V březnovém rozhovoru s Kyslíkem jsme uvedli toto: „Do skákání dal všechno a 9. 9. 1998 se mu podařilo skočit něco, co dodnes nemá opakování – Americký skok, tedy první český přeskok čisté obtížnosti pět.“

Nedávno nám přišla zpráva od Káči Hlavové: „Tak já vím, že opakování skok má. Bez světel reflektorů a kamer si ho před 18 lety jen tak skočil můj muž. Ne nadarmo má ádrovskou přezdívku Mašina. Chlubení není v jeho povaze, tak alespoň já… I když, je čím se chlubit?“

O vzpomínku jsme tedy poprosili samotného aktéra Honzu „Mašinu“ Votrubu. Co mu uvízlo v paměti? „Bylo to v létě 2006. Z přeskoku existuje i fotka – nevypadá moc dobře, je trochu mázlá, takže není moc poznat, odkud a kam se skáče. Někdo může říct, že je to fake, ale vzpomínám si, že jsem to zapsal do vrcholové knížky na Pošťákovi plus bylo okolo pár kamarádů. Podle článku to Kyslík skákal v roce 98, a jestli to někdo zkoušel někdy v mezidobí nebo po nás, netuším.“

Film Jump! tehdy Honza ani neznal. Jen ho měl v povědomí někdo z jeho kamarádů, co americký biják shlédli na Fesťáku. „My jsme na filmy nechodili, chodili jsme lízt.“ A jak probíhal samotný skok? Byl na druhé straně ještě legendární stromeček, který zachránil Kyslíka při dopadu? „Stromeček tam asi byl, ale já jsem skákal na jiné místo – na spodní balkónek, který měl tak 30 cm na šířku. Spíš to byla taková polička – dopadneš na ni a musíš se přimáčknout ke skále. Skákal jsem v lezečkách, takže dopadová noha schytala ránu. Patu jsem pak cítil ještě asi rok.“ Není to tedy přesné opakování skoku, ale jakási jeho „varianta“.

Oproti Kyslíkovi tenhle počin nebyl vůbec plánovaný. Podle Honzy vše vzniklo spontánně v rámci hecování s parťáky. „Na Pošťáka i na Fortnýře vedou pěkný cesty, tak jsme tam šli za lezením. ‘Hele, to je ten přeskok z toho filmu,’ myslím si, že to napadlo kámoše až nahoře na věži. Nepřišlo mi to úplně hrozný, tak jsem si ovázal mikinu kolem hlavy místo helmy a skočil jsem to.“ Přeskokům se Honza věnoval jen v rámci lezení, třeba na Velkého Konšela. Žádné jiné Kyslíkovy trojky a čtyřky nikdy neskákal.

Na celé tohle období vzpomíná jeho žena Káča: „Dřív byl trochu bezmozek a lezl podle mě těžké věci, aniž by o tom moc přemýšlel. Teď už má naštěstí rozum. Z Mašiny je hodný taťka, podobné kraviny už nedělá a vůbec k tomu nevede našeho syna.“ (foto)

Káča ještě popisuje, jak se tehdy v partě hecovali. „Někdo v podnapilém stavu třeba uprostřed noci přinesl z dvojitý spáry (Študácká dvojspára III, pozn. aut.) vrcholovou knížku do Tunelu (hotel Skalní město, který dříve spravoval Petr „Pete“ Blahna, pozn. red.), dal ji před tebe na stůl a ty jsi musel vylézt nahoru a knížku vrátit.“ Na zahradě hotelu u rybníka byl altán, kde lezci přespávali, a proto si parta začala říkat Altán tým. Mimochodem, tihle kluci obnovili tradici horolezeckého fotbalového turnaje, který se koná v Ádru vždycky jednou za rok (letos proběhne 15. června, pozn. red.). A na jednom z prvních plakátů byl i letící Honza. (foto)