OHLÉDNUTÍ ZA SEZÓNOU 2020

Načasování tréninkových fází, nalezené metry, vizualizace pohybu, dech, hlava, přelezová váha, počkání si na dobré podmínky, otcovství. Existuje mnoho způsobů, jak vyzrát na těžší cesty. Většina z nich je již zdokumentovaná, jiné bude potřeba empiricky ověřit…

TEXT: ALEŠ „ALEŠÁK“ PROCHÁZKA,
FOTO: ARCHIV „ALEŠÁKA“, STANDA „SANY“ MITÁČ
| LEDEN 2021


Kdo si hraje o Velikonocích s vejci, dostane na Vánoce překvapení. A tak jsem vstoupil do roku 2020 jako čerstvý otec. Né že bych se tu musel květnatě rozepisovat o svých osobních či rodinných záležitostech, ani nebudu, spíš mě zaujal fakt, že se několik mých kamarádů – pískařů po několikaleté stagnaci výkonnostně posunulo právě až po příchodu pravděpodobně vlastního potomka. Nejspíš neexistuje žádné racionální vysvětlení, čím by to asi tak mohlo být. Do toho mě „kluci v kapele“ přesvědčovali, že s malým děckem na krku má člověk konečně moře času na všechny svoje koníčky a záliby, tak jen doufám, že to nebyla ryzí forma kanadského žertíku a konečně si dosyta zalezu. A že i ten Ádr bude.

JARO

Svět v březnu poznal snad první věc z Číny, která něco vydrží. Nebudu se stavět ani na jednu stranu názorové barikády, ale výsledkem protiepidemiologických opatření v Německu bylo, že jsem se skoro čtyři měsíce ocitnul na Kurzarbeit null. Kurzarbeit null? Nepracuješ a dostáváš za to 67 procent mzdy. Média sice hovořila o těžké době, přesto se mi na faktu, že jsem čtyři měsíce ideálních přelezových podmínek a zákazu cestování mimo Sasko uvíznul v pískovcovém skanzenu/ráji (nehodící se škrtni) s nějakými 25 000 cestami za barákem, podařilo najít něco pozitivního. Jeden den od úsvitu do soumraku ve vertikále, druhý den na 100 procent pro rodinu – ochotně bych celý den přebaloval, škrábal brambory, či posouval Nině v Bahratalu bouldermatku, rovnováha musí být zachována.

Ani saskou vládou později zavedené pravidlo, které regulovalo vycházky a sport v přírodě do maximální vzdušné vzdálenosti 15 km od místa bydliště, mi radost nepokazilo. Odpustil jsem si švejkovské manýry, které tu stejně nejsou moc v kurzu, a na mapě si kružítkem označil odpovídající kruh, ve kterém by se našlo dost atraktivních cílů na několik let a s klidným svědomím si odškrtával jeden sen za druhým. Dokonce i tréninkový vliv otcovství zřejmě zafungoval.

V NOCI NESPAT

Pohlédnu-li zpět na lezeckou část svého života, mohu konstatovat, že jsem postupně naprosto propadnul několika věcem. Nejprve to bylo klasické pískovcové lezení – přirozené logické linie slabinami stěn s minimem kruhů. Později se přidaly spáry. Samozřejmě jsem si vylezl rád i cokoli jiného, ale z něčeho máš prostě příjemnější pocit, větší radost, je ti líp. Posledních pár let to jsou právě prvovýstupy. Jak se do toho jednou namočíš, nemůžeš už přestat a s jídlem roste chuť. Začínám chápat, co to znamená mít takzvané „oko na cestu“, či chceš-li „cit pro linii“. Objevíš zajímavý volný směr a přestaneš dobře spát. Vyřešit jasnou věc je sranda, najít ovšem odpověď na otazníky ti vygeneruje nesrovnatelně silnější emoce a hlubší zážitky. Od útlého dětství jsem měl svoji hlavu a věci si dělal nejradši podle sebe a tady se to tak nějak nabízí a očekává. Plus se mi líbí to spojení tělocviku a dílen.

Vymýšlení názvů cest je kapitola sama pro sebe. Osobně buď hledám jméno pro právě dokončenou linku, anebo přesně naopak – v hlavě či na jednom ze stovky lístečků, které Ninu svojí existencí na různých místech v bytě pravidelně vytáčejí, mám nápady, ke kterým pak stačí najít odpovídající cestu. Tak třeba „Dokonalý trik“ – to až bude klíčem k cestě nějaká netradiční pohybová finta, „Zóna odvahy“, až se kousnu a místo kruhu raději odlezu, „Tlustá Berta“ bude něco širšího do kopce (foto), „Modrý Mauricius“ a „Colombia Supremo“ si schovávám pro opravdové skvosty a „Made in China“ až se mi naopak připlete do cesty nějaký šmejd s otřesnou kvalitou. „Generátor zážitků“, „Ostře sledované kvaky“, „Psychopat a Psychomat“, „Parkour“, „Člověk v tísni“, „Komprese pohybu“… A až vylezu cestu, která mi připadne zároveň těžká i odvážná, bude to „STS Chvojkovice Brod“. Víme proč.

„Líbí se mi to spojení tělocviku a dílen.“ Ádr 2019: Gondola: „Cortex Dynamics“ VIIIc (foto: archiv Alešáka)
Dobrý den.
Děkuji za váš e‑mail. Potěšilo mne, že název cesty vzbudil váš zájem a že jste si na internetu dohledali jeho význam. Nyní pojďme rovnou k věci – pokud vím, měla by „Pracovní skupina – Nové cesty“ přezkoumat, byl-li prvovýstup proveden v souladu s platnými pravidly a na základě toho rozhodnout, zda bude či nebude uznán. Redaktor průvodce naproti tomu dokumentuje dostupná data. Čili velmi významné úlohy. Volba názvu cesty by ovšem měla být ponechána prvovýstupci.

Samozřejmě existují i názvy na hranici, kdy je druhý význam nějakým způsobem neetický, nevkusný a zde vám dávám zapravdu, že by v takovém případě měla proběhnout s prvovýstupci diskuze a případně se i shodnout na nějakém alternativním názvu cesty. „STS Chvojkovice Brod“ ovšem nemá žádný druhý bolestivý význam, není to nadávka ani nikoho neuráží a jedinou zvláštností je fakt, že mu rozumí jen velmi málo Sasů. No a? Zdejší lezci též dělají po celém světě cesty, kterým dávají německá jména, jež jsou ostatním nesrozumitelná, zároveň však akceptovaná.

Ačkoli si velmi vážím práce hlavního redaktora Saského horolozeckého svazu, jsem přesvědčen, že nemá právo rozhodovat, jaký název cesty je pro danou oblast (ne)akceptovatelný či (ne)vhodný. A tak zůstaňme u „STS Chvojkovice Brod“, návrh klasifikace Xa.

Děkuji.
S pozdravem Aleš Procházka
– ALEŠÁK V „MONOLOGU“ IXb, BUNDESFELS, SASKO (f: Standa Mitáč) –

NĚMECKÝ POŘÁDEK

Když už jsem nakousnul tohle téma, přidávám rovnou jednu historku z natáčení. Režisér jsem nebyl já, nýbrž slovutný Bernd Arnold, obsazení střižny se pravděpodobně nezměnilo. Rathen – Lokomotive. Tenhle špalek na kopci nad jezerem Amselsee vzhledem naprosto odpovídá svému jménu a vede na něj hned několik krásných cest. Od pětkového „Überfall“ s nejznámějším přepadem v Sasku, přes příjemnou spáru „Toter Riss“ VIIc z roku 1916 (!), zřídka lezenou stěnovou osmu „Talseite“ od Manfreda Vogela, dvouhvězdičkovou „SW-Wand“ VIIIa, sportovnější „Amselsee-Express“ VIIIb od Konrada Schlenkricha a stěno-rajbasová dvojčata „Kleine Wand im Frühling“ a „Über dem Amselsee“, po devětbéčkovou hranu „Traumtänzer“ a lištovačku „Milder Winter“ za IXc – obě z dílny Bernda Arnolda. Pro každého něco.

Ale neodbíhejme od tématu. 27. 3. 1977 vylezl Bernd osmcéčkovou „Kleine Wand im Frühling“, pro neněmčináře „Malá jarní stěna“. O pět let a pár měsíců později, 31. 5. 1982, dokončil další linku napravo od ní. Vznikla „Kleine Wand im Sommer“ („Malá letní stěna“) VIIIa. Že není v průvodci? Ale jistě že je. Hlavní redaktor tehdy ovšem namítnul, že název cesty shledává neakceptovatelným a nevhodným, neboť konec května nespadá do kalendářního léta, a tak si cestu svévolně přejmenoval na „Über dem Amselsee“ („Nad jezerem Amselsee“).

Můžu ti vyjmenovat dvě nejdůležitější věci pro život v Německu.

Ta jednodušší je naučit se německy mluvit.
Složitější pak německy myslet.

NOVÉ RUKOPISY

To, že má každý prvovýstupce svůj vlastní rukopis, není mantra, kterou by bylo potřeba dokola opakovat, ani nic nového pod Sluncem. Během zdánlivě nekonečné jarní pracovní přestávky jsem si trochu rozšířil obzory a duo svých oblíbených saských autorů Bernd Arnold a Manfred Vogel (foto) doplnil o několik dalších, u nichž mám pocit, že umí udělat cestu. Tak třeba Gilbert Mohyla a Michael Techel. Gilbert, neboli Goy byl zejména v silných osmdesátých a devadesátých letech zatraceně tvrdý pes a v jeho cestách je to setsakramentsky poznat. Šušká se, že žádná cesta od něj není vysloveně za odměnu.

Znáš Berndův Meisterweg „Lineal“ IXa na Meurerturm? Ve vzdušném odlezu jemnou nepřehlednou stěnkou nad druhým kruhem si přeješ mít štěstí a najít ty správné chyty i krokosled pokud možno rychle a bezchybně. A pokud spadneš z posledního nejistého kroku do schovaného madla na začátku žlábku, zažiješ asi nejdelší tlamu svého života. To, že si Gilbert každoročně zjara ze začátku žlábku dobrovolně odskočil, aby se proletěl celou údolní stěnou, zkontroloval si svůj morál a přestal se bát, je pro mě jen těžko pochopitelné.

„Prcas“ si zlehka odskakuje v „Linealu“ (f: Pavel Žofka)


Pokud bych měl napsat jednu letošní linku, ve které jsem si opravdu přál, aby se mi situace nevymkla kontrole, napadne mě jako první Gilbertův „Freistil“ Xa na věž Schwarzes Horn. Možná nebyl den, možná jsem něco přehlédl, ale na dolez ke třetímu kruhu s povinným beznávratovým natahovákem asi jen tak nezapomenu. Já vím, dvacítka se dá přežít, ale z převislého do kolmého by to asi zabolelo. Pokud budeš hledat doporučení na chladné podmínky ve skalách i v hlavě, můžeš zamířit sem a seznámit se.

A zatímco u Gilberta je potřeba být při volbě cest maximálně obezřetný, Michaelovy cesty ti zpravidla nabídnou pěknou linku s férovým jištěním, kde se můžeš i trošku uvolnit. Nastoupíš a neprohloupíš. Jen pro zajímavost – Michael je už postarší pán, přesto je neuvěřitelně aktivní. Naposledy jsem zaregistroval, jak ve svých sedmdesáti letech udělal devítikruhovou „Sturz ins Leere“ IXa na Fensterturm ve Velkém Zschandu. Nevyvezl se na druhém. Natloukl. Během jednoho jarního setkání kdesi v Bielatalu jsem se ho zeptal, kdyby se nehrálo na skromnost, na kterou svoji cestu je nejvíc hrdý. Kde nastoupit, když si chceš sebrat největší perlu. Bez dlouhého přemýšlení mi doporučil desítku „Graue Theorie“ na Viermännerturm v Brandu. Přímá, těžká, odvážná

LÉTO

Na Kurzarbeit null, která mi v červenci skončila, víceméně plynule navázaly dva měsíce otcovské a také měsíc řádné dovolené, které s sebou přinesly nepatrné změny. Zaprvé začalo přicházet víc peněz, zadruhé se opět mohlo cestovat přes čáru. Víceméně celé září jsem byl v Ádru. Pavlišov či pečená kachna U Tošováka, borůvky a lezení, jaké jinde ve světě nemá obdoby. S Matějem jsme se dohodli, že se jeden den uklidíme dál od turistického okruhu. Nejprve utichl povyk turistů, postupně zmizely i poslední podpapíráky (protože tři kadibudky by byla pro CHKO pohroma, kdežto denní tunový příděl hnědáků je v pořádku) a pak jsme se ještě chvíli štrachali hustníkem do kopce, než jsme došli pod naši věž. „To je ale klid, co?“ Tady když na vycházce nešikovně uklouzneš, tak si tě vezme příroda zpátky dřív, než by tě za dalších 20 let, pravděpodobně při kompletování mapek do dalšího průvodčíka, našel Tatuš.

Protřídit matroš a jde se lézt. Po zajímavém vlnění přes dva kroužky na hraně tlučeme třetí do stěny trošku doleva. Od něj to bude na vršek už jen pár metrů, takže můžeme všechny smyčky hodit dolů a za chvíli už se kocháme výhledem a zapisujeme do vrcholové knížky. Překvapivě hladký průběh. Donedávna sem vedly dvě cesty, před týdnem jsem udělal třetí a dnes se nám podařilo vyřešit i poslední jasný směr.

Mimochodem, slyšel jsi o příhodě, jak oba lezci najednou hodili lano dolů dřív, než ho protáhli slaňákem? To se nám nestalo. Spadlo tak nějak samo. Dodnes mám před očima Matějův zamrzlý pohled. Jasně, trochu jsme si zanadávali, ale to tě dolů stejně nedostane. Nejlehčí cesta nahoru za VIIIb opačným směrem nezlehkne, žádná koruna stromu v doskokové vzdálenosti taky nebyla, na sedáku dvě osamělý smyčky a vůkol jen všeobjímající ticho a klid. Trochu jsme si připadali jak dva kosmonauti v rozbité raketě uprostřed nekonečného kosmu. Ale jak jsem už psal dříve, hledání odpovědí na otazníky ti vygeneruje něco mnohem hlubšího. My ji nakonec našli a garantuji ti, že něco takového Pit Schubert v životě neviděl.

90–60-90

Jasně, každý máme trochu jiný pohled na krásu žen i cest. Za ideální považuji, když příroda vytvoří elegantní linii, která se správným umístěním šperků ještě vkusně ozdobí. Jsem přesvědčený, že se to u těchto prváčů letos povedlo.

Adršpach, Krokodýl: „Predátor“ VIIIb/c
Adršpach, Desdemóna: „Happy End“ VIIIb/c
Adršpach, Kentaur: „Srdcová dáma“ VIIIc
Adršpach, Iásón: „Kartágo musí být zničeno“ IXa
Adršpach, Fénix: „Tobogán“ IXa
Adršpach, Ty-tydýt: „Šťastný Buddha“ IXa
Adršpach, Hamr: „Hit sezóny“ IXa
Adršpach, Delikvent: „Dokonalý trik“ IXb
Sasko, Großes Bärenhorn: „Colombia Supremo“ IXb
Adršpach, Rak: „Zóna odvahy“ IXb
Adršpach, Hrbáč: „Pravda a láska“ IXc
Sasko, Großes Bärenhorn: „STS Chvojkovice Brod“ Xa
Adršpach, Mošna: „Modrý Mauricius“ Xa

PODZIM

Nina si v knížce Montessori přečetla, že pokud Jonášovi okamžitě neseženeme kuličkovou dráhu, dojde zcela jistě k nějaké deformaci jeho přirozeného vývoje. Pokoušet Fortunu? Ne, děkuji. A odporovat bibli by byl pravděpodobně větší prohřešek než nevěra. Nejjednodušším řešením bylo jedno pochmurné odpoledne, kdy bys do skal ani psa nevyhnal, vyrazit do nedalekých Drážďan a stabilizátor dětského vývoje zakoupit. Kuličková dráha, znáš to – nahoře pustíš kuličku, která pak různě tancuje a poskakuje korýtkem a mění se v neřízený projektil, letící za zvyšující se rychlosti nezastavitelně dolu.

Tenhle mechanismus mi připomněl jednu podivnost, kterou jsem objevil v Ádru ve stráni kousek nad Vraními věžemi. Pětadvacetimetrová zeď a ve střední části kolmý otevřený žlab, ve kterém se podle očekávání odehrála pointa cesty. „To bude tak na dva – na začátek U‑profilu první a na jeho konec druhý“. Umístění kruhů tedy předepsala příroda, stačilo to jen nepokazit a nedovolit kuličce, aby po sobě zanechala mastný flek. Při tlučení druhého vypočítávám, že by real-feel případného odletu z vrchní části žlabu pokazil kontakt s uschlým, nicméně statným stromem opřeným dole o stěnu. Makak oponuje, že by to prý bylo v pohodě, protože soušku napřesrok uřízneme, anebo uhnije. Holt parťák, co ti rozumí a umí uklidnit, je k nezaplacení. A tak tedy „Tobogán“ IXa.

„Tobogán“ IXa s Makakem (f: Alešák)


DŘEVO, PLAST, KOV? CHYBA SOUDRUHŮ Z NDR

Zúčastnil jsem se jednání SBB (Saský horolezecký spolek, pozn. red.). Né že bych byl přední fanoušek vysedávání kdesi po zasedačkách, ale jednak organizátoři postavili do místnosti dvě basy s pivem a jednu s radlery, navíc se mělo rokovat o několika podstatných tématech. Tak třeba se nám tu v Sasku rozmohl takový nešvar. A to slovo je: „tickmark“. Nic ti to neříká? Vezmeš nějaký bazmek, pochystátor či škráblo a čárkneš chyt. Tahle věc má jednu výhodu a jednu nevýhodu.

Výhoda: chyty jsou pak lépe vidět
Nevýhoda: chyty jsou pak lépe vidět

Je považováno za problematické, když se pak značka neodstraní či se jednoduše odstranit nedá. Na dlouhověkost čárek má evidentně rozhodující vliv tvrdost materiálu, kterým je značeno. Když se soustředíš a víš co hledat, najdeš nějaké stopy tohoto fenoménu v mnoha cestách – téměř v každé desítce, ve spoustě devítek, tu a tam i v osmách. Někdy jedna, dvě klíčové lišty, jindy celé sekvence. Tahle věc přitom není poslední výkřik módy a v Sasku se v přibývající míře praktikuje už nějakých 15 let!

Nejvíc mě na jednání zaujaly dvě věci. Zaprvé zachování věcné roviny diskuze. Zadruhé pak názorová bohatost – malá část komunity je evidentně přesvědčena, že dělá dobrý skutek a vedle urychlení vlastní kusovky usnadní označením chytů hledání i příštím lezcům. Jsou známy případy, kdy si kluci cestu proslaní a chyty očárkují dříve, než do ní nalezou odspodu. Pak se někdo pokusil oživit atmosféru ve vydýchané zasedací místnosti úvahou, že by označené chyty v kritických pasážích teoreticky mohly zachránit život, což zafungovalo – ani po dvou lahvích zrzavý vody jsem neusnul, jen mi ztěžkly nohy. Jak říkám, německy mluvit a německy myslet jsou, jak se zde říká, „dva páry bot“. Naštěstí se většina jednohlasně shodla, že škrábance zas tak košér nejsou a že s tím bude potřeba něco udělat.

Tickmark. Nepřehlédnutelný a navždy. (f: Ondra Beneš)



EMIL ZÁTOPEK, DALAJLÁMA, BERND ARNOLD

Když jsem asi před rokem dokončoval rozhovor s Berndem, který se pak objevil na eMontaně, mísily se mi v hlavě poměrně protichůdné pocity. Měl jsem radost, že rozdělaná práce směřuje ke zdárnému konci a že vyjde článek o jednom ze třech lidí, kteří mne v životě, samozřejmě mimo vlastní rodinu, nejvíc ovlivnili. Nebavím se o slepém zbožňování, nýbrž o inspiraci. A že jsem si článek mohl napsat a poskládat podle svého, i za cenu, že se to třeba někomu nebude líbit. Zároveň jsem si ovšem byl vědom toho, že se nějakých 80 procent vyprávění do textu nevejde. Jak chceš vměstnat bohatý život jednoho horolezce do několika stránek textu, aby to navíc mělo hlavu a patu a jakous takous nit? Jasně, chtělo by to knížku. Voňavý papír s pevnou vazbou, čtivou formu a spoustu historických fotek.

Vyšla. V němčině v listopadu. Barfuß im Sand (Bosky v písku) vypráví o dětství a lezecky nejproduktivnější části Berndova života. Postavil jsem si ji do vitrínky mezi Kuřátko a obilíThe Montessori Toddler. Mimochodem, když zalistuješ světle modrým průvodčíkem, zjistíš, že se tak jmenuje i pětikruhová východní hrana na Amselgrundturm. Já tyhle zapadlý končiny Rathenu moc nemusím, připadá mi, že čím víc se přiblížíš ke Schwedenturm, tím větší šrot. V podobném duchu mi někdo před lety cestu pomluvil, nemělo tedy smysl kamkoli spěchat. Letos mi zvědavost nedala a nastoupil jsem. To žluto-bílé dole, co se mělo sypat, překvapivě drželo a nahoře beton. A po celou dobu nádherné a vyvážené lezení po typické, vzdušné, saské hraně. Hned mi bylo jasné, že se dotyčný komentátor tak leda nasvačil, případně vymočil u nástupu. Buddha prý radil lidem, aby nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority druhého, nýbrž aby sami usuzovali, zda daná věc odpovídá nebo neodpovídá jejich nejniternější zkušenosti. Asi na tom něco bude.

Jestli tě hra na plácanou baví, můžu ti doporučit hned celou řadu fantastických hran na německé straně Labských pískovců. Mrkni na tabulku:

VYBRANÉ SASKÉ HRANY

Sedmičky
Osmičky
Devítky
Desítky

Brückenturm: Westkante VIIa
Steinschleuder: Westkante VIIa
Rauschenstein: Ostkante VIIb
Lilienstein: NW Kante VIIb
Teichsteinwächter: Zschandkante, VIIb
Spannagelturm: Bruchholzkante VIIc
Heringsgrundscheibe: Klein aber fein VIIc
Goldstein: Goldsteigkante VIIc
Chinesischer Turm: Nordkante VIIc

Königsspitze: Schwarze Kante VIIIa
Westlicher Feldkopf: Krümmelkante VIIIa
Wilder Kopf: Westkante VIIIa
Lorenzstein: Direkte Schwarze Kante VIIIb
Bergpirat: Direkte Hotelkante VIIIb
Bärfangwarte: Direkte SO Kante VIIIb
Böser Turm: Sockelkante VIIIb
Raue Zinne: Duel an der Kante VIIIb
Raaber Säule: Schlag den Raab VIIIb
Abgetrennte Wand: Gerade VIIIb
Thürmsdorfer Stein: Amulett Direkt VIIIb
Teufelsspitze: Westkante VIIIb
Lange Wand: Gloria VIIIb
Elfiturm: Steile Kante VIIIc
Große Hunskirche: NW Kante VIIIc
Brandscheibe: Westkante VIIIc
Meurerturm: Route Zehn VIIIc
Dresdner Turm: Ostkante VIIIc
Suleika: Raaberber Barbara VIIIc
Schwarzwildturm: Grundkante VIIIc

Rauschenstein: Stirnkante IXa
Panoramafels: Direkte Nordkante IXa
Zyklopenmauer: Klumpfuss IXa
Goldstein: Kürzester Aufstieg IXa
Friensteinkegel: Direkte Talkante IXb
Püschnerturm: Autonomes Feuerwerk IXb
Großer Wehlturm: Nordkante IXb
Nonnengärtner: Kühler Kopf IXb
Westlicher Schrammturm: Bug IXb
Gansriff: Zirkus IXb
Bundesfels: Monolog IXb
Trautmannsfels: Colorado IXb
Pfadfinder: Bananensyndikat IXb
Domwächter: Degen IXb
Lokomotive: Traumtänzer IXb
Domerker: Zeitiger Herbstwind IXb
Sonnenwendkegel: Sonnenwendfeier IXc
Rohnspitze: Direkte NW-Kante IXc
Kleiner Falknerturm: Andromeda IXc
Jäckefels: Lohn der Angst IXc
Vorderer Versteckter Turm: Über den Wolken IXc
Eule: Direkter Südpfeiler IXc

Golem: Rückkehr ins All Xa
Südliche Pfaffenschluchtspitze: San Miguel Xa
Riesenechse: Jurassic Park Xa
Conradturm: Sniper-Headshot Xa
Raue Zinne: Direkte Schwarzarbeit Xa
Domkanzel: Fliegender Fisch Xa
Begangsteigriff: Tagtraum Xa
Teufelsturm: Pferdefuss Xa
Peterskirche: Antimaterie-Fireball Xb

ZIMA

Prosinec. Jonáš má první narozeniny. „Kluci v kapele“ říkali, že první rok dítěte je prý stejnak nejnáročnější, později už si to všechno sedne, opadne křeč, bude víc volna. Dřívější prognózy o moři času a posunu formy se též vyplnily, takže nemám jediný důvod jim nevěřit. Konečně si dosyta zalezu. A i ten Ádr bude.

Hlavně se nechytat kruhu! Jonáš Procházka (f: Alešák)

POKLONA

Za tenhle rok jsem poznal hodně cest, které mě nějakým způsobem zaujaly. Pár jich svojí kompozicí přesto vyčnívalo – nazval bych je zázraky přírody, klenoty, uměleckými díly. Můžeš mi věřit. Anebo si udělat vlastní nejniternější zkušenost, to už nechám na tobě. Vzdávám hold jejich autorům.

Bussardwand: Linker Flügel VIIc (Gilbert Mohyla). Kompaktní padesátimetrová krasavice s dokonalým materiálem. Talířky, misky, rajbák. Jižní stěna.

Lange Wand: Westwand VIIIa (Andreas Oberüber x Manfred Vogel). Trhlina, dírky, talířky. Vyvážená, rozmanitá, lehce vzdušná. Vhodná i na jaro.

Sprunghorn: Schlussstein VIIIc (Bernd Arnold). Předehra v silovém převislém sokolíku originálu („Torbogen“ VIIIa), technický happy end. Spodek bývá dlouho zavlhlý.

Heringstein: Zentrale Nordwand IXb (Bernd Arnold). Vzdušná klasika v severní stěně. Nejtěžší až nahoře v jemné stěnce a spárožlábku, přesto na „béčko“ sjízdné.

Muschelkopf: Insider IXc (Bernd Arnold). Velmi mírně položená nahrubo omítnutá deska.

Mittlerer Torstein: Renaissance IXc (Thomas Küntscher). Stěnová lakocinka v oranžovém betonu, silový převis, krásná technická hrana.

Lilienstein-Westecke: Das letzte Einhorn IXc (Bernd Arnold) Yosemity v Sasku. Rozcvička v koutě, mléčná dráha na mírné převislé hraně, pointa v rajbáku.

Verborgene Zinne: Bling bling IXc (Chris-Jan Stiller x Thomas Küntscher). Novější stěnovka s delšími tahy za lišty uprostřed a plácání hrany nahoře.

Raue Zinne: Direkte Schwarzarbeit Xa (Sven Scholz, originál Jindřich Hudeček). Parádní kroucení podél hrany. Nad pátým kruhem odlez do perníku, kdo nahoře uloupne, dá možná i podlahu.

Viermännerturm: Graue Theorie Xa (Michael Techel). Crux v překvapivě dlouhé sekvenci po malých lištách, zbytek lehčí, ovšem odvážnější.

Wilder Kopf: Dauerbrenner Xa (Bernd Arnold). Klíčová první půlka v dírkách, morál ke třetímu, nahoře velká klasika.

Fluchtwand: Auf der Flucht Xa (Uwe Richter). Kolmá až mírně položená, lišty, dírky. Velmi dobře jištěná.

Peterskirche: Antimaterie-Fireball Xb (Tobias Wolf, originál Jindřich Hudeček). Kompletní hrana odspodu až nahoru. Pfaffenstein z jihozápadu, takže nic pro teplé dny.

Elfiturm: Lustgarten Xb (Bernd Arnold). Extrémní stěnová klasika oblasti z Berndových nejsilnějších let.

Brosinnadel: Spinne Xb (Jürgen Höfer, originál Bernd Arnold). Dole základní vzdělání v dlouhé nejištěné žábě „Talwegu“, uprostřed rajbáková maturita v IXc „Nordwandu“, v lehce převislém headwallu stěnový postgraduál.

Freie Wand: Sibirischer Sommer Xb/c (Bernd Arnold). Grandiózní zeď. Lišty, dírky, sokolíky, trhliny. Kombinace obtížnosti a morálu lehce vybočuje z místních standardů tím nevýhodným směrem. Cesta na suché, chladné léto.

Dobrou lezeckou sezónu 2021, silné prsty, klidnou hlavu a spoustu přátelství na laně přeje Alešák.

__________

Alešák Procházka

Autor

Zbožňuje tep velkoměsta. Mlčky žasne nad technickým pokrokem, moderními trendy, hltá poslední výkřiky módy. Nenechá si ujít žádnou společenskou akci či kulturní událost. Denně čte noviny, sleduje burzu. (haha)

Standa Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není o číslech a život není o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš. Je závislý na stavech, kdy neřeší čas a datum – v horách nebo doma uprostřed Labských pískovců. Neléčí se.

Nový rok je tady | Vážíme si tvé podpory a čtenářské přízně. Hodně štěstí do sezóny 2021