Jak se pozná
pískař?
Sokolíci v Sasku

perex

Vynášení materiálu do základního tábora, taktizování, čtyřdélkové cesty, žízeň, trocha strachu, odpočítávání minut před záchrannou akcí… Zároveň do dvou hodin od Prahy? Bylo jasné, že první soustředění Sokolíků musí proběhnout v Sasku.

Kredity

T: JAKUB SKOČDOPOLE, SAM MAŠTÁLKO, STANDA „SANY“ MITÁČ (úvod) F: Standa Mitáč
| červen 2018

Text 1

„Kdo je to ten Bernard?“
„Co je to obhoz?“
„Majstr – co?“

Žádný učený z nebe nespadl. Každopádně, tahle parta se učila velmi rychle. Ke konci pětidenního soustředění v Sasku měla většina Sokolíků (týmu mladých alpinistů ČHS, pozn. red.) vytažené své první Meisterwegy nebo hrany a spáry od Bernda Arnolda. Vybraný jedinec pak přežil i svůl první desetimetrový pád z nebe přímo do obhozu…

Jak tuhle novou lezeckou zkušenost zmíněný letec vnímal? Přečti si jeho text.

Na závěr se ještě můžeš inspirovat pěti pravidly od dalšího odvážlivce, která se dají aplikovat v bigwallech stějně jako mezi saskými věžemi.

Galerie 1

Text 2

PÍSKAŘEM ZA TŘI DNY

JAKUB SKOČDOPOLE

V únoru jsem se stal členem Mladých alpinistů (Sokolíků) – programu, který má naučit mladé talentované lezce orientovat se v horách, aby tam po absolvování tohoto tříletého programu byli schopni sami vyrážet a v nejlepším případě se vraceli domů s cennými přelezy.

Poprvé jsme společně vyrazili do Saska, kde si máme osvojit lezení po vlastním a seznámit se s vícedélkami. Než však začnu rozepisovat příhody, které se mi za první tři dny staly, musíme si upřesnit pár pojmů:



Kdo jsem? Jmenuji se Jakub Skočdopole a jsem bouldrista, který své lezecké začátky prožil na laně, ale nikdy nelezl na písku po vlastním.

Pískař
Kdo je podle mě pískař? Pískař je lezec, který dokáže lézt s ohromným klidem v těch nejošemetnějších situacích vysoko nad zemí bez toho, aby měl cvaknutý kruh, a je jištěn jen pomocí smyček, které ho stejně nedokážou při pádu zachránit. Je to prostě blázen, co se o svůj život nebojí a má úplně na háku, co se s ním stane. Měl by se jít nejspíše léčit.

BANNER I SE ČTVERCEM

Text 3

PRVNÍ UDROLENÝ CHYT (den 1.)

Na rozlezení, před oficiálním začátkem akce, bez průvodce, si vybíráme krásného sokola jako první délku lezení na věž Hoher Torstein („Neumannhangel“ VIIc, pozn.). Já si ho samozřejmě dávám na druhém, protože jsem přeci nováček na písku. Druhou délku si po zjištění, že to lezení tady není až tak nebezpečné, chci natáhnout. Kluci mě obvěsí smyčkami a vybavením, co budu potřebovat, a vysílají mě do krásné, ale za to hodně rozdrolené hrany („Katzenjammer“ VIIIc, pozn. red.), kde se každý chyt pod prvním kruhem může ulomit. Dolézám na polici pod kruhem a k mému neštěstí z ní nedokážu cvakat, a proto si musím ještě o krok popolézt.

Police je však tak dutá, že se odvažuji vzít pouze malou lištu na jejím středu, přes kterou dělám klíčový krok do dobré lišty a cvakám kruh. Vracím se zpátky do malé lišty na polici, protože z police se cesta přelézá za hranu doprava. Lištu ocelově sevřu, vytočím se, ale najednou mám v ruce písek a sedím v laně. Co se stalo? „Nic, prostě se jen ta lišta udrolila. To se stává,“ hlásí kluci. Trochu jsem se zděsil, že kdyby se lišta usolila o pár vteřin dříve, ležím na zemi a nejsem úplně OK. Přes tohle zjištění se ale nějak záhadně psychicky přenáším a cestu si pohlídám a dolézám. Zbytek dne už nelezu.

Upřesnění klíčových pojmů a dojmů po prvním dni:


Jmenuji se Jakub Skočdopole a jsem bouldrista, který své lezecké začátky prožil na laně. Na písku už jsem lezl a není to tak strašné, jak jsem si myslel. Jsem na dobré cestě stát se pískařem.

Pískař
Pískař je lezec, který dokáže lézt s ohromným klidem v těch nejošemetnějších situacích vysoko nad zemí bez toho, aby měl cvaknutý kruh, a je jištěn jen pomocí smyček, které ho nedokážou zachránit při pádu. Ale zase dělá lehké kroky, takže to možná takový blázen není.

FULL WIDTH FOTKA

– SAM MAŠTÁLKO A JEHO „LEHKÉ KROKY“ VE „VAKUU“ (Xa, RP Xb) (f: Standa Mitáč) –

FULL WIDTH 2

 

– KUBA SKOČDOPOLE V „DOMINANTE“ IXa NA DOMKANZEL (f: SM) –

Text 4

MYŠLENKY NA MÁTI (den 2.)

Lézt jdeme už ráno na Falkenstein do doporučené cesty „Südwand“ (VIIIb od Lothara Brandlera, pozn.). Jakožto už znalý lezení po vlastním z předchozího dne se nabízím, že cestu budu tahat. Jsem opět obvěšen smyčkami, vybaven potřebným množstvím expresek a karabin a s chutí vyrážím k první erární smyčce v deseti metrech nad zemí. Vylezu na šestimetrový balvan, přes který se nastupuje do cesty a začíná kolmice po malých chytech s následným traverzem doleva ke smyčce. K mému neštěstí se traverzuje pryč od záchranného balvanu. Najednou se ocitám v zóně, ve které se nesmí padat, protože jsi v devíti metrech nad zemí a nejsi ničím jištěn a také proto, že jsem udělal špatné rozhodnutí a dostal jsem se do kroku, ze kterého už není návratu. „Co teď?“ začínající panika je cítit a hlavou mi prolétává obrázek mé ohromné mrdy, zlámaných končetin, nemocnice a několik měsíců bez lezení.

Zachrání mě však pomyšlení na mamku. Co by na to asi řekla, kdybych se tu takhle hned druhý den zrakvil? „No, moc by se jí to nelíbilo! Tak sakra zaber a nepadej! Pochopila jsi to, hlavo pitomá? Já prostě nespadnu.“ Sbírám poslední odvahu a zamykám nejmenší jebky, které dokážu, a najednou jsem u smyčky. Konečně záchrana. Po cvaknutí presky mi to začíná šrotovat. „Sakra! Stojí mi to lezení na písku za takovéhle pitomé příhody? Včera i dneska jsem měl namále, ale měl jsem víc štěstí jak rozumu. Co se mi tu sakra ještě může stát?“ Jakmile však začnu lézt zbytek cesty, všechny špatné myšlenky mě opouští a neskutečně si to krásné lezení užívám. Po dolezení „Südwandu“ (VIIIb) ještě lezene „Buntschillernde Seifenblase“ stylem AF (AF je za IXb, RP za Xa, pozn. red.) a ještě klasickou trojku – „Schusterweg“.

Upřesnění pojmů a dojmů po druhém dni:


Jmenuji se Jakub Skočdopole a jsem bouldrista, který své lezecké začátky prožil na laně. Na písku už lezu druhý den a není to tak strašné, jak jsem si myslel. Přelezl jsem hodně pěkné cesty a ani jsem se v těch 70 metrech nebál. Jsem už PÍSKAŘ? Ne, ještě ne. Nemám vylezené ani Xa – to jsem houby PÍSKAŘ.

Pískař
Pískař je lezec, který dokáže lézt s ohromným klidem v těch nejošemetnějších situacích vysoko nad zemí bez toho, aby měl cvaknutý kruh. Často je jištěn jen pomocí smyček, které ho dokážou zachránit při pádu.

FULL WIDTH fotka

– BĚTKA VLČKOVÁ V „RENGER-GEDÄCHTNISWEG“ (VIIIa) NA FALKA (f: SM) –

Galerie 1 hlavni

Text 5

TRANSFORMACE BOULDRISTY NA PÍSKAŘE (první polovina 3. dne)

Po ránu se rozhoduji dolézt si „Seifenblase“ – vkuse má klasu Xa. Cesta je to o jednom bouldru a pak nevypadnutí v následném dolezu, chce to hlavně pořádnou přípravu – musíš míst dostatek síly na víc jak 50 metrů lezení. Standa (spoluautor článku, pozn. red.) mě u toho ještě bude fotit – no bájo, už si připadám jako profík. (…) Nerozlézám se a rovnou frčím do toho super Xa – přebíhám ho na první pokus a k tomu bez mága, protože v Sasku se s mágem lézt nesmí. Jdeme na oběd, a pak se pomalu přesouváme do jiného sektoru vzdáleného půl hodiny chůze od bivaku.

Upřesnění pojmů a dojmů po přelezu „Seifenblase“ Xa:


Jo, už je ze mě konečně ten PÍSKAŘ. Můžu do všecho, nic pro mě není problém. Všechno, co založím, je beton a nic víc se už učit nemusím.

Pískař
Já jsem od teď PÍSKAŘ! Nic víc k tomu napsat nejde.

FULL FOTO

– TAK, OD TEĎ JSEM PÍSKAŘ. KUBA V PP PŘELEZU „BUNTSCHILLERNDE SEIFENBLASE“ RP Xa, (f: SM) –

Text 7

VYSTŘÍZLIVĚNÍ (druhá polovina 3. dne)

Po obědě se přesouváme a Standa po mě chce natáhnout fix do jedné osmičky („Reitzweg“ VIIIb). Tak to žádný problém, dej mi lano, ukaž směr a jsem co by dup nahoře. To jsem si však jen myslel. Už od cvaknutí prvního (dodaného, pozn. red.) kruhu je cesta taková zvláštní, klouzavý rajbák s přebíráním plytkých dírek v plném rozpětí – nic příjemného, ale dostávám se konečně do sokola a dolézám až ke třetímu kruhu. Přede mnou už je jen zakládání smyček a nějaké obhozy. První, co založím je kinderkopf, docela slušně a lezu dál. Další byl tutový obhoz a nad ním šla založit jedna lanovice.

Nad kruhem mám tři jištění a dolézám k ohromné solivé hlavě držící na masivním krčku. Chytám se a přemýšlím co dál. Doleva? Rovně? A jak se tak nakláním a popolézám vždy pár kroků a pak zpátky do hlavy, začínám si uvědomovat, že tenhle solivý chyt dostává dost zabrat. Proto se snažím postavit do nohou a chytu ulevit. Bohužel pozdě… Slyším lehké sypání písku a najednou letím, vytrhávám založenou lanovici a zachycuje mě obhoz. Otáčím se a brzdím se nárazem pravé paty do stěny. Rychle se ještě koukám nahoru, abych byl schopný uhnout letícímu chytu minimálně dvakrát většímu jak moje hlava. Ale co to? Chyt nikde. Jako by zmizel. Zůstal v polici, ze které jsem ho utrhl? Taky že ano. Tlamu jsem hodil docela slušnou – odhadem tak deset metrů…
.

Kuba před a po pádu v cestě „Reitzweg“ VIIIb na Rohnspitze (f: SM)

.
.


Jmenuji se Jakub Skočdopole a pískař (zatím – pozn. red.) určitě nejsem. Nejdříve jsem chtěl svůj text pojmenovat „Třikrát a dost!“, protože po třech pískařských zážitcích jsem byl psychicky v háji a myslel jsem, že na laně po vlastním už nikdy nepolezu. Ale po pár dnech, kdy jsem si to všechno v hlavě přebral a srovnal, jsem došel k závěru, že lezení po vlastním dám menší pauzu a pak uvidím, jak se budu cítit ve stěně jištěn vlastnoručně založenými smyčkami, uzlíky a obhozy.

Pískař
Je to člověk, který vyhledává tento ohromně děsivý, i když svým způsobem krásný a logický druh lezení. Každému, kdo tohle podobné tradiční cesty leze, patří všechen můj obdiv a respekt. Ať už si říká pískař nebo ne.
..
.

Poslední dva dny už Kuba tahal jen lehké cesty. (f: SM)

Galerie 2 hlavni

FULLW BETKA

– BĚTKA VLČKOVÁ VE VEČERNÍ „KOTZWAND“ VIIa (f: SM) –

FULLW NECO

– SOKOLÍCI OKUPUJÍ HÖLLENHUNDA V RATHENU (f: SM) –

infobox tabulka obyč

LEZCŮV PRŮVODCE PO SASKU

– jak si to užít a nezabít se –

SAM MAŠTÁLKO

Pátek večer. Poměrně nápadná skupina batohů i s jejich majiteli plní bivak a už první pohled značí, že to bude velká jízda.

„Jéé, trempíci! To je hezký, že se ty mladý občas dostanou do přírody.“

Zdání klame. Nadějný výběr budoucích alpinistů si totiž spaní poblíž saské dominanty, Falkensteinu, nevybral jen tak. Na dalších pět dní to bude v první řadě základna pro dobývání místních prásků a klasik.
Část je pískem téměř nepolíbená, zato horlivost a zapálení pro věc rozhodně nechybí a už v prvním dni tak vzniká hned několik přelezů… Nebo spíš zážitků?

„Tak có? Už jste lezli, když jste tady od rána?“
„No jasný! Tady je jedna taková spára a…“
„Sokolík, je to sokolík.“

„No tak spárosokolík! Každopádně nám to přišlo hrozně hezký, tak jsme do toho naburáceli a pak zjistili, že to nad kruhem už tak krásný není. Vlastně to bylo tak hnusný, že jsme se na tom všichni vystřídali a těch dalších 60 metrů spíš trpěli.“
.

Nesuď cestu podle prvních pěti metrů. Ta další stovka už nemusí být taková procházka…. Jo, a taky se nejdřív podívej do průvodce, pokud ho vlastníš.

.

Brzy padá tma a to dává spoustu prostoru pro vzájemné seznámení. Urputný brainstorming o plánech na další den začíná nabírat jasných linií a po chvíli je cíl jasný:

„Zítra budeme lézt!“

Budíky na mobilech dostávají dovolenou, a tak je to na místních ptácích, jak tuhle nedoceněnou roli převezmou. A povedlo se jim to s grácií. Zatímco čas nedosahuje dvouciferných hodnot ani zdaleka, všichni už jsou ve stěně.

A někomu se zadařilo na výbornou. Většina smrtelníků si pro první tahání na písku obvykle vybere kvak na spodních příčkách obtížnostní škály. To ovšem neplatí pro boulderistu z Lipníka nad Bečvou, Kubu „Skočáka“ Skočdopole. Desítka je pro každého pískaře zlomové číslo, což může platit dvojnásob pro někoho, kdo je pískařem teprve pár hodin. A tak hned na druhý pokus padá převislá cesta „Buntschillernde Seifenblase“ (RP Xa).
.

Když to nezkusíš, tak to nevylezeš.
.

Není to ale jen o číslech, občas i strach dokáže zapsat výraznou stopu v paměti lezce… A někdy si za to může lezec sám. Sam Maštálko tak odvážně se slovy: „Já se s helmou vždycky cejtim jako nesmrtelnej,“ nastupuje do spárové klasiky „Renger-Gedächtnisweg“ (VIIIb).

Nad druhým kruhem ale začíná drama a vážné rozhodování. Vynechání hned tří smyček dává dohromady rovnici, která může skončit jenom vyhlídkovým letem s přistáním na polici. To už hlava vyhodnocuje jako vykřičník a zavelí jasně: neztrácej čas, utíkej k dalšímu kruhu! Odhodlaně se bez jištění vrhá k dalšímu kruhu a ten po chvíli (pro velkou úlevu jističe) cvaká. Zbytek cesty dolézá druholezec, ať si taky užije trochu dobrodružství.
.

Jištění je tvůj kamarád. Odvahy můžeš mít spoustu, ale kostí jen 206.

.

Na závěr dne přichází na řadu matematické okénko. Při sčítání horolezců netrvá dlouho dopracovat se k vážnému výsledku:

„Dva chybí!“

Hned první den přijít o dva členy výpravy je skoro jako z komiksu. Sice to znamená více místa v bivaku, ale nikdo nechce nosit do údolí o batoh navíc, takže skupina čeká do půlnoci pro vyhlášení případné paniky. Ta se nakonec nekoná a místo ní nás za svitu čelovek a měsíce navštěvuje dvojice vyčerpaných lezců. Bětka Vlčková s Jurajem Kováčikem se zkrátka rozhodli o prostoupení „Kotzwand“ (VIIa) až kolem sedmé hodiny večer, a to znamenalo, že jim na případné rady s programem muselo stačit jen pár hvězd na noční obloze.
.

Vem si čelovku… Vždycky. Na ranní čištění zubů radši taky.

.

Čas utíká rychleji, než u obědové pauzy a zážitky se během dalších dnů jen hromadí. Nejvíc bodů za styl ale získává Skočák (ten, co leze desítky první den na písku) za perfektní ukázku pískařského poletu ve stylu převis-plotna.

Pokus o přelez „Reitzwegu“ na Rohnspitze začíná slibně. Celkem daleko nad druhým kruhem se ovšem jeden z chytů (pro představu velikosti mikrovlnky) rozhodne pro předčasný odchod do důchodu a závěr je asi všem jasný. Skočák zaletěl deset metrů s piruetou do smyčky a vlastně si tak prošel kompletní pískařskou školou během tří dnů.
.

Pravidlo číslo tři vážně dává smysl.

.

Text 11 + FACEBOOK PODPORUJ, SDÍLEJ

.
.
Těžká cesta vždycky potěší,
ale zážitky zůstanou nadosmrti. A na to Sasko drží prim. Pokud člověk zpomalí, přestane řešit výkon a uvolní se, tak ho to vtáhne a nepustí. A to je na tom vlastně nejkrásnější.
.
.

 

__________

Hlavním partnerem Sokolíků – Mladých alpinistů je firma Mountain Equipment.
.


.
Sokolíky materiálně dále podporují:
.


.

Autor

Jakub Skočdopole

Autor

Cestovatel od mala, bydlel všude možně. Leze dlouho – už si ani nepamatuje, v kterém roce začal. Z cest vozí výhradně čisté oblečení. Obviněn z toho, že na lano je moc lenivý. Bouldruje. Na svět se dívá dětskýma očima.

Standa „Sany“ Mitáč

Hlavní editor

„Lezení není jen o číslech a život není jen o penězích.“ Nejraději píše o lidech, kteří vědí, že štěstí si nikde nekoupíš.
Je závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na labském písku. Neléčí se.

Facebook

TOC, nezapomenout přidat související články a vyplnit Excerpt (úplně dole)