Včera jsme rozdávali jídlo lidem, kterých se zemětřesení dotklo nejvíce. Přivezli jsme rýži, olej na vaření, sůl, sušenky a další základní potraviny. Moje rodina byla sice zemětřesením také zasažena, ale rozhodli jsme se, že budeme pomáhat. Tihle lidé pomoc potřebují více než my, žijí v daleko horších podmínkách a myslím si, že je to slušné a lidské.

Když od nás přijímali jídlo, byl to obrovsky silný pocit. Cítili jsme se velmi dobře, zasáhlo to naše srdce – ti lidé byli tak šťastní a dávali nám spoustu požehnání. Viděl jsem v jejich očích i trochu radosti. Pořád tam strádá spousta starých mužů, žen a malých dětí, o které se někdo musí postarat. Teď sháním nějakou nevládní organizaci a sponzory, abych jim byl schopen zajistit dostatečný přístřešek. Monzunová sezóna se silnými dešti začne velmi brzy.

Asi nejhůře, co jsem zatím viděl, dopadla škola ve vesnici Jantarkhani. Je úplně zničená a žáci nemají, kde se učit. Celá vesnice je velmi odlehlá, leží na jižní hranici regionu Solo Khumbu. Rád bych nějak pomohl i škole. Začali jsme s příbuznými a sousedy dávat dohromady sbírku.

(Autor žije v Káthmándú a pochází z regionu Solo Khumbu.)
(eMontana oslovila organizaci Člověk v tísni s žádostí, aby nasměrovala část vybraných peněz na přímou pomoc škole v Jantarkhani.)

Holčička z vesnice Boghara v regionu Dhaulagiri. Jak je na tom asi teď? (f: Standa Mitáč)