Věčný cestovatel, nezdolný cyklista, životní rebel nebo čistokrevný blázen. Najít správný výraz pro Matěje Balgu není vůbec jednoduché. Z Čech odjel před víc než dvěma lety a svým pojetím cestování boří všechny mýty (velký rozhovor s Matějem si můžeš přečíst tady). Teď se vydává na další dobrodružnou výpravu do nitra jihoamerické Amazonie.

Když jsme se bavili naposledy, nebyl jsi v nejlepším psychickém rozpoložení. Už je líp?
Na chvilku jsem jenom uvíznul na mrtvém bodě a naráz jsem nevěděl, co vlastně ještě hledám ani jestli to hledám na správném místě. Měl jsem dojem, že už jsem tu cestu vyždímal a že mi toho už víc nedá, dokonce jsem koupil v červenci letenku z Medellínu do Madridu, nakonec mi to ale začalo být šíleně líto, tak jsem ji den před odletem stornoval a oklepal se z toho.

Kam se teď chystáš?
Vrátil jsem se s pár změnama k původnímu plánu projet na kajaku Amazonií. Jsem teď v ekvádorské Coce, v provincii Orellana, což je poslední místo, kam vede silnice. Odsud už to jde dál jenom po řece, takže nafouknu kajak, naložím kolo a budu po proudu řeky Napo pádlovat skrz džungli do Peru, kde se v Iquitosu slévá Napo s Amazonkou a odtamtud dál k hranici s Kolumbií a Brazílií a pak ještě dál amazonským pralesem až k Atlantiku.

Coca aka Francisco de Orellana a soutok řek Coca, Napo a Payamino (f: Matěj Balga)

Jak tě tak znám, bude to zase na hraně lidských možností. Možná i za?
Dám si asi pořádně do těla, ale musím na sebe dávat pozor, protože nemám očkování, pojištění, ani kdybych ho koupil, to samozřejmě nekryje a nejbližší nemocnice je stejně dva týdny cesty…

Co tě na Amazonii tak láká?
Pro mě je právě Amazonie synonymem dobrodružství – přesně tohle si pod tím slovem představuju: džungli, horko, dusno, polonahé indiány v bambusových chatrčích provádějící pradávné rituály… zní to jako film, ale tohle všechno v Amazonii ještě pořád můžeš najít.

Jízda džunglí v Provincii Napo (f: Matěj Balga)

Jaká část cesty bude nejdrsnější?
V Peru je to čistokrevné “hic sunt leones” (tady jsou lvi, pozn. ed.). Úsek mezi osadami Campo Serio a Copal Urco je kompletní divočina, kde není vůbec nic a projet to potrvá dost možná víc než týden, klidně i dva. Jak v takové divočině zavřeš oči, všecko to ožije a upřímně, nespí se v tom zrovna klidně.

Co s sebou bereš za vybavení? Opět kolo?
Kolo zase přivážu na příď mého packraftu, ale co se týče tašek, ty mám teď naplněné jenom dvě místo pěti. Beru jenom to nejnutnější: dvě košile, dvě trička, plavky, nepromokavé kalhoty a bundu, gumáky, hamaku a spacák, dál vařič a hrnce, tři kila rýže, kilo čočky, nějaké konzervy a spoustu müsli tyčinek. Z elektroniky GoPro kameru, iPhone a solární panel, no a samozřejmě taky flašku rumu a dvě krabičky cigaret.

Matějův raft připravený na vyplutí (f: Matěj Balga)

Zásoby na dva týdny – rýže, čočka, konzervy, müsli tyčinky, rum (f: Matěj Balga)

Vzal sis něco z předchozích nezdarů?
No jéje! To je tak na samostatný článek! Chtěl jsem původně koupit velký barel, dát věci do něj a táhnout ho za sebou, nakonec jsem ale nic dle mých představ nesehnal, tak jsem jednal v Coce s jedním pánem, co staví vory a vypadalo to, že nakonec popluju úplně jinak, jenomže i když to bylo dost levné, bylo to pro mě pořád drahé, takže jsem prostě vyhodil všechno, co není absolutně nepostradatelné, mám jenom dvě tašky, které se vejdou dovnitř do lodi, snížil jsem těžiště, telefon i kamera jsou voděodolné, zálohy jsou místo hard disků na SD kartách, všechno to je u mě na zádech v loďáku a navíc ještě v plovoucích vodotěsných krabičkách. Tentokrát to klapne všechno, jak má, koneckonců, tady v Amazonii na omyly moc prostoru není.

“Tenrokrát s sebou beru jen nezbytně nutné věci” (f: Matěj Balga)