ALTER TRAUM

O NEDOBYTNÉM HRADU

V Praze přestalo být bezpečno. V roce 1420 tak církevní hodnostáři odvezli na pískovcový hrad Ojvín, kam Karel IV. jezdil na své odpočinkové sídlo, část svatovítského pokladu, aby ho tu uchránili před nájezdy husitů. Později se ukázalo, že jim taktický manévr vyšel – cennosti, které schovali do podzemních prostor pod kapli, tu zůstaly v bezpečí. Hrad odolal dvěma velkým nájezdům a poklad tu vydržel až do roku 1562, kdy ho jezuité přemístili zpět do Prahy.

Dnes se místo jmenuje Oybin, leží na německém území a ukrývá ještě jeden poklad: nejstarší pískovcovou desítku. Stačí se projít k východní straně hradu a člověk uvidí zhruba 50metrovou stěnu netradičního tvaru. Vypadá jako odlitek zvlněné mořské hladiny (včetně bublinek), který někdo vztyčil a opřel z boku nedobytné stolové hory.

Tady měla pohádka původně skončit, ale vlastně docela pokračuje: Prvovýstupce Werner „Schöni“ Schönlebe, o kterém se více dočteš níže, do této stěny investoval spoustu svého času, zejména v roce 1981. Od léta v odmítavé kolmici věže Nordwestlicher Zwilling trávil každou volnou chvíli a celý lezecký den prý třeba zabralo, než se mu povedlo z lezecké pozice umístit tenkou plošárnu do spárky, aby z ní mohl zavrtat čtvrtý kruh. Když prvního listopadu své dílo dokončil, vznikla cesta Alter Traum (Starý sen), které Schöni skromně navrhl klasifikaci IXb.

Brzy se však ukázalo, že tohle číslo je dost mimo – první udatní přelezci se shodli na obtížnosti Xa, RP Xb. (Alter Traum tak na pozici nejstarší desítky přeskočil cestu Schallmauer od Bernda Arnolda z roku 1982, pozn. aut.) A dlouho odolával také českým zbrojnošům… Víme třeba o pokusu Jindry „Hudyho“ Hudečka s Jörnem Beilkem. „Vylezli jsme stylem AF ke čtvrtému kruhu (ze sedmi, pozn. aut.) a pak jsme slanili. Chtěli jsme se ten den podívat také do vedlejší Trilogie Xb, téměř jsme ji zkrokovali, ale na RP pokusy už nezbyla kůže,“ vzpomíná Jörn. Ke čtvrtému kruhu se v roce 2018 dostal také další nájezdník Ondra „Plagát“ Sojka, který v cestě pro změnu zatměl, takže stěna také odolala. „Už byla zima a došla nám vůle.“

Dali jsme si tedy v redakci cíl, že bychom chtěli zachytit český přelez a že do této historické cesty někoho nominujeme. Prvním dokumentovaným pokušitelem se stal Sam Maštálko, který cestu zapytlil v roce 2019 u třetího kruhu. Po třech letech jsme se na místo vrátili s Honzou Kendíkem – další nájezd a opět pytel u třetího, začarovaného kruhu. Už to vypadalo, že se na tento nápad vykašleme, ale rozhodli jsme se dát tomu poslední šanci. Obušku, z pytle ven: V roce 2024 jsme do cesty uvrtali Honzu Vopata, díky kterému můžeme následující video publikovat s nálepkou: „Vylezeno“. Sice stylem „AF-bitka“, ale úspěšná. Dobro zvítězilo nad zlem. Vrátí se Honza někdy pro RP? Dozvíš se v novém Příběhu cesty…

Na stránkách eMontany jsme v roce 2022 propálili, že jdeme po přelezu… Martin „Magnusek“ Klonfar se nám později přiznal, že ho to motivovalo, aby Alter Traum vyrazil také očíhnout. A kdo zná Magnuska, toho nepřekvapí, že první český přelez si nakonec zapsal on. Jak to šlo? Poprosili jsme ho o report:

NEČEKANĚ INTENZIVNÍ ODMĚNA

Martin „Magnusek“ Klonfar

Že je potřeba zkusit Alter Traum, jsem pochopil až z pátrání eMontany po českém přelezu pár let zpátky, do té doby jsem za první saskou desítku považoval Schallmauera v Rathenu. Loni na podzim se přihodil lezecký den s Vojtou (Přibylem), a jelikož potřeboval být brzo zpátky v Liberci, nabídl jsem mu lukrativní cíl v Oybinu. Respektive asi trošičku i vnutil, možná by radši někde klemoval koleno… Ale vzhledem ke směru a síle větru to tam bylo ten den jediné místo, kde se dalo lézt, aniž by nám to pocuchalo účesy.

Počasí sice bylo vyloženě sportovní, ale je to severní stěna a zásoby žabince v dírkách asi vysychají málokdy – tak ani nemělo smysl rozptylovat se myšlenkama na RP. Bouldr od třetího kruhu je naštěstí bez žabince, chvíli mi trvalo ho vymyslet, a pak jsem ho přelezl hned několikrát, protože v pásu děr pod čtvrtým legrace kupodivu nekončí. Člověk se sice trochu drží (zas se vrací na scénu žabinec), ale na nohy holo a kruh vysoko. Na expresku bych dosáhl, ale po kruhu jsem nakonec musel skočit, jako „klasik“ si to naštěstí můžu dovolit. A na první pokus to rozhodně neklaplo. Pak jsou ještě asi dva těžký kroky okolo čtvrtého kruhu do spáry. Zřetězit to celé dohromady by pro mě byl dost smělý cíl i bez žabince.

Spára vypadá, že bude už za odměnu, kupodivu ale po zalomení doleva začala být odměna nečekaně intenzivní, navíc okořeněná spoustou metrů od kruhu, kde se mi nepodařilo nic naimplantovat. Je tam nějaká nahnilá erárka nebo dvě, žádná hitparáda. Tahle část se, myslím, Vojtovi líbila nejvíc.

Reginakante (VIIIa) jsme si naštěstí přelezli už předtím, takže od napojení se žádné další překvapení nekonalo.

Jak to ten místní „Hezoun“ (Schöni) přelezl kdysi v druhohorách s bačkorama na nohách, to si nedovedu moc představit. Holt asi trochu jiná liga.


_________


Níže v galerii najdeš fotky ze všech tří pokusů, které jsme během šesti let zdokumentovali. Děkujeme také pomocným kameramanům Pepovi Horákovi nebo Thomasovi Pöschmannovi, kteří se s námi na místo vydali.

ROVNOVÁHA NA LAHVÍCH OD PIVA

A jaký byl vlastně onen „Hezoun“ Schöni? Kluka z Durynska (*1951) zavedla vojenská služba v 70. letech do kasáren v Žitavě, jinými slovy, na dostřel od pískovcových věží Zittauer Gebirge. Tam trávil svůj volný čas, a když nemohl lézt venku, tak trénoval. Různé opičí dráhy si prý stavěl i na podlaze v kasárnách.

Jako jeden z prvních lezců bral přípravu systematicky. Zahrnoval do ní i chůzi po napnutých řetězech nebo lanech – trénoval tak rovnováhu v době, kdy ještě neexistovaly lajny. „Pro něj už byl trénink něco víc než sranda,“ vzpomíná Andy Stephan ze Saska, který měl to štěstí se s ním párkrát potkat.

Trochu více ho znal Jörn Beilke: „Společně s ním a dalšími kamarády jsem strávil týdny na Kirchlehnhütte v Krippenu v Sasku. (V 80. letech byla tahle chata ústředním místem setkávání pro lezce z NDR, kteří chtěli opustit zemi, pozn. aut.) Tou dobou jsme hodně lezli. Jinak se Schöni také snažil zlepšovat v pečení chlebů, hledání léčivých rostlin, opravování kamenných zdí okolo domu nebo vylepšování lezeckých sedáků… Jinými slovy, těchto pár vět je na popis jeho osobnosti málo. Mimochodem, Schöni také udělal traverz zimního hřebene Vysokých Tater s Michaelem Urbczatem nebo napsal knihu o tréninku.“

V roce 1989 Schöni opustil Sasko, přestěhoval se do Franckého Švýcarska (Bavorsko, pozn. aut.), kde nějakou dobu žil s dalšími horolezci v jednom mlýně. „Schöni nikdy nezapadal do žádného společenského rámce, miloval přírodu a svou svobodu. Rád se stěhoval z místa na místo. Přestože měl vysokoškolské vzdělání, nevadilo mu, že si na živobytí vydělával pomocnými pracemi, aby mohl lézt. Svoboda pro něj byla důležitější a cennější,“ shrnuje Klaus Leupolt ve svém článku pro ročenku DAV.

Poslední zimy svého života pak Schöni často trávil ve Španělsku, většinou v blízkosti lezeckých oblastí. Lezení samotné však Schöni téměř úplně opustil. Jeho motto bylo: „Když už nemůžu lézt na špičkové úrovni, tak raději vůbec.“ Časem se téměř úplně stáhl do ústraní a jen velmi málo lidí s ním zůstalo v kontaktu. „I já už si ho pamatuji málomluvného a samotářského. Na zimy odjížděl na jih za teplem a žil tam celou dobu v autě jen se svým psem,“ vzpomíná Andy Stephan.

Ze své životní etapy, kdy byl v plné síle, Schöni zanechal ještě další cesty. Kromě Alter Traumu udělal také zmiňovanou Trilogii, což je ještě daleko větší prásk než námi natáčená cesta. Nachází se v té samé stěně o pár kroků vpravo, má minimum opakování, někde se uvádí i Xb/c AF a zatím nemá RP přelez.

Pokud se s jeho fazónou chceš seznámit v trochu vlídnější formě, můžeš zkusit například slavnou hranu Pferdefuss Xa, RP Xc na Teufelsturm v Sasku. Spousta kruhů, krásná linie… Sice bezpečná cesta, ale moc českých RP přelezů také nenasbírala. V legendární západní stěně Meurerturmu má Schöni také svoji vizitku: Zwischenspiel ! VIIIc, RP IXa, kterou udělal se svým hlavním lezeckým parťákem Steffenem Ottem z Waltersdorfu v Žitavských horách. (Mimochodem, Steffen vylezl Alter Traum pětkrát a do knížky už se pak ani nezapisoval, pozn. aut.)

Osobně už jsme Schöniho pro video bohužel vyzpovídat nestihli – zemřel v roce 2023 a vedle nástupu cesty Alter Traum ho připomíná malá plaketa.

VZPOMÍNKA HONZY VOPATA
„Byl to krásný chladný podzimní slunečný den, co jsme spolu s Honzou Kendíkem a Standou stanuli pod stinnou stěnou, jejímž prostředkem vedla cesta Alter Traum. Kam až oko dohlédlo, cca 18 metrů, to bylo dobře odjištěné, žádná zem ani brutální polet nehrozil… To jsem ale nevěděl, že ta část, kam vidět nejde, je ještě třikrát vyšší a se značně odlehčeným počtem kruhů než začátek. V této horní pasáži se odehrává, alespoň pro mě, hlavní část představení. Celá cesta si u člověka proklepne skrz naskrz jeho lezecký um a rychle odhalí jeho slabiny, snad krom hrubé síly využitelné pouze v převisech.“

.
.

Děkujeme všem, kdo přispěli redakci eMontany na roce 2026,
a podpořili tak vznik nejen tohoto Příběhu cesty. Více info o našem fungování tady.

Partneři tohoto dílu jsou: španělský výrobce lezeček Tenaya a český Hudy sport.

_______________________________