„200 slov“

Jiný způsob života je v pořádku. Učí česká škola v Himálaji

21. 12. 2017, Jakub Freiwald

V malé vesnici Kargyak v srdci indického Himálaje existuje škola, která se na první pohled liší od všech ostatních v okolí. Je energeticky nezávislá, využívá sluneční energii a je vystavěná pouze z lokálních obnovitelných zdrojů. Před deseti lety ji tu začal stavět Honza Tilinger.

Jak vznikl nápad postavit českou školu v Himálaji?
Vždycky jsem rád cestoval. K osmnáctým narozeninám jsem chtěl lístek do Anglie a jen co jsem tam dojel, tak jsem si vyčítal zbytečně vynaložených peněz, jelikož bych se tam dostal i stopem. Po létech na cestách mi došlo, že hledám další rozměr. V jednadvaceti jsem s kámoškou z Německa odjel učit angličtinu do tehdy nově otevřeného Laosu. Opravoval jsem střechy domorodcům v Súdánu a také se zapojil do aktivit různých nevládek, které pomáhaly po tsunami na Srí Lance. Tam mi došlo, že pokud pomáhat, tak aby to mělo smysl, nemůže to být velký kolos. Tak jsem si vymezil, že nejlepší bude pomáhat tam, kde to jiné organizace vzdají. Do Kargyaku se dostává velmi obtížně, několik dní v jeepu a pět dní pěšky. Tam můj projekt přinesl změnu, přinesl vzdělání dříve než Colu, mobilní signál nebo 230 V. A jako stavař jsem mohl aplikovat své stavební vzdělání a znalost místních technik a materiálů.

Jaká je tedy historie školy?
V roce 2006 jsem poprvé navštívil Kargyak a strávil měsíce seznamováním se s dalšími podobnými projekty ve státě Džammú a Kašmír. O rok později jsme po zamrzlé řece tahali kmeny, které jsem koupil za své poslední peníze a dumal, jak to celé zvládneme. V létě jsme pak s řadou dobrovolníků udělali zemní práce a začali vyrábět cihly. I když škola ještě nestála, najal jsem z nedaleké vesnice dvě učitelky, aby už začaly s výukou – ta je přeci podstatná. V roce 2008 jsme měli super stěstí na nepálské mistry, siláky z Shimly a kameníky z Dharamsaly a samozřejme absolutní dream team Čechů a náhodných dobrovolníků z celého světa. Školu jsme slavnostně otevřeli 21. září 2008 a od té doby si tam nepřetržitě podávali dveře evropští učitelé, vždy po čtyřech měsících. V posledních letech jezdí dobrovolníci spíše na léto a motivujeme místní, aby sami měli kontrolu nad provozem této školy. Aby ji sami udržovali v nejlepší formě.

Do Kargyaku se dostává velmi obtížně, několik dní v jeepu a pět dní pěšky (f: Honza Tilinger)

Čím je škola specifická?
Málokterý Čech ví, že v srdci indického Himálaje je nejvýše položená česká stavba, která je zároveň nejvýše celoročně provozovanou školou na světě. (Leží v nadmořské výšce 4 200 m n. m., pozn. red.) Stavba je vybudována z místních materiálů za pomoci místních technologií a je vytápěná samotížnou cirkulací Sluncem ohřátého vzduchu. Stavba se za dobu své existence stala ikonou oblasti a předlohou pro řadu dalších škol v údolí. Jsem přesvědčen, že pokud se má dělat rozvojová pomoc, tak tímto způsobem. Uchopit, co místní umí, poznat jejich tradice a s respektem a pokorou je přetavit do moderní stavby. Jen tak mohou místní lidé pochopit, jak se to staví, opravuje a provozuje a sami tu stavbu pak mohou replikovat, což je pro mě jako architekta největší uznání.

Jaké jsou největší výzvy spojené s jejím provozováním?
Ufinancovat to. Byť už se daří na většinu roku zapojit státní učitele, tak v období od konce října do začátku března jsou v tomto státě školní prázdniny. Škola vznikla hlavně proto, aby se mohlo učit i v zimě. Tyto čtyři měsíce jsou ve vymrzlých domácnostech prosycených štiplavým dýmem z jačího trusu pro děti strašně náročné. Dětičky se každý den ženou do školy, jen co mají hotové povinnosti doma a budí učitele, že chtejí do vyhřáté čisté školy. Naopak v létě, když probíhá normální školní rok, by se děti měly podílet na řadě jiných činností. Na jaře se čistí zavlažovací kanálky, stěhují se stáda, opravují se domy, pak někteří provází karavany nejen turistů, ale i zásobování, na podzim sklizeň, sbírání sena na zimu a stříhání jaků. Pak jsou samozřejmě pro životy místních důležité buddhistické rituály, svatby i pohřby, a to vše jsou činnosti, o kterých jsem přesvědčen, že by děti neměly minout. Takže se dělají prázdniny nepravidelně v průběhu roku v závislosti na těchto činnostech.

Nejvýše položená celoročně provozovaná škola na světě (f: Honza Tilinger)

Dají se srovnat české a indické děti?
Jasně, všechny děti mají rádi nové věci. Rády se smějí. Mají rády překvapení a když je jim ouvej, tak se o sebe hezky starají. Akorát nutno říci, že ty nové věci pro Himalájčata jsou třeba povídání učitele, knížka či hračka. Mají své hry s kamínky (či jačím trusem), hrají si na koně a jaky – zakousnou se do provazu a přetahují se. A starají se o sebe navzájem tak, že už šestileté dítě vede dva kilometry do školy mladšího brášku a rodiče vědí, že je to OK. Teď třeba bobují na zamrzlém potoce

Jaký máš ty osobně vztah k Indii? Proč to celé vůbec děláš?
Mám rád krásná místa a lidi. Rád budu dělat podobné projekty dál i jinde na světě, tady jsem si byl jist tím, že tu školu nebude lehké postavit, a pokud se to podaří, bude to super přínos pro místní. Tady nejde jenom o pomoc lidem bez vzdělání. Věřím, že pokud se budou mít lidé v takovýchto perifériích světa dobře, budou si vážit vlastní unikátnosti ve světě. Pochopí, že jejich způsob života je třeba jiný, ale úplně v pořádku. Že stavební materiály, které mají, fungují, jídlo, které jedí, jim pomáhá a nebudou pak migrovat do měst za iPhony, McDonaldy a třemi pruhy na tričku. V neposlední řadě to dělám proto, protože mi dělá radost dělat projekty kvalitně, ve spolupráci s místními, baví mě aplikovat v praxi vědu. Fakt, že místní stavbu replikují a domluví se třemi jazyky dokazuje, že to funguje.

Surya každoročně vytváří kalendář HIMÁLAJ, jehož výtěžek jde na podporu a celoroční provoz Sluneční školy ve vesnici Kargyak v Indii. Zakoupit jej můžeš tady.

Místní děti rádi se smějí, milují překvapení, a když je jim ouvej, tak se o sebe starají (f: Honza Tilinger)


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu