„200 slov“

Dovolená navždy v pohybu. Na Kalymnosu s Alešem a Bárou

16. 09. 2021, Simča Ulmonová

Cože – červenec Kalymnos? V tomto vedru a Baša s Aldou tam jsou?“ Tak jestli mě vezmou do lezecké trojky, balím teď hned a dceři opatrně oznamuji, že lepší než moře v Chorvatsku je rozhodně na Kalymnosu. Typické pro matku lezkyni – zase to hraje na svou stranu, ale upřímně mohu vyjmenovat tisíc výhod, proč je Kalymnos lepší než Chorvatsko. A první z nich rozhodně je, že tentokrát tam strávíme příjemný čas s legendami lezeckého sportu a mými kamarády Bárou Stránskou a Aldou Morávkem. Tahle dvojka se totiž pod skálou nikdy nefláká a mám s nimi jistotu, že za tu krátkou denní dobu stínu v sektorech si užijeme parádní společné lezení, pak koupání a večer kýčovité západy Slunce. A co víc, kromě lezeckého nadšení máme ještě jedno společné, milujeme Kalymnos se vším všudy.

Když to tak rozeberu, s Bárou jsme se za ta léta hodně poznali a máme toho hodně společného. Jsme půlčíci (foto), řešíme stejné lezecké trable na písku – „Pomoc, já nedosáhnu,“ ale i přesto je písek náš nejoblíbenější materiál a trávíme tam nejvíce času. Ale když nás někdo pobídne s výjezdem na vápno, nenecháme se dlouho přemlouvat, protože to se rovná bušení v převislejších, po hadech, stiskách a oblinách… Jojo, tam přijdou naše šance. Bára je silnější v prstech a, na rozdíl ode mě, s nimi nikdy nic neměla, přestože je trápila v různých cestách jako „Ghettoblaster“ (8b+/10+). Já mám zase více síly v pažích – pěkně se doplňujeme. Dřív jsme proti sobě soupeřily, teď se lehce štengrujeme na skalách. Vždy v přátelském duchu.

Bára Stránská v sektoru Spartakus, Kalymnos, léto 2021 (foto: SU)

Jestli si mlaďáci myslí, že se po padesátce už jen tak popolézá, tak u těchhle dvou to neplatí. Ano, sice tréninku už málo, těla občas protestují (standard), ale zápal pro věc pořád stejný. Navíc nalezené metry a zkušenosti ti nikdo nesmázne. Stále frčí 7b+, 7c a i někdy těžší. Bára se snadno nechá vyhecovat k lezení na max, a když přijdou na přetřes vytrvalostní linky bez záludných kroků, tak ji ze stěny nic nesetřese. Stále v cestách umí bojovat jako za starých závodních časů.

Aldu občas potrápíme v převislejších, ale vždy do toho jde na tisíc procent a beztak si v duchu říká: „Na písku si vás povodím, holky.“ Moc dobře si pamatuju, když jsme s Bárou společně zkoušeli „Schambalu“ Xb v Teplických skalách a ve výlezu z nástupové hranky do rajbáku nad prvním hákem jsem vždycky měla našláplo k tomu, abych se zřítila do komína. Alda nám se smíchem říkal: „Co tady blbnete, vždyť to je tak za pět, koukejte.“ No jo no, kdo umí, ten umí.

Alda je na sportovkách taky doma – už víc jak 30 let.
Na fotce leze v Austrálii v roce 1991 (f: archiv AM)

Letos došlo i na společnou radost z přelezu v nádherném sektoru Secret Garden, přímo nad mořem, kde jsme všichni tři vylezli vytrvalostní čtyřicetimetrovou lajnu „Bourre Mais Pas Pleine“ 7b+.

Alda nacvakal (tento servis nám dopřával často), Baša flash, já retro flash a Alda na druhej. Za odměnu došlo jako vždy na přeslazené (ale tam vynikající) řecké frappé. Prostě požitky a zážitky. To je Kalymnos!

__________________________

Tento text volně navazuje na velký rozhovor s Aldou Morávkem, který jsme publikovali tento týden, pozn. red.



I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu