Máš na míň!
Poznámky pro
udržitelné lezení

perex

„Pojď, vylezeme spolu celý svět,“ říkali. Nekončící road trip přírodou. Snil jsem. Lezení je jízda a jako bezstarostná jízda taky může skončit pěkným průšvihem. přečti si návod, jak udržet v lezecké kondici nikoliv bicepsy, ale hlavně naši planetu.

Kredity

T: JAN POLÁŠEK, PŘISPĚNÍ: STANDA „SANY“ MITÁČ F: Neil Skilton, Bořek Semjonov, Standa Mitáč, archiv Greenpeace
| Březen 2019

Text 1

ZBORCENÝ PLÁN

Horolezecká vášeň ve mně plane už bezmála patnáct let. Jsem jí vděčný za mnoho zážitků a zkušeností. Domnívám se, že v běžném životě bych tyto poznatky nikdy nenabyl – hraniční prožitky z hor, hospody nebo třeba z jerevanského nočního autobusáku. Jedním z nejdůležitějších poznatků se stala nutnost snahy být upřímný. A tedy být i neustále přístupný novým podnětům. To umožní objevovat lepší cesty, fígle k dosažení svých plánů. Nebo dokonce objevit cíle nové a neupínat se k marnému plánu, který se někdy v minulosti zdál sebelepší.

A ten největší, nejvytouženější plán mého života se mi právě začal hroutit. O co šlo? Věc byla jednoduchá. Jednodušší už být nemohla… Žít s rodinou poblíž skal, užívat si přírodu a vertikály v každodenním životě. Občas vyjet na jižanské vápno. Párkrát za rok udělat přípravný alpský výjezd a poté tvrdá výzva ve velehorách. Zmíněný plán je ale nutné nahradit plánem novým. V zájmu zachování přírody i vlastní morální celistvosti. Tento článek píšu i proto, aby mě jeho zveřejnění donutilo být k přírodě šetrnější.

Galerie UVOD

Text 2

MÍT RÁD NESTAČÍ

Pravděpodobně se celý pracovní týden těšíš, až o víkendu vypadneš někam na skály a zúročíš formu z překližky. Třeba si ale jen tak naboso vyběhneš nějakou pískařskou klasiku. Přes zimu si užiješ jižanské vápno – pohoda – gipsy live. Možná ale celé léto běháš a pravé Vánoce pro tebe začínají tehdy, kdy napadne první nosný sníh. To si vezmeš sick day a stříkneš si čerstvý prašan přímo do stehna uprostřed týdne. Možná na stěnu vůbec nechodíš. Každý rok si však natvrdo bereš šest týdnů volna. Pod tvou stokilovou bagáží pak trpí několik oslů, načež vzápětí ty trpíš jako osel několik dní v mrazivé stěně. Všechno z toho zbožňuji. Jsem jeden z nás.

Při svých výpadech za vertikálami si však neužíváš jen pohyb. Užíváš si pohyb v přírodě. Přírodu samu. Zbožňuješ ten pocit, kdy tvé nohy opustí asfalt a vydají se pěšinou. Lýtka šimrají stébla trávy. Mysl jako by někdo pohladil. Dýcháš svěží vzduch. Ztuhlé svaly v obličeji povolí. Nepatrně se začneš usmívat spolu s tím, jak slyšíš trilek ptáků. Oči spočinou na potůčku a jsou najednou stejně tak svěží. Oceníš, že ve skalách mezi stromy není takové horko jako ve městě. Necháš se laskat větrem. I když nadáváš do kopce, stejně se nahoře láskyplně podíváš do krajiny. Zbožňuješ, když stoupáš do hor skrze různá vegetační pásma – skrze les, kosodřevinu (rododendrony), horské louky, přes suťoviště až k ledovým polím. Je to krásné, že? Stojí to za to.

Prohlašuješ tedy, že máš rád přírodu. Máš navíc rád krásnou přírodu. Víš však, jak se přírodě zrovna daří? Získal jsem o tom několik poznatků. A nebylo lehké je přijmout! Trvalo to několik let. Tady ve stručnosti jsou:

Na planetě Zemi probíhá jev s názvem změna klimatu. S tím, kdo tvrdí, že se klima nemění anebo že to nemá drastické důsledky, už nemám potřebu se přít. Čas klimaskeptiků odchází stejně, jako odchází podzemní voda ze studní. Diskuze by se měla vést o tom, jak provádět nápravu. Dalším nepopiratelným tvrzením je vzrůstající znečištění životního prostředí a devastace „volné“ přírody.

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 3

NEVYHNEŠ SE TOMU

Budeš o tom číst, slýchat a žít to stále víc.

Důsledky nynější změny klimatu jsou zhruba tyto: roční klimatické cykly (vzorce počasí) se mění. Častěji se vyskytují extrémní výkyvy počasí: silnější a častější cyklony, hurikány, povodně, vlny sucha a veder, mrazy, sníh. Pranostiky ztratily význam. Plodiny nelze pěstovat navyklým způsobem. Tyto klimatické změny zapříčiňují také planetární klimatickou migraci těch obyvatel, kteří už dále nemohou žít v oblastech, kde se půda stala neobyvatelnou. Environmentální fuck-up tak více eskaluje řadu dalších sociálních problémů (kupř. terorismus, ksismus, vykořisťování žen i domorodého obyvatelstva viz tento článek.)

Rozpadem globálního vzdušného proudění u nás přicházíme o jaro a podzim.

Kvůli znečištění prostředí mikroplasty, hormonálně aktivními látkami, hnojivy, glyfosfáty, „léky“ a jinými látkami sklízíme stále více jedovatých plodů naší industrializované společnosti. Doslova každý den mizí živočišné druhy z planety, kam se už nikdy nevrátí. Korálových útesů, u kterých se o dovolené tak rád potápíš, zbývá žalostně málo.

Podrobnější přehled o klimatické změně najdeš třeba zde.

Galerie GP

Text 4

VYSUŠENÝ LEZEC

Pro lezce z Česka byl rok 2018 šíleně úchvatný. S přáteli jsme stále nemohli uvěřit vlastním rukám. Čtyři měsíce v kuse jsme lezli postupně v Tatrách, Alpách, na písku a v Krase. Nekonečné žůžo-labůžo. Nikdy nekončící babí léto! Už jsme se znavení modlili, ať zaprší. Ať si můžeme konečně odpočinout. A stále nic. Hovno! Stále božská podmínka! V tuhých nocích – vyčerpaní, žízniví, hladoví a opilí – ve snech, jsme měli vizi, jak po zkolabování planetárního ekosystému rabujeme Lidl (na zásoby) a Hanibal (na matroš) a do úmoru drtíme na hořící planetě.

O podobné zkušenosti psal Kwjet ve svých 200 slovech. Jeho úvodka začíná větou: „Pro ekology katastrofa, pro pískaře sezóna století.“ Co však je blaho pro pískaře, může být pěkný hell pro alpinisty. O nechtěných proměnách horolezectví kvůli oteplování na eMontaně psal Standa už před dvěma lety. Mí kamarádi byli v roce 2017 brutálně zaskočeni teplem v pákistánských šesti tisících metrech. Brodění rozměklou břečkou bylo tehdy nečekané a nebezpečné. Led mizí ze všech stěn, které je čím dál obtížnější a nebezpečnější vylézt. Už nestačí vstávat ve čtyři ráno, ale ve dvě v noci. A možná ani nejít spát.

Jaký je podíl horolezců na ničení planetárního ekosystému?

Velká horolezecká jména, která boří lidské limity v mrazivých stěnách, jsou pro mě osobně vůbec nejvíce odstrašující případy. Možná proto, že jsem k alpinismu a expedicím sám trochu přičichl. Nejde jen o naši samotnou činnost – každoroční vybavování expedic s hromadou neustále nového vybavení a uhlíkovou stopou z jeho přepravy. Himálajští (a jiní) tygři musí pro financování svých podniků vyvíjet mediální prezentaci, kterou podporují i výrobní/prodejní společnosti.

Ty tím rozvíjejí svůj marketing. Fantastická videa, fotky, ocenění a posty nejen na sociálních sítích pak mají důsledek v tom, že čím dál tím více lidí je do extrémního sportu motivováno. Chtějí také dosáhnout skvělých výsledků, nebo se elitám přiblížit aspoň tím, že budou vlastnit špičkovou výbavu a skvělé fotky na instagramu. Na alpinismus je nahlíženo jako na heroický obraz, přičemž tento mediální pohled je utvrzován například i epikou neuvěřitelných záchranných operací. Tyto a jiné podniky byly opravdu neskutečnými důkazy ohromné lidské vůle a vzepětí solidarity. Jsem za ně rád. Stalo se tak však v duchu hesla „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt miliónů je statistika.“ (Věta je bohužel přičítána Stalinovi, pozn. aut.).

FULL WIDTH fotka Neil

– LEZENÍ V BUGABOOS BĚHEM LETNÍ SEZÓNY POŽÁRŮ, KANADA (f: Neil Skilton) –

Galerie Neil

Text 5

LDP – LEZECKÝ DOMÁCÍ PRODUKT

Bohužel se proto lze na elitní alpinismus dívat také jako na obraz plýtvání, riskování a následného oslavování. Josef Rakoncaj: „Když omrzneš, je něco špatně. Dříve to byla potupa, když někdo omrzl. Dnes se tím lidé chlubí.“ (Příklad.) Kola bezbřehého konzumerismu se tak otáčejí dál. Rychleji a tvrději. Vidíme, že horolezectví není žádnou bílou a neposkvrněnou lilií. Jediný rozdíl oproti klasickému pytlounství a zhýralosti ve stylu McDonaldu, SUVéček a technologizace je ten, že si horolezci na přírodní mravokárce alespoň hrají. Běžné nehorolezecké obyvatelstvo, tzv. NARPs – Non Athletic Regular Persons, nemá ambice nic ani předstírat..

Uvedu jedno video: Tajný pokoj na materiál Ueliho Stecka.

Zde se díváme do šatníku elity, bohužel tragicky zahynulé. U takového formátu je naprosto přirozené, že testuje spoustu prototypů. I tak mě však ohromné množství materiálu zarazí u osoby, která prohlašuje, že pobyt v nádherné přírodě je něco jako smysl života. V žádném případě to není útok ad hominem ale pouze dobrá ilustrace. Vždyť i na můj gear (horo vybavení) potřebuji spíše malý pokoj. Tento materialismus a spotřeba jsou pro alpinismus typické. Další důkaz zde.

CITÁT 1

„Někteří lezci a horolezci si na přírodní mravokárce jenom hrají.“

Text 6

CO S TÍM?

Pro záchranu planety je nutné změnit životní styl.

Bojíš se tedy, že ti nakonec budu chtít vzít i lezení? Máš docela pravdu. K tomu, abychom začali přírodu opět napravovat, bude skutečně nutné i to naše lezeníčko trochu omezit a zbylý čas a energii vložit do jiných činností. A nebo víš co? Klidně radši omez práci. Řekni si o míň a zbylý čas kvalitně využij. Z lidí, kteří jsou naplněni tím, co dělají, čiší totiž síla a spokojenost. A třeba tak nemusí cestovat za lezením po celém světě.

Níže si dovolím rozvést desatero, které vychází z vědeckých poznatků:

1. Nepropadej panice
2. Ne odpadu
3. Opravy jsou cool
4. Zvířata do toho netahej
5. Cestujme společně
6. Ať tvé věci neškodí
7. Čistá energie
8. Pomož zelené, vrátí nám to
9. Zapoj se
10. Otevřená mysl
.

Proč jsem desatero jako návod sepsal? Jsem jeden z nás. Jsem úplně stejný v lásce k přírodě. V citlivosti na její ničení, ve strachu o smysl života na zdevastované planetě, v horolezecké vášni, ve slastném i tvrdém rozpouštění se při vertikálním pohybu. V zakotvení v naší komunitě. A nejsem svatý. Uvedením tohoto článku se chci také sám dokopat k tomu, abych více žil zmíněným desaterem.

Text D1,2, 3

1. NEPROPADEJ PANICE!

Změna je možná a má smysl!

„Stejně už to nezachráníme,“ slýcháš hlášky z okolí. Myslíš, že je pronáší erudovaní odborníci? Ti z panelu IPCC se shodují, že při současném tempu nám zbývá dvanáct let k dosažení kritického bodu oteplení o 1,5 °C.

Slýcháš také hlášky od turistů na Adršpašském okruhu typu: „Podívej – horolezec! Ten musí spadnout, ten se zabije!“ Jak se k nim stavíš? Odborníci z řad horolezců dokazují, že je možné vylézt klidně i hranici VIIIb-éčkové spáry s jedním kruhem na čtyřiceti metrech. Alex Honnold exaktně ověřil vylezení kilometrové yosemitské žuly na hranici 7c stylem free-fucking-solo. Lynn Hill, taková drobná holka, vylezla jako první člověk volně The Nose. A pak to zopakovala za 24 hodin! Adam Ondra (jeden týpek z maličkého nárůdku Hobitů uprostřed Evropy) prolomil hranici nemyslitelného stupně 9c. A tak je to se vším lidským konáním – podívej se do historie.

Co se zdá nemožné, je nakonec možné.


2. NE ODPADU

Předcházíme tvorbě odpadu. Třídit nestačí!

Uvědom si, že každý výrobek je budoucím odpadem. Všiml sis někdy, kolik plastů ti zůstane po „standardní“ večeři? Velmi dobře si tedy rozmysli, co a proč se právě chystáš koupit. Možná dospěješ k tomu, že koupě vůbec není nutná. Typickým zbytečným odpadem jsou obaly. Už dnes si proto narvi jednu kapsu v bundě pytlíky a ty opakovaně používej. Ano – i na větrníky. Skvělá volba je nakupování potravin v bezobalových obchodech. Jejich síť najdeš zde. Obvykle poskytují lepší kvalitu. Tu každopádně zajišťuje i komunitou podporované zemědělství. Objednej si svou každotýdenní bedýnku fajné zeleniny někde tady. Pokud jsi velké zvíře v nějaké společnosti, zaveď důsledné třídění a zpracování odpadu. Zamysli se, jak se váš výrobek po zužitkování zpracovává a kolik balicího materiálu potřebuje. Klidně taky napiš na radnici, že potřebuješ více dělených popelnic.

Kde končí tvůj odpad? Často v moři… (f: archiv GP)


3. OPRAVY JSOU COOL

Investujeme do opravitelných výrobků. Pokud to jde, věc si vypůjčíme nebo vyměníme za jinou. Nepotřebné věci darujeme. Neplýtváme.

Zde znovu platí, že je nutné se třikrát rozmyslet, než něco koupíš. Znáš kouzlo slow fashion? Jde o to, že investuješ do kvalitních a férověji vyráběných věcí, které ti vydrží déle, popř. se dají dobře opravit. (V Česku například lokální výrobci bot, pozn. red.) Dost možná ke konci ušetříš a taky budeš spokojenější díky moudré volbě, skrze kterou ti kus výbavy přiroste k srdci. Ne všechnu horolezeckou výbavu je bezpečné opravit, ale třeba u batohů, spacáků, stanů, bot a oblečení to jde dobře (pokud jsi však světová topka, která potřebuje mít výbavu v naprosto bezvadné kondici, tak se tě tato slova samozřejmě netýkají).

Výborným postupem je dále sdílení výbavy. V jedné mé horolezecké skupině si už několik let bezúplatně půjčujeme na táborák i osmitisícovku karimatky nebo lana. Dělej to také v nelezecké sféře. S darováním se pak můžeš zaměřit na skupiny, které jsou ti blízké, třeba skauty, charitativní obchody, horolezecké oddíly nebo třeba klauny. Šetrné je také nakupování v second handech. Jeden můj projekt spočívá v tom, že v sekáčích hledám slušnou košili k soudu, ve které bych nevypadal jako rumunský medvědář. Už dva měsíce. Vůle mě ale neopouští.

Bederák od Deutera po měsíci v Nepálu (f: SM)

FULL WIDTH FOTKA

– POZNÁŠ PARKÁL? NEJBLIŽŠÍ ČTYŘTISÍCOVKA K PAŘÍŽI –

Text D 4, 5, 6

4. CESTUJME SPOLEČNĚ

Využíváme hromadnou, sdílenou nebo alternativní dopravu. Létáme spíše méně a na delší dobu.

Co se týká pohybu ve městě, tak platí, že kolo může být suverénně nejrychlejší dopravní prostředek. Jeho eleganci ještě podtrhuje velká šetrnost a jeho každodenní používání evropskými úředníky v oblecích. Některá povolání, jako třeba řemeslníci, nebo matky s více dětmi, auto prostě někdy potřebují. I já jsem však jezdil na výškovky po městě s obřím batohem na kole. Dá se to. Uvědom si, že čím více nás bude hromadnou, sdílenou nebo alternativní dopravu používat a hlásit se o ni, tím spíš se zvýší její dostupnost a ujmou se různé vychytávky!

Nejen mezi horolezci stále vzrůstá chuť po létání a bombastických zážitcích z jiných zemí. Provozování letecké dopravy však působí velkou zátěž pro životní prostředí – od spalování kerosinu přes jednorázové jídelní obaly až po ničení ekosystémů v cílových destinacích. Pocit, živený líbivými posty na instagramu, že musím nutně procestovat celý svět, jinak nemohu žít spokojený život, je však prázdný. Zkouším se proto na výlety lépe připravit, naladit se a více si je užít díky luxusním mezilidským vztahům, nikoliv luxusnímu transportu. Žiji z toho potom mnohem déle. Časem možná zjistíš, že za humny je legrace ještě lepší. (Autor u sebe napočítal asi 58 letů letadlem, bohužel… Jak jsi na tom ty?)

Kdy ses naposledy v horách hýbal stopem? (f: SM)


5. ZVÍŘATA DO TOHO NETAHEJ

Konzumujme co nejméně masa a dalších živočišných produktů.

Určitě jsi slyšel o lidech, kteří nejí maso nebo i veškeré živočišné výrobky (mléčné výrobky, vajíčka, želatinu atd.) z morálních nebo zdravotních důvodů. Je pravdou, že zvířecí velkochovy jsou největší genocidou, kterou kdy Země viděla. O lezcích se maluje obrázek, že to jsou bytosti svobodné, nebojácné a dokáží pro svoji výzvu lecos vydržet. Vážně tedy chceš pokrytecky zavírat oči před hrozivým mučením živých tvorů? Další pravdou je, že rozumná konzumace (to jest ve většině případů minimální konzumace) živočišných produktů má velmi dobré zdravotní přínosy (omezení zánětů, zlepšení metabolismu, redukce váhy a jiné). Co ale možná nevíš – produkce masa také solidně ničí přírodu. Podívejme se na to:

Chov hospodářských zvířat spotřebuje mnohem více půdy, vody, energií a vyprodukuje mnohem více emisí do ovzduší, znečištění řek a moří, kontaminace půd a mnohonásobně více odpadů než vypěstování rostlinné stravy ekvivalentní nutriční hodnoty konzumované lidmi napřímo. To vše jednoduše proto, že hospodářská zvířata tvoří v potravní pyramidě nadbytečný mezičlánek, který je potřeba napojit, nakrmit, ustájit, vykydat, ošetřit, naočkovat, otestovat, rozmnožit, transportovat, usmrtit, naporcovat, zabalit, distribuovat, chladit, mrazit… A nakonec třeba vyhodit (!!!), neboť přišla doba expirace. Příslovečné „prohnání zeleniny přes krávu“ eskaluje environmentální dopad nasycení lidské populace do závratně katastrofických dimenzí. Mimochodem, 39 % zlého palmového oleje dovezeného do EU v roce 2017 připadlo právě do krmiv.
.

Nejlépe stejně chutná ze zahrádky. Káthmándú, Nepál (f: SM)

.
„ZABÍT LEMURA STEAKEM“ SE STÁVÁ FAKTEM

Občas slýchám, že alpinista prostě nemůže být vegan. Možná. Znamená to ale, že nemůžeš omezit konzumaci živočišných produktů na minimum? Himalájista Tráva a jeho partnerka Miri jsou už 25 let vegetariány. Adam Ondra jí živočišných produktů naprosto minimálně. Když se tak vyživují vrcholoví sportovci, proč ne ty? Dokonce i takový povaleč jako já se na osmitisícový vršek vyškrábal s minimem živočišné stravy. Nedokážeš se masa, mléčných výrobků a vajec úplně vzdát? Tak jez maso třeba jednou za týden. Vajíčka kupuj už jenom z volného chovu a sýr kupuj také 1x za jeden až dva týdny. Já to nezvládl na on sight, ale nakonec to padlo. Dáš to taky.

Domluv se s kolegy v práci, že každý den udělá a donese oběd jeden z vás. Není čas a objednáváte si dovoz? Zvolte veganské jídlo a znovupoužitelné nádobí. Nebo spolu jezděte do té jediné vegetariánské jídelny ve městě spolu. Došlápni, aby ve tvé školní jídelně bylo maso podáváno naopak – jednou týdně, nikoliv čtyřikrát!
.

Tady býval prales. Borneo a plantáže na palmový olej. (f: arcvhiv GP)

Text D 7

6. AŤ TVÉ VĚCI NEŠKODÍ

Kupujeme produkty, které jsou vyráběny s nejvyšším možným standardem šetrnosti, od společností, které se snaží být co nejvíce environmentálně šetrné.

Zde opět platí zákon poptávky: Čím více budeme kupovat a chtít kupovat šetrné věci nebo méně šetrné věci od jinak šetrných společností (ideálně obojí zároveň), tím více takové produkty a služby budou dostupné. A tím více přírodě pomůžeme. V outdooru je takovým hegemonem Patagonia. Ta je skutečně vlajkovou lodí. Spíše je však třeba se zaměřit na věci denní potřeby – kosmetiku, drogerii, oblečení atd. Stačí zajít do nějaké zdravé výživy nebo třeba drogerie DM. Spoustu věcí si taky můžeme vyrobit sami. Zjistil jsem třeba, že si dva roky mohu umývat vlasy pouze žitnou moukou. A účes stále drží. Možná proto, že je tak mastný. (směje se)

Nejde ale o to, nahradit současné zběsilé kupování běžných výrobků konzumem novým, tentokrát už „šetrným”. Opět zde platí zásada promyšleného nákupu!

Určitě ses dále setkal s označením bio či eko. Možná jsi k tomuto označení taky trochu skeptický. Několik kauz se objevilo, jako se vším. Nicméně produkty, které opravdu dané standardy splňují, jsou k životnímu prostředí šetrnější. Vysvětlení různého označení najdeš třeba zde. A proč je to důležité? Při dodržení standardů se spotřebuje mnohem méně hnojiv, postřiků, „léků“ (antibiotik) a jiných látek, které pak kontaminují půdu, vodu a další potravu. Jde také o to, nepěstovat stále stejné odrůdy plodin na velkých plochách, při čemž dochází k degradaci půdy i odrůdy jako takové. Za špatný příklad hospodaření lze považovat i naše hospodářské monokulturní smrkové lesy – jejich neschopnost ubránit se kalamitám a škůdcům je toho důkazem. Takový ekosystém je v podstatě mrtvý a pro krajinu devastující. Stále ale platí, že přes všechny certifikáty je zelenina od mamky prostě nejlepší, že.

Zde dvě reportáže:
Opatrně s používáním bílého prášku, Ryby mění pohlaví kvůli znečištěné vodě.

.
7. ČISTÁ ENERGIE

Odebíráme energii z obnovitelných zdrojů: změníme dodavatele nebo jsme soběstační.

Z vědeckých závěrů vyplývá (např. závěry Mezivládního panelu pro klimatické změny – IPCC a další), že lidstvo musí udržet oteplování Planety na co nejmenší míře. Bavíme se zde třeba o limitech „pouhých“ dvou desetin stupňů, jejichž prolomení však má dalekosáhlé následky. Toto oteplení je způsobeno skleníkovými plyny v atmosféře. A právě energetika je velkým emisním škůdcem – o znečištění a zdravotních problémech ani nemluvě.

Celá klasická energetika, jejímž základem je spalování černého uhlí, se proto musí změnit. Ke splnění této výzvy se zavázalo i Česko podpisem Pařížské klimatické dohody. Zatím se však nic neděje. Respektive naopak: byly prolomeny limity těžby uhlí, elektrárny se mají rozšiřovat a spalovny fungují bez platných stavebních povolení, sociální důsledky v místech těžby nikdo nemírní a znečištění ovzduší je stále větší. Je proto nasnadě změnit klasického dodavatele energie a začít odebírat energii šetrnější. Tato změna je jednoduchá a v Česku se dá zařídit díky Nano Energies nebo PRE s tarifem PREkoproud. Nutným krokem do budoucna je také decentralizace energetické soustavy a rozvoj tzv. mikrosítí. To je přiblíženo třeba zde.

Pokud se bavíme o soběstačnosti, musíme zvážit také zacházení s jinými zdroji:
Mám dva známé. Mladý manželský pár. Oba právníci na soudech. Velice distingovaní lidé, kteří ctí důstojnost a eleganci. Před nedávnem odpojili část odpadu. Koupili dva velké kýble. Chytají do nich vodu z umývání a začali s ní splachovat. Ona prohlásila, že si rok nekoupí žádné nové oblečení. Když mohou oni, proč ne my?
.

Jak by se ti líbily hory bez sněhu? Mysli na to i doma nebo na benzínce… (f: Bořek Semjonov)

Galerie Marx

TEXT D8,9

8. POMOŽ ZELENÉ. VRÁTÍ NÁM TO

Sázíme velké stromy a zakládáme louky. Bojujeme za každý kus zeleně, aby zadržela co nejvíce vody a zajistila přirozené klima pro rostliny a živočichy.

Tohle trochu zavání horolezeckými brigádami ve skalách, že? Tam jde ale o něco jiného. Nyní pojď vracet zelenou přírodu tam, kde se dřív vykopala hornina, vydláždil trávník a vybetonovalo říční koryto. Takto upravený ekosystém totiž ztrácí své samoléčící funkce. Pojď bránit a sázet velké stromy. Ty se ve městech i v krajině kácí a stále častěji nahrazují jen málo vzrůstnými kultivary, jejichž schopnost poskytovat nám přirozenou klimatizaci je minimální. Velké stromy je ale nutné dostat zpět, jelikož umí skvěle hospodařit s místní vodou. S tou naopak špatně zachází „klasická“ meliorace – narovnávání a betonování vodních koryt, svod do potrubí. Malé ale důležité změny tak můžeš udělat na dohodnutém pozemku s pár krumpáči a rýči. Nezapomeň: Anglický trávník je sice zelený, ale nezadržuje vodu a funguje spíše jako horký beton (navíc spotřebováváš benzín nebo elektřinu na údržbu). Nech trávu kolem svého domku trochu povyrůst a rozvinout se. Článek o vzrostlých stromech Prahy.

„Myslet to dobře“ znamená hlavně myslet.

Vzrostlé stromy – králové lesa. Jižní svahy Himálaje, Indie (f: SM)

.
9. ZAPOJ SE

Podporujeme environmentální hnutí podle našich sil, co to jde. Spektrum možností je široké!

Ženy, Afroameričané ani Čechoslováci by nikdy nedosáhli svých práv a svobod, kdyby mezi sebou neměli dobré příklady a kdyby masivně nedali najevo svůj názor. Bez demonstrací by je nikdo z těch, kdo měli mandát a výkonnou moc, vůbec neposlouchal. Pokud už něco děláš, ale myšlenku nešíříš dál, zbytečně ji tak ochuzuješ.

Každý může nějak pomoci! Dobrá praxe pěkně motivuje – pomoz vysadit alej, nastav nezávislý environmentální audit, zaveď nejšetrnější postupy ve firmě, jdi kopat mokřady. Teambuilding? Vytvoření kořenové čističky, sběr odpadu (jako třeba Trash Hero, pozn. red.), postavení firemní lesní školky? Cokoliv! Místo kulervoucícho climberského postu udělej reklamu nějaké reálné enviroakci.

S babičkou jsme se před Vánoci vydali do knihkupectví. Kolem nás byla tráva, mokrá hlína. Při procházce babi začala konstatovat, že taková zima fakt není normální. Tož jsem si přihodil hromádku verbálního uhlí na dvorek klimaskeptiků. Poté se bábi zeptala, jestli si myslím, že peníze, které by poslala českým Greenpeace, vážně dojdou tam, kam mají. „Myslím si, že určitě,“ řekl jsem jí svůj názor. „Dobrá, teď dostanu na důchod osm stovek navíc, tak nevidím důvod, proč bych ty dvě stovky měsíčně neměla posílat někomu, kdo se snaží o záchranu planety. Pro vnoučata.“ Byl jsem ohromen. Plácl jsem si s ní, že když může ona, můžu rozhodně taky já pravidelně přispívat. A i přesto, že si dárky v rodině mezi dospělými nedáváme, tak jsme si tímto vlastně dárky vyměnili. Trvalý příkaz nastaven.
.

VYDRŽÍŠ KOSU NA ŠTANDU? NA NÁMĚSTÍ TO TAKY DÁŠ

Choď k volbám. Znám spoustu horolezců, kteří místo voleb upřednostní lezecký trip. Ale dát hlas lidem, kteří to s ochranou přírody myslí vážně, je nesmírně důležité a má to dopad!

Další skvělou formou, jak se zapojit, je účast na environmentálních demonstracích. I tato statická podpora je důležitá. Věř mi. Hojná účast dokáže vlít teplou krev do žil ostatním. Jako horolezec obdivuji prvovýstupce. Odvážné lidi s vizí, kteří se vydali do neznáma. Proč bych pak neměl podpořit pionýry zodpovědného přístupu? Jako lezec obdivuji svobodu. Bojuji se strachem a špatnými procesy. Proč nezabojovat za svobodu a zdraví zde? Když dokážeme klepat kosu dvě hodiny na štandu každý druhý víkend, dokážeme klepat kosu dvě hodiny na náměstí. Výborná je účast starších lidí a dětí. Ukazujeme tím mohutnost hnutí a dokazujeme, že zdravou přírodu chceme všichni. Karton z obchodu + temperka = sedm minut. Heslo na transparentu můžeš mít jednoduché a upřímné. V takovém duchu, v jakém žiješ ve skalách.

Na jednom demu jsem stál s transparentem: „Změna klima není prima.“ Jako lezec a pískař s tím nemohu souhlasit. Jako lidská bytost, kterou snad ještě stále zůstávám, ale ano.

Demonstrací je několik typů. Avšak horolezci jsou snad bojovníci. Bojujeme s pracovním týdnem, ale hlavně se sebou samými, se svými výzvami. Proto pro tebe můžou být zajímavé tzv. akce občanské neposlušnosti neboli přímé akce. Ano, tyhle podniky bývají spíše za hranicí legality. To ale neznamená, že nejsou legitimní. Účastí na nich dáš skvěle najevo svůj názor – že za přírodu prostě budeš bojovat. Jako lezec máš navíc výborné znalosti, jak se vertikálně pohybovat a co kde zavěsit. Je taky dost možné, že se s ostatními lidmi pevně stmelíš a spřátelíš. Díky tomu, jaký tlak jste spolu zažili. Nezapomeneš na to.

Galerie Komin

Text 11 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

10. OTEVŘENÁ MYSL

Podporujeme ostatní a sebe navzájem, aby dělali to samé. Snažíme se mít oči otevřené, být přístupní všem poznatkům, toleranci a trpělivosti.

To nejtěžší uvedu na konec. Závěrečný rajbák/koncový boulder. Bez něj by to nemělo pointu:

Největší dobrodružství se odehrává v naší hlavě. Tam jsou ty největší výzvy. A jednou z nich je snaha o upřímnost. Pravda se nedá objevit pouze srdcem. Vyžaduje také intelektuální výkon. Není to lehké, a proto učinit správné rozhodnutí, hledat cestu, je bolestné. Objeví se spousta spadlých stromů, o kterých v průvodci nepsali. Nemusí tedy být zřejmé, jestli jdeš správným směrem. Snaž se o to ale. Zkus ta klíčová místa nějak vyřešit. A buď trpělivý k ostatním, pomáhej jim pokračovat v jejich cestě. Víš, že je úplně přirozené, když se někdy vrátíš a pověsíš pytel. Pytle se ale mají sundávat. Ať už vlastní, nebo ostatních.

TRVALE UDRŽITELNÝ NERŮST

Velmi dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, jak celý pobyt lidstva na planetě Zemi pojmout. Neviděl jsem dobré východisko. Je jasné, že ekonomika, závislá na konečných zdrojích konečné planety, nemůže růst donekonečna. Stejně tak lidstvo. Neustálý důraz na rostoucí HDP a podobné ukazatele je jasná cesta do záhuby. Ani pojem „trvale udržitelný růst“ mi nedával nejmenší smysl. Vždyť žádný růst nemůže být trvale udržitelný! Velmi zajímavý mi proto přišel koncept tzv. degrowth, nerůstu. Skvěle kritizuje stav, kdy se každý, vědomě či nevědomě, předháníme, a přitom za sebou necháváme spoušť.

Naše prokletí spočívá už jenom v tak základních věcech, jako je stěhování na velké vzdálenosti, honba za penězi nebo přijetí nesmyslné a nesmyslně ničivé práce. V důsledku toho chřadnou mezilidské vztahy, jsme vykořenění, frustrovaní a bez růstu jakožto osobnosti. Nedokážeme si cenit vskutku malých věcí nebo zdraví. Přehlížíme je.

Každý člověk se ale chce někam posouvat. Musí to však být hromadění? Nebo počet bombastických zážitků? Nemusí. Růst se dá i duševně. Pracovat s emocemi, pozorovat myšlenky, měnit své navyklé vzorce myšlení a chování, rozumět svému tělu a ostatním lidem. Než umřeš, stejně to všechno neobjevíš. Když ale někdy správně zpomalíš, nebo zrychlíš, můžeš tím něco poodhalit, povyrůst, povylézt.

A velmi pravděpodobně tím zase trochu pomůžeš přírodě. Jako horolezec totiž víš, jak je skvělá.

Už svým statusem horolezce ses zavázal, že ji budeš chránit!

Hodně zdaru.
.
.

Autor

Jan Polášek

Autor

Právník, dělník a environmentalista. Věčně nespokojený chodící paradox. Lezení pro něj není jen cestou k jakémusi nadhledu ale i proklatě dobrá zábava. Horolezec – bouldrista. Pískovcovou oblinu někdy přepráší mágem.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)