„200 slov“

Větší chyty. Větší tlamy. Slavná moravská cesta „Čarodějův učeň“ má také českou sestru

18. 03. 2021, Mikuláš Heger

„Začínám makat na částečný úvazek.“
„Tak zalezem!“
„Jojo, zajedem na Kotýz, tam jsou i těžký cesty, dlouhý, morálový, jak na písku.“
„Kotýz?! To je nějaká houba?!“

Takhle nějak probíhal před lety můj rozhovor s kamarádem Lionelem. Kotýz je krajinově i lezecky úchvatná, raritní oblast Českého krasu. Má několik zvláštností a pro spoustu současných lezců nebude zrovna top oblastí, ale pro milovníky lezení ve svém pravém slova smyslu, tzn. i s dávkou odvahy nabídne nejednu krásnou linku. Lézt se smí jen na jižním úbočí, a tak je oblast více než vhodná při jasné, slunečné obloze i při jinak mrazivých, zimních dnech. Skálu tvoří světlý vápenec a ze třech čtvrtin jsou cesty dost lámavé. Cesta „Čarodějův učeň“ patří mezi ty pevnější. Visel jsem v ní několirát a teprve loni na jaře se mi ji podařilo dát celou a na kusovku.

Obtížnostně se nemůže své moravské sestře ani přiblížit (je za 8- UIAA a v 80. letech ji udělali příbramští lezci, moravská je za 11-/8c od Tomáše „Sviště“ Pilky, pozn. red.), ale charakterově se jedná také o kolmici. Cesta je to velkolepá a případný „klimbík“ se musí připravit na slušný „run out“ v závěrečném headwallu. Vždy pro mě bylo záhadou, proč nad posledním jištěním (kruhem) je takový odlez, když je tam cesta nejtěžší. Navíc je v posledním úseku cesty poměrně solidní materiál a i zavrtat by se tam dalo.

Autor článku nabírá spoďáky a doufá, že s nimi neodletí. (foto: Jakub Drahota)

Celá pasáž začíná u samotného kruhu, kde se nedá úplně dobře sklepat, stupy jsou docela schované a člověk se musí dost vyklánět, aby je našel. Sklon skály se nad kruhem jakoby mírně poklání, ale o to tvoří méně chytů. Nedá se lézt zbrkle, chytů je pomálu, a když zvolíš nesprávnou sekvenci, není lehké do kapsiček vměstnat obě pazoury, či se dokonce vrátit zpět. Nějaké čtyři metry nad kruhem je výrazný převísek, který sice dává tušit pěkný spoďák, ale zároveň je člověku jasné, že odtamtud cesta vede už jen vzhůru, anebo vzduchem dolů. Spoďák je spárou odpuklý od hlavní desky a pěkně duní. Zároveň tvoří pěknou, rozsáhlou puklinu. Přímo vybízí k založení frenda. Použil jsem jedničku od Kouby (odpovídá jí asi zelený Black Diamond 0,75, pozn. aut.), ale to mě napadlo až při druhé návštěvě.

Při té první jsem nějak nerozdýchal přelez oné stříšky, kde je nutné plnou vahou nastoupat na dunivé žebírko a dosáhnout do dalších spoďáků. Představu, že pošlu kromě sebe i pár kamenů na hlavu své jističky, jsem nějak nerozdýchal. I když měla Eliška helmu, radši jsem se dobrovolně „čapnul“ za uzel a poroučel se do hlubin. Byla z toho solidní tlama, ale co by člověk pro fotografa neudělal.

Jedna menší tlama v podání autora (video: Vašek Sýba)

Nakonec se podařilo. Po překonání závěrečného převísku člověk hledí na travnatý rozchrast, hrabe se rukama v kamení pospojovaném netřeskem, modlí se, ať nic nevysype a traverzuje doleva do kouta k řetězu z cesty „Vosí hnízdo“ 5 UIAA (krásný a pevný spárokout, pozn. aut.).

Za sebe doporučuji zkusit přímou variantu nástupu cesty „Čarodějův učeň“, která je logickou linií od oka, i když o jejím názvu, či detailech vzniku těžko něco najdeme. Obtížnostně je to pak vyrovnané lezení odspoda až nahoru, někde kolem 8. stupně UIAA. Tahle cesta se mi zdá podobná jako „Černý balet“ (viz Příběh cesty, pozn. red.), královna Dušičkové stěny ve Svatém Janu pod Skalou. Nejhezčí z celé cesty pro mě byla střední pasáž, kde bereš fantastické, pozitivní, pevné a železité lišty, po kterých je radostí stoupat vzhůru. Tahle část z ní dělá nezapomenutelný zážitek a klenot naší kotliny.

„Čarodějův učeň“ s přilehlým okolím – vápenkou, Kotýz, Český kras (foto: Jakub Drahota)

I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu