Nevím, proč mě ten sport tak fascinuje, když je při něm vždy zima, ruce mi přemrznou tak, že pak brečím, bojím se, lýtka mi natejkají a druhý den mě všechno bolí… I přesto je to vlastně hrozně fajn.

Kubas byl obětavý a vyzvedl nám povolení pro lezbu v krkonošském Labáku už s předstihem, abychom mohli v neděli vyrazit hned zrána a užili si aspoň chvilku bez návalu ostatních lezců. Jenže, v sobotu:

„Čus, koukali jsme na fotky, je to mrtě rozsekaný, natečený jenom dvě linie a zítra má být vedro. V pondělí ty ledy zavíraj, takže je to na nic. Pojedem zkusit Liberec, včera tam otevřeli Hanibal arénu. Berete?“ Jasně, že jo.

Vyrážíme v sedm ráno. „Prosimtě, co máš v tom batohu, když potřebujem jen sedák a mačky?!“ Přeci dvě mikiny, dvoje rukavice, propocovák a péřovku! – Tentokrát se můj strach z umrznutí neukázal jako oprávněný, už po ránu byly čtyři stupně. Kubas jede s nákupní igelitkou: „Jsem byl línej to ráno balit…“

Po punkové jízdě v pruhu vyhrazeném pouze pro tramvaje parkujeme přímo u vstupu. Čeká na nás šest linií s horním jištěním a ulehčení peněženkám o 150 Kč.
„Kubo? Jsi ochotnej si se mnou měnit boty?“
„No, nejsem. Ale co mám dělat.“

Nevlastním mačky. (Kdo by si je taky kupoval, když čekáme jenom abnormálně teplé zimy.) A Kuba má z kluků nejmenší nohu (o dvě čísla větší než já) a přezouvání pohorek máme natrénované z předchozích let. V naší skupině tahle metoda už nikoho nepřekvapuje, takže poznámky typu: „Jak to budete jako dělat v Tatrách? To si Kuba bude brát na štand žabky a pak ti vždycky boty spustí dolů?“ se nám letos vyhýbají.

Oteplení oproti předchozímu dnu o 15 stupňů je silně znát. Z ledů crčí voda, z nás pot a kudy ledů odpadávají od maček. Po vystřídání pár lezců na dané linii, jsou v cestě vysekané stupy a díry. Taky Kubasův vychlazený mošt nebyl nakonec od věci oproti našim teplým čajům. Osm lidí je pro šest cest až až, ale i tak se v pohodě prostřídáme, na některých liniích i víckrát. Jsem úplně mokrá, samozřejmě jako jediná. „To se nesmíš po tom ledu tak plazit!“

Po třech hodinách, kdy nám vypršela doba rezervace, balíme cajky a míříme domů. Ti, kteří nastoupili v pokročilejších hodinách, už z toho měli jenom vodolezení.

Na ledech v Liberci (kresba: Pavlína Palasová)