ADAM, „IDEALISTI“ A „MAXIMUS“ V SASKU

TAJNÁ OPERACE

„Nevíš, co lezl Adam v Sasku?“ „Nějaké info, jestli dnes Adam propotil Idealisty?“ „Zaslechl jsi něco o Adamovi v Sasku?“ Tahle jarní návštěva proběhla sice trochu v „utajení“, ale šeptanda funguje a tyhle výkony se snadno rozkřiknou i bez sociálních sítí. Nicméně, další super video z Adamovy produkce už je od včerejška venku, tak můžeme publikovat následující rozhovor.

Adam Ondra se v půlce března vydal na německou stranu Labských pískovců, aby na vlastní bříška prstů zkusil, jak moc to tam klouže bez maglajzu. A bylo to lepší, než čekal. Provázelo ho tření a síla, a tak si zapsal druhý RP, přesněji PP přelez, saské king-lajny Die Vertreibung der letzten Idealisten Xc, RP XIIa – do češtiny by se název dal přeložit jako Vyhnání posledních idealistů.

Tahle cesta středem údolky věže Nonnengärtner Robertu Leistnerovi dlouho visela doma na obrovském plakátu. Prvovýstup udělal s partou kamarádů v roce 2005 a věděl, že se jednou vrátí pro RP přelez. Do plakátu si namaloval poznámky snad ke všem stupům a chytům a cestu se během 14 let naučil nazpaměť, což nakonec vedlo k úspěšnému přelezu cesty na jeden zátah. „Tehdy se mi hodně ulevilo a osvobodilo mě to,“ vzpomíná Robert.

A jak se cesta líbila Adamovi, který si zapsal první RP opakování? „Lajna bombová, lezení neuvěřitelné, velká mňamka. Styl lezení je takový, že chyty jsou spíš pozitivní a dá se to prostě všechno pozalamovat.“

Stejně jako Adamovi rodiče v 80. letech, i on se v Sasku letos zvládl zamilovat. Je „elegantní, vysoká, plochá, tmavá a nepřístupná“… Další lajna v pořadí se jmenuje Circus Maximus AF XIb a ještě o ní bude řeč níže.

Jak se to vlastně přihodí, že se lezec bydlící v Arcu ocitne v Sasku?
Do Saska mě to lákalo – měl jsem ho v hlavě už delší dobu. S českým pískem to je pro mě těžší… Nemůžu si dovolit prášit tam, kde se to oficiálně nesmí a ještě se u toho nechat natočit. A Levej břeh v Labáku? Tam mi přijde, že trochu došly směry. Třeba i To tu ještě nebylo XIIb je vlastně takový příprdek, co se linie týče. Jasně, v Teplicích a Ádru jdeš a vidíš ty monumentální stěny a lajny, co klidně mohou být francouzské 9a. Ale tam to pro mě nedává smysl lézt těžké cesty bez mága.

V roce 2022 jsem se v Praze potkal s Robertem Leistnerem… A ten mi trochu vysvětlil, že v Sasku jsou cesty, který jsou bez maglajzu horší a cesty, u kterých to není zas až takový rozdíl. Sám jsem se o tom přesvědčil jednou v parným létě se Špekem na Klokočí, kde to celkem šlo… Zjistil jsem, že když skála víc solí, tak saje pot. A že záleží, jestli bereš spíš oblý vlnky nebo pozitivní chytečky.

U nás na písku těžký lezení na pozitivních chytech skoro neexistuje. Zatímco v Sasku se toho dá najít docela dost. A ty lajny v Sasku jsou úplně z jinýho vesmíru. Z toho mála, co jsem viděl, jsem si říkal: ‚Wau, tak to je velkej úlet. Tohle jsem v Labáku neviděl.‘ A teď jsem zjistil, že ten potenciál je tam ještě větší, než jsem si myslel…

Přišlo mi, že jsi dorazil úplně na nejlepší podmínky, co letos v Labských pískovcích byly. Teploty do deseti stupňů, sucho, vítr… To nebyla náhoda, co? Jaká byla logistika?
Původně jsem chtěl přijet už loni v listopadu, ale po přestěhování do Arca jsem to nezvládl. Takže akce se odložila na letošek, kdy jsem si na to vyhradil celý březen. Když pak bylo týden dopředu podle předpovědi jasný, že to bude dobrý, tak jsme to zorganizovali.

Takže někdo z Česka jezdí na čtyřdenní okno do severky Eigeru… A ty jsi vyrazil z Arca na čtyři dny do Saska.
(směje se) To jo, bylo to těžký sladit. Měli jsme s sebou čtyři kameramany a ještě Robert musel mít čas… Ale povedlo se. První den bylo počasí dobrý. Druhej den byla největší zima, ale bylo to kvůli vlhkosti určitě nejhorší – maglajz by to zachránil. Třetí den pršelo a poslední den, když jsem zkoušel Circus Maximus AF XIb (od Roberta Leistnera, 60metrový kolmáč přes 14 kruhů, pozn. aut.), tak bylo úplně snově. Osm stupňů, větřík akorát, ani zima, ani teplo a nízká vlhkost.

JSEM TU SPRÁVNĚ?

Jako hlavní cíl jsi měl Idealisty RP XIIa?
Ano, na ty Idealisty jsem chtěl, namlsalo mě krásný video od Roberta… Tahle cesta mě tam primárně dostala. A o tam Circusu jsem taky věděl. Ale čekal jsem, že budu mít co dělat, abych vylezl Idealisty klidně i na dva výjezdy. Říkal jsem si: ‚Bude to těžký, dáš jeden pokus a budeš potřebovat dva dny, aby ti dorostla kůže.‘ Čekal jsem, že se takováhle věc bez maglajzu poleze daleko hůř.

Jak to teda šlo? A jak vypadal OS pokus?
Vůbec jsem neměl ambice to onsajtovat… První délka se mi povedla, ale to jsem měl co dělat. Bez rozlezu, OS, zhruba Xa/b v Labáku… Je to tam mírně krystaličtější, a když jsem to vylezl, říkám si: ‚Tý vado. Jsem tady správně? To nevím, jestli mě tohle bez maglajzu bude bavit…‘ Ale druhá délka vede v úplně jiný skále, kde jsou spíš pozitivní chyty a dírky. To byla úplná bomba.

Ale OS téhle cesty? I kdyby to nebylo 8c, ale jen 8b+, tak už i v Labáku by to byl výkon jako sviňa. Znamenalo by to, že bys onsightoval XIa, který by bylo komplet nenamágovaný v kolmé zdi. Plus ještě fakt, že ten maglajz nemáš… Tuhle cestu si myslím, že ještě nikdo dlouho neonsajtne.

V tom prvním cruxu jsem si to párkrát odpadal a byl to docela zážitek si tam polítat. A to jsem měl Roberta, který mi tam říkal betu a jistil mě. Akorát jsme přišli na to, že Robert je sice podobně vysokej, ale má širší rozpětí, takže na jeho betu jsem často ani nedosáhl.

Na rybu to po mně zkoušel mladej Jindra Hudeček a hýbal se v tom moc hezky. Je vidět, že to je pan lezec.

Závěrečná část cesty vede právě variantou (Superdirekte Wand der Abendröte Xa z roku 1982, pozn. aut.) od Jindry Hudečka a Standy Šilhána… Je tenhle kus trochu odvážnější než zbytek cesty? Nějaké smyčky jsi dával?
Robert cestu den předtím proslaňoval a trochu to vyčistil. Kameraman Honza Šimánek ho požádal, jestli by tu fixní smyčku v Superdirektu oddělal, aby to bylo do videa zajímavější, až ji tam budu zakládat…

Já jsem se na to ale zespoda podíval a Honzovi říkám: „Smyčku si určitě brát nebudu.“ I Hudy mi k tomu řekl zajímavou story. Ten Superdirekt prý kdysi lezl Wolfgang Güllich, tu smyčku si tam dal nějak blbě a z výlezu vyhučel. Nějakých 20 metrů se proletěl a nic se mu nestalo. Tím jsem zjistil, že ten pád už je vyzkoušenej Wolfgangem Güllichem, takže se nemám čeho bát. Nakonec jsem si ji do cesty ani nebral a udělal jsem dobře – to místo na zakládání je docela vyčerpávající. Když nechceš spadnout, tak si ju radši nedáš. Myslím si, že ten pád by tam byl úplně v pohodě.

„Když nechceš spadnout, tak si ju (smyčku) radši nedáš.“

Trochu mě překvapilo, že tam ten poslední kruh vůbec je. Prý ho tam původně ani dávat nechtěli, ale nakonec byl Hudy unavenej a dal ho. Na tom závěru je krásný, že lezeš ten Superdirekt a mezi předposledním a posledním kruhem máš třeba osm metrů, kde byla ta fixní smyčka, a lezeš tam celou dobu – kombinuješ prstovku a žábovici s hranou vlevo. Fakt nádhera. Dolezeš do restu, kde cvakneš poslední kruh, ale není tam žádný no-hand a pořád jsi v mírným převisu…

A nad tebou tě čeká solivý fontáčovský výlez za 6C. Tam, kdyby ten kruh nebyl, tak by výlez byl úplnej úlet. Je to tak vysoko, že je nemožný se nebát, přitom pád by byl pořád bezpečnej. Jsi jedenáct metrů nad kruhem a zároveň pořád relativně v bezpečí. Takových cest na písku moc není, napadá mě třeba Klekání Xa. Málokdy máš tak dokonalou „letovou zónu“. (směje se)

Schválně jsem chtěl, abych měl tu poslední část na OS. Takže jsem si v prvním pokusu dolezl do spojení těch dvou cest a v kruhu jsem si nechal ještě expresku navíc, abych ji při pokusu nemusel táhnout. (směje se) V přelezovém pokusu jsem pak dolezl k tomu kruhu, nabral expresku na sedák a lezl dál poslední část OS na vrchol.

BRŇÁCI V SASKU

Takže hlavní cíl výjezdu jsi odškrtl hned první den… Co jste lezli dál?
Na Friensteinu jsem pak zkoušel desítku Hypnose Xa, RP Xb, kde jsem spadl u prvního kruhu. Tam to byla typická situace: kdyby sis vzal maglajz, tak je to jako Bezzubý Yuchen (Xa) v Labáku a nic bys neřešil. Ale vlnečka u prvního kruhu mě sundala. Úplně jsem cítil, jak je tam ten zbytkovej pot od všech těch lidí, co si u toho kruhu odsednou a začnou to tam půl hodiny ochmatávat. Myslím, že kdyby se to omylo vodou, jako se to dělá ve Fontáči, tak by to bylo o hodně lepší.

Taky jsi lezl cestu Rübezahlstiege VIIIc od Herberta Richtra – na tu stačí jedna expreska, což? Jak se ti líbila?
Úplně bombastická cesta. S Herbertem jsem se sice nepoznal osobně – byl u něj jen náš štáb, ale myslím, že jeho element ve videu je úplně úžasnej. Ty jeho hlášky jsou naprosto skvělý. A ta cesta, kterou vylezl naboso, mi nepřišla lehká ani v lezečkách. Na rok 1960 hustý.

To jo, VIIIc před 66 lety…
Mimochodem, Sasko mě lákalo i z toho z důvodu, že tam v 80. letech jezdili rodiče. Myslím, že je to dost formovalo. Na jakýkoliv jiný český písek jezdili úplně minimálně, protože z Brna byli vždycky nejrychleji vlakem v Sasku. Naši se poznali v listopadu 1983 v Rathenu a od té doby jsou spolu. Otec ten den vylezl cestu Superlative IXc. (Na střídačku s Pavlem Weisserem a Bóžou Prudilem, pozn. aut.) To byla jedna z mála cest, kterou jsem i viděl – před lety jsme se tam s Ivčou byli projít. Tu jsem si hodně chtěl vylézt a jsem smutnej, že to nevyšlo.

„Naši se poznali v listopadu 1983 v Rathenu a od té doby jsou spolu. Otec ten den vylezl ‘Superlativu’.“

LEZECKÁ NIRVÁNA

Co dál?
Druhá legendární cesta, kterou jsem znal z článku Jardy Maršíka (Kniha Lezení v Sasku, str. 247, pozn. aut.), byla Ausflug ins Nirwana Xa. Lezeš tam komín, ze kterýho děláš divokej traverz do údolky. Ta se mi povedla na OS se dvěma lany, abych nemusel dobírat… Fakt divoká cesta. Nemyslím si, že je to super morálový a nebezpečný, ale je to úplně neuvěřitelnej zážitek – musíš poznat místo, kde přesně z toho komína vylézt ven. Ale jsi tam v bezpečí a vůbec se ti z něj nechce.

Pak nalezeš do grandiózní údolní stěny a představuješ si, že jsi v pozici Bernda Arnolda, kterej tam je naboso, a ta hrůzostrašná stěna nikdy nebyla prostoupená… Věříš, že tě ty dírky dovedou až na vrchol. A ono to tak je – jsou tak perfektní a přesně tam, kde je potřebuješ. Skvělá kombinace expozice a nepohodlí. Nahoře jsem se ještě asi na dvacet minut zasekl na třech metrech – bylo to i orientačně náročný a dost jsem si zalezl. (Vzhledem k tomu, že se jednalo nejspíš o první kusovku, Adam navrhl klasu RP Xc, pozn. aut.)

Vedle jsi pak zkoušel Ewige Jagdgründe Xb, RP XIa od Roberta Leistnera a Tobiase Wolfa. Jak to šlo?
To jsem nevylezl OS, dvakrát jsem tam spadl a je to pecka. Zalezl jsem si úplně extrémně. (směje se) To by v Labáku byla absolutní hitovka. Prvních 15 metrů je to lehký a dalších 30 metrů až na vrchol fakt lezeš. A pořád je to těžký, žádný madlo nepřichází. Kombinuješ stěnový lezení s hranou. Byl jsem z toho nadšen.

Celou zimu jsem spíš bouldroval, takže jsem tady popadal na vytrvalost. Extrémně mi v tom nateklo. (směje se) Kdyby se mi to za vytrvalostní formy podařilo onsajtnout, tak bych to považoval za úplně extrémní výkon. Přišlo mi to na kusovku těžší než Idealisti. Je to konstantně těžký. I poslední dva kruhy v položeným, kde čekáš, že už to konečně povolí, jsou kotel.

Má to vůbec někdo na RP?
Někdo to asi bude mít. Možná Felix Neumärker. (Je to tak. Má ji také Tobias Wolf, pozn. po pátrání autora) Jestli to má být XIa, což by mělo být v převodu 8a+, tak je to hodně mimo. Konkrétně v téhle cestě by ti ale maglajz pomohl daleko víc než v Idealistech nebo Circusu Maximusu.

A co ten Circus Maximus?
Úplnej úlet. Na ten bych se chtěl někdy vrátit – to je totální výzva. Ten mě hodně láká. Kdybychom bydleli v Brně, tak už jsem dávno zpátky, tahle cesta mě obrovsky namotivovala…

Napadá mě… Chtěl bys v budoucnu zkusit i nějakou lajnu z vrcholných let Bernda Arnolda, kde se nevyplácí vynechávat smyčky? Prostě „echt pískařinu“, kterou si dojistíš sám?
Potřeboval bych si vylízt pár cest, který jsou bezpečný a lehký, ale kde mě to bude nutit si zakládat. Rád bych se to naučil někde, kde mi nepůjde úplně o život. Protože moje zakládací schopnosti jsou opravdu čistá nula. A když říkám čistá nula, tak je to fakt čistá nula. Zároveň nejsem sebevrah a nepolezu něco, kde jde čistě o zakládání a třeba ještě v trochu horší skále. Takže tentokrát jsem si vybíral cesty, kde stejně jenom cvakáš kruhy nebo nic nezaložíš… (směje se) Až se naučím zakládat smyčky, tak by mě to i lákalo.

__________