Deprese jak vyšitá. V Labských pískovcích mlha, lehce nad nulou, hnus, temno, vytrvalé mrholení… „Tak je to vyriešené! Bitka do posledného kroku,“ volá Mišo Burian, který před pár hodinami udolal svůj velký projekt. Povedlo se mu vylézt cestu „Betom“ XIc (francouzské 8c, pozn. aut.) od Ondry Beneše a Martina Tomáška z roku 2011, která patří k jedněm z nejtěžších cest v Labáku.

Protože na Mišově výkonu má velký podíl jeho trpělivá a vytrvalá partnerka Káťa Tran, která ho v cestě jistila snad stokrát, dáváme dnes pro ozvláštnění redakčních zvyků slovo jí. Mimochodem, Miša jsme během čtyř pokusovacích dní natáčeli, takže příští rok se můžeš těšit i na plnohodnotný Příběh cesty. Teď už ale pár slov s Káťou.

Odkdy jste na to jezdili?
Mišo si „Betom“ nacvakal už minulý rok a intenzivně na něj jezdíme (z Prahy, pozn. aut.) od letošního března.

Kolik to tak bylo lezeckých dní?
To ti řeknu jednoduše, byli jsme tam od té doby skoro každý víkend. Jestli bylo 35 stupňů nebo pět, to bylo jedno. (smích) Vynechali jsme snad jen dva víkendy.

Začala jsi to místo kolem Veřejného domu nenávidět, nebo sis k němu vybudovala vztah?
Vybírala jsem si cesty kolem, takže jsem nebyla pořád na tom jednom místě. Líbí se mi tam, je to i super prostředí na relax.

Co bylo dneska jinak – cítila jsi, že to může padnout?
Když jsme přijeli, byla mlha a vypadalo to dost negativně. Skoro jsem plakala, protože jsme se na lezení docela těšili. Těch pět stupňů ještě zvládneme, ale když je to vlhké, je to na prd. Naštěstí byly obě cesty suché a zima byla jen trošinku. Možná, že Mišovi pomohlo, že jsem vylezla cestu hned vedle něho („Jedenáctého září“ Xa, pozn. aut.). Dělala jsem si srandu, že čekal s přelezem na mě. (směje se) Do té cesty jsem si vlezla před dvěma týdny, protože už jsem kolem nevěděla, do čeho nalézt, a Mišo mě do toho namotivoval. (směje se)

Poslední otázka – plány na příští dny?
Konečně si dáme dovolenou – za teplem. Mišo už nemá žádnou výmluvu a teď se mnou musí někam na jih. (směje se)