Když jsem začínal někdy počátkem milénia lézti, většina oblastí v blízkosti mého bydliště byla na starých skobách. Chtěl-li jsem cos vylézt, musel jsem respektovat fakt, že se nepadá (dost často ani nesedá), protože to stav jištění nedovoloval. Tak jsem se naučil nepadat.

Trochu jsem nabral odvahy a začaly mne lákat nesnadné linie stropů. Nebyl jsem silný, pročež sem propad hákování. Zdokonalil jsem se v umění zatlouct skobu, či věřit háčku. Zjistil jsem, že né každá stará skoba je špatná, ale naopak, že každá má své (netušené) možnosti. Sžil jsem se trochu nejen se skálou, ale i materiálem. Pochopil jsem principy.

Lezení jsem si nikdy nedokázal představit bez parťáka a vzájemného hecu při přelézání cest. Na chatách mne pak bavilo potkávat se s novými lidmi a poslouchat jejich příběhy. Interakce se zkušenějšími mne vnitřně posouvala dál. Otevíraly se mi obzory.

…

Na vysoké jsem ale musel propadnout sportovnímu lezení. Zjistil jsem, že bez kvalitních oček to při posouvání limitů nepůjde, protože pády se staly denodenní rutinou. Dříve pro lezení nedosažitelné línie se mi tak stávaly dostupnými a do hákuvek nebylo potřeba hromady skob, ale naopak expresek. Už jsem se s kamarády nebavil o zážitcích ze zimních hor, ale u pivka řešil jednotlivé cruxy a správnou betu.

Byl jsem silnější, však ne vždy naplněný. Trénink na bouldrovce bez lidí mne nejen izoloval, ale bez atmosféry jiných nadšenců ani nenaplňoval. Cesty hluboko pod mým maximem se při jištění lesklými a certifikovanými oky stávaly rutinou a dobrodružství bylo ta tam.

U každé druhé jsem čím dál častěji slýchával: “Tam je to špinavé, zarostlé, rozbité!” Věci, které jsem dříve respektoval, jakoby byly ostatním na obtíž.

Začal jsem sólovat, nejdřív pro radost, později z nutnosti. V určitém směru jsem se izoloval, ale to naplnění po přelezu odvážné linie v horším materiálu mne určitým způsobem konejšilo. Přeci jen překonání strachu způsobí v těle jakousi uspokojující odezvu.

Ostatně nebylo to dobrodružství, kvůli kterému náš sport vznikl?

Možná jsem jen ustrnul a nová doba stejně jako móda káže jiné směry.

Certifikovaný borhák v Krase (f: Standa Mitáč)