Už jsou to zhruba dva týdny, co se Mára Holeček a Tomáš Petreček vrátili z expedice na Gasherbrum I, kde se pokoušeli o prvovýstup v objektivně nebezpečné, panenské jihozápadní stěně.

Jak exedici s menším odstupem vnímal jeho parťák – extrémní sportovec Tomáš Petreček?

Mára často cituje Douga Scotta: „Dole pod nástupem se musíš nejdřív odepsat…” Odepsal ses taky? Jak ses cítil před prvním dnem výstupu?
Byl jsem plný očekávání, nad ničím jiným jsem v tu chvíli nepřemýšlel. Těšil jsem se, soustředil se na obtížné lezecké pasáže. Uvědomoval jsem si, že chyba může znamenat rychlý konec. Fyzicky jsem na tom byl dobře, aklimatizace mi sedla.

Jaký byl hlavní důvod, proč jste to otáčeli? Měli jste nahoře aktuální předpověď počasí – seděla?
V průběhu celé expedice jsme komunikovali s meteoroložkou Alenou Zárybnickou. Předpověď na aklimatizaci seděla, stejně jako na první dny výstupu – pak se ale podmínky zhoršily, i když předpověď byla stále dobrá. Čekali jsme ve stanu ve výšce 7300 m, meteorologové nám slibovali zlepšení. Jenže pořád hodně sněžilo a byl silný vítr, přidržovali jsme stan, abychom o „střechu” nad hlavou nepřišli. Celou dobu jsme se tísnili v prostoru dva krát jeden metr. Když už jsme v extrémní výšce přespávali šestou noc, věděli jsme, že musíme dolů, že už nemůžeme čekat.

Jak probíhal sestup? Z vrchní třetiny už se prý vrátit moc nedá.
Sestup byl skutečně velmi náročný, mnohem více než cesta nahoru. Museli jsme slézat pozadu jako raci. Navíc většinou bez jištění. Kolem nás „svištěly” laviny. Bezpečné to moc nebylo.

Šel bys do toho znova?
Byla to pro mě velká zkušenost. Jsem rád, že mi ji Mára Holeček umožnil. A jestli bych to toho šel znovu? Budu o tom přemýšlet.