„200 slov“

„Ne, radši Kras!“ Občas tě sejme, ale dokáže i vyléčit chřipkové stavy

10. 02. 2025, Martin Černý

Blížil se konec roku a já jsem měl být touto dobou někde v Bielovodské dolině v severních tatranských stěnách. Cepíny už jsem z loňska oprášil a nabrousil, předpověď byla dokonalá, parťák taky, jenže jak už to tak bývá, pár dnů před odjezdem nás oba položila nějaká viróza.

Miki (Sejbal) mi jen tak mimochodem oznámil, že už vlastně několik dnů bere antibiotika a mně taky nebylo úplně dobře. Každopádně naše tradiční večerní konverzace probíhala nějak takto: „Hej, tak dáme aspoň Rudicu, ne?“ „Voe, máš antibiotika, neměl bys spíš ležet?“ „Však když to bude blbý, tak se tam budem jen slunit na bouldřici a odpočívat…“ Pak mi to docvaklo, to bych mohl teda ještě letos dát tu osmdesátku – rozuměj osmdesát výjezdů do Krasu za kalendářní rok. Tipuju, že Miki jich má dost podobně, možná ještě víc, ale nezapisuje si to jako já, takže Bůh ví.

Kras už jsem letos uzavřel a nepočítal jsem, že ještě dáme, ale tak když to musí být, tak pro jednou se obětuju. Nakonec jsme v Krase, konkrétně na Krkárně a v Rudici, strávili asi čtyři dny vkuse ke konci roku. Soplili jsme jeden přes druhýho, na všechny strany, ale byla to bomba. Nejprve proběhla třídenní párty na sluníčku v Rudici…

Když nám bude blbě, tak se budem jen slunit na bouldřici a odpočívat… (foto: MČ)


A poslední den jsme dali horní patro Krkárny, kde si Miki odškrtnul loňskej rest – Satanovy soustružníky (9 UIAA). Mimochodem moc pěkná cesta na poslední dny roku. Na to, jak Miki v ten moment vypadal, bych mu ten přelez ani nevěřil, kdybych u toho nebyl. Počasí bylo grandiózní a mně i Mikimu se vlastně i ulevilo a postupně bylo líp. Dokonce jsem si v ten moment začal potvrzovat moji teorii o tom, že Kras léčí. Nevěděl jsem však, že ještě tu noc mě čeká paraleno-ibalginovej maratón a budu v něm muset ještě pár dalších dnů pokračovat. Zatímco Miki se dal celkem do kupy, tak mě to totálně sejmulo. Jako kdyby mi to pár dnů před tím Zvona (Verča Zvonková) v Rudici neříkala, že? Ale tak záleží na tom? Osmdesátku jsem zkompletoval a jsem spoko.

V každým případě to dopadlo tak, že ležím v posteli se snad už ustupující horečkou a mám celkem dost času přemýšlet a hodnotit rok uplynulý. Aby bylo jasno, tento článek píšu z pozice úplně bezvýznamně běžnýno krasovýho lezce. Nejsme žádní velcí sporťáci, nelezeme žádný velký čísla, ale máme to tady prostě rádi. V Krase jsme letos strávili fakt hodně času nejen lezecky, ale i turisticky – třeba takový nástupy na Indii nebo nedejbože do Rudice, pfff. Jezdili jsme furt.

Miki Sejbal leze „Ztopořenou větev“ 9/9+ v Rudici (foto: Petr „Inža“ Neurwirth)


Někdy dokonce i na dvě směny, na chvilku ráno a když se nezdařil přelez, tak jsme pak jeli třeba po práci odpoledne nebo večer znova, třeba jen na jeden dva pokusy. Někteří kamarádi se nás pravidelně snažili posílat na léčení. Prostě znáš to, když skončíš kolem páté v práci a kámoši valí na Hudynu si perfektně zalézt, tak tvoje odpověď je jasná: „Ne, radši Kras!“ Tato věta letos padla tolikrát, že už to vlastně asi ani není vtipný, ale mně to přijde super… Je v tom všechno a řekl bych, že to perfektně vystihuje náš loňský, a doufám, že i současný lezecký rok 2025.

Nebudu Krasu dělat moc reklamu, nechci, aby tady bylo zbytečně moc lidí, ale pokud by to mělo někoho motivovat, aby si Kras zamiloval stejně jako my, a nebral to jen jako nějaký sportovky kousek za Brnem, tak budu rád. Chápu, určitě to není láska na první dobrou, některý oblasti jsou fakt pěkně nechutný a oklouzaný. Zároveň to není láska ani na druhou dobrou, ale když zjistíš, jak to tady je, a naučíš se v tom chodit, vlastně lézt, tak si Kras zamiluješ navždycky!

PS. Snad tímhle článkem nepohorším žádného z krasových borců. Věřím, že mých trapných 80 výjezdů překoná dneska každej druhej. Přeju všem, ať to leze. Krasu zdar!

Ne, radši Kras! (i: MČ)

Nezkoumat a nečistit shora. „Děti nám poděkují.“ S Matějem Svojtkou o posouvání laťky na písku

04. 02. 2025 | Standa „Sany“ Mitáč, František Bulička
Matěj Svojtka měl na písku parádní rok – nejprve se na jaře zakousl do projektu Černá perla XIIa, který se mu společně s Honzou Vopatem povedlo dokončit. Matěj si zapsal první opakování. Projektovací chutě ho poté rychle přešly a zbytek roku se věnoval spíš těžkému onsightování… Navazujeme na velký článek o pískovcové sezóně 2024, který jsme publikovali v lednu. […]

„Když si tě Ádr jednou získá, je z toho láska na celý život.“ Herbert Richter oslavil 90. narozeniny

30. 01. 2025 | Terka Ševečková
„Moje celoživotní motto bylo: Lezení je skvělé. A to vždy a všude,“ říkal Herbert Richter před víc než šesti lety v našem rozhovoru. „Když lezeš na písku, musíš mít trochu strach a respekt. A tak je to v pořádku. Musíš zkrátka lézt to, co umíš a na co máš, a ne naopak.“ Lezec, který v 60. letech patřil ke světové horolezecké špičce a k nejznámějším prvovýstupcům v Saském Švýcarsku […]

„V Labáku si vrtání dokážu představit. V Ádru moc ne.“ O výzvách s Martinem Stráníkem

28. 01. 2025 | Standa „Sany“ Mitáč, František Bulička
Až se sám trochu divil, jak mu to po přelezení To tu ještě nebylo XIIb (2023) pěkně odsýpá a nejtěžší sportovní pískovcové cesty nekladou zas tak velký odpor. Martin Stráník dokonce málem vylezl na FLASH BetomXIc, ve kterém špičkový lezec Mišo Burian strávil přibližně rok. Holt, asi dobrý oddíl. Navazujeme na velký článek o pískovcové sezóně 2024, […]

Navrtat těžší cestu než XIIb? To určitě půjde. S Eliášem Stříbrným nejen o vizích

23. 01. 2025 | Standa „Sany“ Mitáč, František Bulička
Navazujeme na Článek měsíce Písek 2024 – mladá raketa Eliáš Stříbrný (15 let) v něm nedostal tolik prostoru, co by si zasloužil. Nicméně pokračujeme dalšími třemi navazujícími rozhovory. S ním, Martinem Stráníkem a Matějem Svojtkou. Připravili jsme pro kluky stejnou sadu otázek, tak budeme moci porovnat, jak vidí současnost a jaké mají vize ohledně těžkých moderních cest na písku. Půjde […]

„Já mu ukážu, jak umím projektovat!“ Teri Širůčková o přelezu cesty „La Rubia“ 8c+

14. 01. 2025 | Teri Širůčková
V roce 2023 si udělala radost na Štědrý den, teď se jí to povedlo na Silvestra… Teri Širůčková v Andalusii poslala, jak jinak než během posledního dne zájezdu, 50metrovou cestu La Rubia 8c+. Tato patra klasifikační tabulky české lezkyně zatím příliš často nenavštěvují (Gábina Vrablíková Sever the Wicked Hand 9a v roce 2019 a Ella Adamovská Pal Norte […]

„Jsem sám, komu to připadá jako holý bláznovství?“ Highline na Aiguille de la République

08. 01. 2025 | Martin Žilinský (s přispěním Kačky Zíkové)
Jak to tam dostali? Otázka, na kterou často odpovídám náhodným kolemjdoucím aka NPCs (z anglického „Non Personal Character“ – postavy z her, které pořád dokola opakují stejnou hlášku jinými slovy a nic kloudného z nich nedostaneš, pozn. aut.). Většinou je zaujme, že jim nad hlavou chodí borec po jakémsi špagátě. Tentokrát jsem se ptal sám sebe a odpověď jsem nenacházel. […]

„Blázny ochraňuje bůh.“ Expedice Nošak 1977 a životní příběh Diny Štěrbové ve filmu

03. 01. 2025 | Jakub Freiwald (s přispěním Standy Mitáče)
Vždy si tvrdě šla za svým. Nehledě na jakékoli překážky, které jí komunisté a svazoví funkcionáři házeli pod nohy. Nejspíš právě díky své tvrdohlavosti a extrémnímu odhodlání byla schopná mnoha výjimečných horolezeckých výstupů. A když s lezením přestala, začala se v pákistánských horách věnovat humanitárním aktivitám. Taková byla a stále je horolezkyně Dina Štěrbová (velký rozhovor s Dinou jsme publikovali před dvěma […]

PF 2025

01. 01. 2025 | redakce eMontany
Tentokrát jsme vybrali fotku z archivu Bernda Arnolda, která ho zachycuje během prvovýstupu cesty Himmelfahrt IXa, RP IXb na Vexierturm v Rathenu. Je z roku 1982. Dovolujeme si také přidat mistrův citát: „Když k nám přišel Rotpunkt, byl jsem z něho unešený, Rotpunkt je vysoký stupeň sportovnosti. Zároveň mám ale pocit, že se kvůli němu ztrácí přátelství na laně. Jeden […]

RPéčka: Markéta a Ondra Nevělíkovi. „Markétě se vleze do dírek dvakrát víc prstů než mně.“

25. 12. 2024 | Lenka Poláková Nechvátalová
Náš další zpovídaný pár jsou znovu Moraváci! V té souvislosti mě napadá, že můžou být RPéčka občas škodolibou rubrikou, a to v případě, že se chceš dozvědět něco neveřejného na své lezecké kámoše. Haha. Každopádně věřím, že předchozí pár Švecovi nominovali Markétu s Ondrou s čistým svědomím a potěšilo mě, když na rozhovor Nevělíkovi kývli. Ondra je náš bývalý reprezentant a zapálený […]

„Obě lezečky pravý?“„To půjde!“ Bergell 1978. Se Standou Šilhánem to byly tři prváče podle představ

19. 12. 2024 | Igor Koller
Vďaka mojim priateľom, s ktorými som strávil v Bergelli báječné chvíle, a už nie sú medzi nami, už druhý raz píšem spomienky na nezabudnuteľné zážitky v tejto krásnej alpskej oblasti. V roku 1975 sme s Andrejom Belicom vyliezli novú cestu v ľavej časti SV steny Piz Badile. Bol s nami vtedy aj náš veľký podporovateľ a učiteľ Milan „Tatko“ Mereš. S ním sme na konci […]

„Vagón? Tak jsem mu nikdy neřekl.“ Na laně v horách s kamarádem Standou Šilhánem

17. 12. 2024 | Jirka Novák
Psalo se jaro 1972. Na Prachově probíhaly oslavy 75 let českého organizovaného horolezectví. Sešla se tam tak celá řada lezců z různých koutů republiky. V té době k novým hitům patřila cesta El condor pasa IXb. Pár lezců se domluvilo na jejím přelezení. Hlavním protagonistou byl Joska Rakoncaj a k němu se přidali lezci z Jablonce a také Honza „Drobek“ Krch z Brna. […]

„Lezení je nevyhnutelnou potřebou každého jednotlivce.“ Evoluční vývoj od pravěku až do současnosti 

09. 12. 2024 | Matúš Ondrejka
„Priateľstvá v horách na spoločnom lane v starých cestách a vzdušných hrebeňoch sú nerozlučné, mať rád hory je najkrajšie a najtrvalejšie.“ (Jozef Psotka) Nie, nebude tu návod pre potencionálnych samovrahov. Dokonca to nebude ani návod pre nádejných budúcich majiteľov „odťahoviek“. Prečo sa priväzujeme na lano a vydávame sa vzdorovať výškam (alebo skôr hĺbkam)? Ako sa bežný smrteľník z ľudského rodu stáva […]

Witness of Fitness: „Technikou ojebeš cokoli.“ AO, Charles Albert, Will Bosi a spol. na Lidomorně

02. 12. 2024 | Lukáš „Asu“ Abt, foto: Arthur Delicque
OSOBY A OBSAZENÍ Adámo | lokální nádhera a vcelku silnej týpek s průvodcovským skillemCharles | borec, který se před lety nedohodl s La Sportivou a raděj leze bos, naštěstí na mágo mu love ještě zbylyLucien | čahoun, evidentně vhodný na jakoukoliv taškařici ve skaláchNico | silnice silná, jež to umí nejen s bouldry (cos 9A tam je), ale i štrekamaTanguy | mladá […]

Příběh oddílové schůze v Dejvicích, která se proměnila v „seriózní fesťák“. Sherpafest oslaví 20 let

25. 11. 2024 | Ondra Smrž, Pavel Trnka
Hospoda Pod Císařem, Ostrov, léto 2004: „Hele, OSi (Ondra Smrž), ty máš v práci projektor, ne?“„Jo, je celkem dobrej, umí 640x480! Uděláme nějaký promítání?“„Jako mám teď naskenovaný fotky, jak jsme byli v Arcu a Paklenici.“„Twl Pavle (Pavel Trnka), to bude super! Nedáme tam i nějakej film? Mám u kompu v práci celkem velký repráky.“„Co třeba jak Mráza leze to devětáčko Undergound? […]

RPéčka: Jana a Martin Švecovi. „Trénujeme, bušíme na limitu a zbytek dne se válíme.“

18. 11. 2024 | Lenka Poláková Nechvátalová
Janču a Martina nejde mezi lezeckými páry na české scéně přehlédnout. On přešel k lezení z gymnastiky, ona začala v sedmi letech a pokračovala závodní kariérou. Poprvé jsem je slyšela mluvit o vzájemné manželsko-bušičské podpoře a motivaci ve snímku Švecovi od Lukáše Černého. Při vzniku RPéček jsem si říkala, že by nám toho do rubriky mohli o svém soužití doma i na bouldrech povědět víc. A protože […]

„Hovoříš jazykem našeho kmene?“ Scénka z Moro Rock: Američan tleská, Čech zachraňuje…

12. 11. 2024 | Víťa Kopecký
Já prostě věřím na zázraky. Jak jinak si vysvětlit, že se nám předloni podařilo sehnat hlídání pro pěti a sedmileté dítě na celé dva týdny? Nutno podotknout, že k babičce jsme je poslat nemohli. První se starala o dlouhodobě nemocného člena rodiny a druhá je pořád jednou nohou na psychiatrii. Doufali jsme, že kamarádi, kteří nám to hlídání z mladické […]

„Nic není nemožné, pro toho, kdo zkouší." Ďurifukův himálajský trojboj: mačky, lyže, křídlo

03. 11. 2024 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Jurajovi „Ďurifukovi“ Koreňovi se koncem října povedl výstup, o který usiloval několik uplynulých let. V indickém Himáčalpradéši si vyhlédl zřejmě panenskou horu o výšce 5880 m n. m. (viz mapa), na které zúročil své dosavadní zkušenosti s lezením, lyžováním a létáním na paraglidu. Prvovýstup pojmenoval „In honorum Alexandri“. Čísla v tomto případě moc nehrají roli, ale pro představu šlo podle Ďurifuka o 600 […]

„Když sebetrýzeň, tak hrdě provedená.“ Výstup na zapomenutý Pik Langar 5578 m n. m.

29. 10. 2024 | Honza Bořil
„Most difficult section – better take screws“. Tahle věta a k tomu jedna fotka se zakroužkovaným vrškem kopce. Víc informací se mi od místního tádžického horského vůdce získat nepodařilo. Ono byl zázrak, že věděl vůbec něco, zmínek o tomhle kopci je na internetu jen pár. „Pár“ myslím doslova pár, jakože dvě, přičemž jedna z nich je půlminutová stopáž […]

RPéčka: Lucka Hrozová a Honza Špiroch. „Proč se, sakra, vracet do stejného sektoru?“

24. 10. 2024 | Lenka Poláková Nechvátalová
Vážou se na jedno lano nebo se spotují na bouldrech a k tomu společně sdílí život. Když kluk a holka propadají vášni skal, může to přinášet klady i zápory, které nová rubrika RPéčka hodlá prozkoumat. Je výhra, když v páru lezou oba dva? Myslím, že sklenička vína tomuto tématu kdysi v Tisé napomohla. Seděly jsme u letního ohně na lezeckém kempu […]
1 2 3 37