinem (který točil film the Dawn Wall, pozn. red.) se nad Emily pohybovali i po dobu závěrečných pěti dní jejího one-woman-free pokusu. Budou ve filmu tito dělníci vůbec vidět? „We will see. Inschallah,“ směje se horský vůdce Esteban, který bral tuto práci jako dobrou netradiční, dobře placenou zakázku a možnost okouknout volné směry na příště.

Ale zpět k jádru věci, kterým se ke konci expedice (alespoň pro českou skupinu) začalo nevyhnutelně stávat jídlo. Jaké překvapení zažili hladoví Češi, když po cestě pro vodu našli americký kompost za táborem – válelo se tu na zemi zhruba dvacet chlebů, kila rajčat a další zeleniny… Jíst už se to nedalo, ale pohled na nadbytek je motivoval jít se na jídlo zeptat ještě před oficiálními „americkými dny.“ Yosuf, kyrgyzský šéf BC s tureckými kořeny, odhrnuje závěs garáže: „Take what you want and pay what you want.“ Před očima se našincům objevilo zjevení, o kterém dlouhé dny jen mluvili: brambory, lilek, řepa, cibule… Dokonce i pár jablek, slazené mléko a čokoládové rolády. „Wow! Thank you very much.“

Americký BC v Ak-Su. V zeleném stanu je jídlo (f: SM)

Jak se blížil čas amerického odjezdu, začala i tato expedice řešit problém s odpadem. Pokud se až sem zdáli Američané jako kladní hrdinové, zde přichází vystřízlivění. Odpadky sice nezakopávali po ruském vzoru, ale spalovali. Jejich manažer transportu Ulan založil kousek za táborem (tak, aby to z něj nebylo vidět) ohniště, ve kterém postupně pálil všechno – včetně igelitových tašek, pytlíků a dalších dobrot (foto).

Poslední scéna se odehrává 16. 8., kdy se pro US crew vrací obrovský bílý vrtulník – pro lezce smrtelníky tak nastávají dlouho očekávané „americké dny“ a u vstupu do Lidlu se tvoří nervózní fronta. Uprostřed tábora stojí blonďatá Emily, která srší radostí ze svého životního výkonu, a jejím směrem přichází partička špinavých Čechů. Zastavují se kousek před ní a sklánějí se k zemi. Člověk by snad čekal, že si od filmové star budou chtít vzít autogram. Ale dopadlo to jinak: smějící se Američané si nakonec fotí Čechy, jak se pokouší narvat do pytle co nejvíce brambor a mrkve. Ironií osudu bylo, že Češi se dočkali beden vytouženého jídla přesně jeden den před svým vlastním odchodem z hor. Výhercem letošního gastro-jackpotu se tak stal pastevec Kamal, který si vysoko v horách může otevřít vlastní samoobsluhu.

Šťastný výherce Kamal (f: SM)

(Jak řešili odpad v horách Češi? Konzervy slisovali, narušili ohněm a poté zakopali. Papír spálili. Plasty a jiné humusárny odnesli a odvezli až do košů v Oshi. Symbolicky tak alespoň udělali dobrý skutek a snažili se jít příkladem nechápajícím pastevcům, když už se společně s velkými expedicemi podíleli na dopravní uhlíkové stopě, ze které se tak snadno vykecat nedá, pozn. red.)

Jaké jídlo zbylo po Američanech:
40 kg brambor, 2x pixla vakuovaného masa, 5x štangle salámu, lilky, cibule, konzervy fazolí, jablka, pomeranče, pistácie, křížaly, bonbóny, sladké rolky, rolády, instantní polévky, müsli kaše, sušená rajčata, červená řepa, arašídové máslo, datle, čokoláda…



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu