„200 slov“

Narvi bouldermatku do tramvaje, vyrážíme lézt – Urban Boulder Race 2017

19. 09. 2017, Matěj Pohorský

Už víš, co budeš dělat 7. 10.? Nevíš? Když půjdeš lézt do skal, v podzimním počasí pořád riskuješ, že někam dojedeš a slejvák tě po půl hodině uklidí zpátky do auta. Není lepší se flákat po Praze a obrážet kavárny nebo boulderovky?

A nebo to spojit – můžeš parádně zalézt, sejít se s partou fajn lidí a přitom neopustit zdi města. Jak to udělat? Tři slova – Urban Boulder Race. Že pořád nevíš, o co jde?

Od toho už je tu Karina BílkováJuráš Šefl. Zatímco Karina je ostřílená kočka naší boulderové závodní scény, Juráš je horský vůdce, pískař a vůbec člověk do nepohody. A co mají tihle dva společného? Stvořili si vlastní závodní projekt, jehož druhého ročníku se můžeš účastnit i ty. Karina a Juráš poví víc.

Začněme jednoduše, co je to UBR?
Druhý ročník závodu, ve kterém je zadáno 20 překážek – boulderů v různých částech města a z jejich přelezů vyhodnotíme nejlepší závodníky, kteří se utkají ve velkolepém finále. Dostaneš mapu, takže městský orieňták v ceně, a můžeš obrážet lokace dle vlastního přání.

Jak moc „urban” to bude?
Hodně, daleko víc než loni, kdo pamatuje loňský ročník, ten ví, že jsme občas improvizovali a stavěli umělé problémy. Letos jsme se snažili držet čistého urban stylu a maximalizovali využití městských dispozic. Máme tam pár opravdu lezeckých boulderů, kde musíš přijít s programem a postupů je několik. Urban je dost často poměrně monotónní, jasně daná sekvence a kroky, tomu jsme se právě snažili vyhnout.

Jaká bude obtížnost, zalezu si i když lezu běžně pětky?
Určitě. Snažili jsme se zařadit obtížnost pro každého, takže tam najdeš opravdu těžké kousky pro ty největší bušiče, ale i bouldery, které s trochou nadsázky přeleze kolemjdoucí, co bude zrovna venčit psa. Bude tam stopro zhruba tak pět, šest lehčích věcí.

Kde jste sháněli inspiraci k tomuhle formátu?
Karina: Podobné závody se asi rok, dva před naším prvním ročníkem konaly v Itálii, kolega mi pouštěl video a já si říkala, že je to super, že něco takového tady chybí.

Juráš: Nesmíme taky zapomenout, že už někdy před deseti lety se v Praze podobné závody konaly, jediný rozdíl byl ten, že tehdy byly jen pro úzkou skupinu lidí a probíhaly načerno. Jmenovalo se to „Wada Street Contest”. My si řekli, že něco podobného bychom mohli zkusit taky, ale tentokrát oficiálně, že chceme povolení na místa, kde budeme lízt, aby se mohl zapojit každý.

A jak probíhá zajišťování takových lokací?
(Oba se smějí) Karina: Noo… To je vždycky o lidech, záleží, na koho narazíš. Občas to prochází přes řetěz patnácti odborů a pak je jen otázka času, než to někdo shodí ze stolu. Jak je tam komise, tak je jasný průšvih. Původně jsme se snažili domluvit s dopravním podnikem a využít jako lokace zastávky MHD, ale po půlročním jednání nám to nakonec zamítli a my začali v podstatě od začátku. Nakonec se nám ale poštěstilo sjednat si schůzku s magistrátem Prahy 7. A ti nám vyšli úžasně vstříc, to musím vyzdvihnout, že komunikace s radou Prahy 7 byla naprosto super a šlo to fakt rychle. To je taky hlavní důvod, proč máme většinu lokací právě tam.

Jak vůbec vytipujete to správné místo?
Nakonec jsme v podstatě všechny lokace sháněli tak, že tam někoho známe a někdo nás doporučí, podpoří. Pochopitelně by bylo ideální, kdybys jel po Praze a řekl sis: „Tak tady by byl super boulder.” To ale v praxi moc nefunguje. Jednání s lidmi je v pohodě, horší je to s institucemi, majiteli těch objektů.

Kolik lidí vlastně stojí za celým projektem?
Juráš: Z 80 % Karina a 20 % mám já.

Karina: My to máme rozdělený, já obvolávám sponzory a jednám s vlastníky lokací, Juráš dělá tu manuální práci, a přelézá těžký bouldery.

Takže Karina je manager a Juráš má svaly?
Oba: Asi tak.

Juráš: Pak moje žena Marta, která dělá grafiku a design, nám občas pomůže s nějakým návrhem, plakátem.

Ještě máme Lukáše, dohromady dva – můj kolega ajťák nám navrhnul pro letošní ročník aplikaci, aby závodníci mohli zadávat přelezy online rovnou z terénu, což nám oproti loňskému ročníku ohromně ušetří práci. A potom Lukáš Bíba, který nám to celé fotí a pomáhá nám s propagací.

A co nás čeká ve finále?
To neprozradíme, kdo to chce zjistit, musí dorazit sám. Po finále se pak koná obří párty a jede se až do rána.

– Dorazí i ten Sharma? – (audio)


.
Fajn, takže, kde se mám zaregistrovat?

Všechno podstatný najdeš na urban.horoguru.cz, a když budeš rychlej, možná na tebe zbude i UBR batůžek. (smích)

eMontana je hlavní mediální partner závodů. Pro lepší představu, co tě na nich čeká, si přečti loňský report od Máry Jedličky.

Karina a Juráš (f: Lukáš Bíba)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu