„200 slov“

Během závodů si hory nestíhám užívat. Musím si to nahrazovat jindy. Skialpinistka Eva Matějovičová

29. 03. 2024, Matěj Švec

Za dva roky bude zimní olympiáda v Cortině d’Ampezzo. Stejně jako se před pár lety lezci těšili, že pod pěti kruhy uvidí poprvé závodní lezení, tak teď se pro změnu můžou těšit skialpinisté…

Bohužel, stejně jako lezci dost kritizovali nešťastný způsob pojetí kombinace „lezení na rychlost“, „boulder“ a „lezení na obtížnost“, tak u skialpů je to obdobné. Skialpinisté se poprvé utkají pouze v disciplíně „sprint“ a „štafeta“. Hlavní disciplínu „individuální závod“ pořadatelé vynechali.

Na druhou stranu, není důvod k truchlení. Nadějná Eva Matějovičová z Plzně několikrát dominovala závodu světového poháru právě ve sprintu. Třeba letos už si juniorská zlata dovezla z italského Bormia a norského Molde.

„Eva, to je naše nová skialpová naděje,“ říká bývalá trenérka skialpové reprezentace Kája Grohová o sportovkyni, která brzy oslaví své 18. narozeniny. Na skialpech se začala hýbat díky rodičům a jejich chalupě v Železné Rudě. Evin bratr začal závodit a jí to časem také chytlo.

Ne všichni vědí, že Eva se závodně věnuje také aerobicu, kde už rovněž posbírala nespočet úspěchů v různých kategoriích – na Mistrovství světa v Belgii 2023 zvítězila hned třikrát. Mezi dospělými to bylo v kategorii trio a fitness team. Mezi juniorkami pak vyhrála soutěž jednotlivců.

Eva Matějovičová (foto: archiv EM)


Evo, vnímáš sama sebe víc jako lyžařku, nebo aerobičku?
Momentálně se asi víc soustředím na skialpinismus. Zároveň je pro mě tahle kombinace sportů celkem náročná na logistiku. I když se to tak nemusí zdát, tak sezóny se mi poměrně dost překrývají. Zejména proto, že u aerobiku je potřeba neustále nacvičovat nové sestavy, a ty musím trénovat s oddílem a ne sama. V loňském roce jsem se asi víc soustředila na aerobik, protože do toho skialpového světa jsem teprve nakoukla, ale letos už naopak převažoval skialp. Samozřejmě je pro mě momentálně velká motivace olympiáda v Itálii v roce 2026. Momentálně jsem v kategorii U20, takže za dva roky už budu normálně v ženách a mám ještě před sebou docela dost let. Naopak, v aerobiku už jsem tento rok v nejstarší kategorii – tam je moje „potenciální kariéra o něco kratší“.

Kde trénuješ?
Jezdím z Plzně do Prahy na tréninky aerobiku, na Šumavu pak na skialpové tréninky, a to nemluvím o závodech po celé Evropě. Je celkem logisticky náročné to vše skloubit, navíc ještě se školou.

I když to na první pohled může vypadat zvláštně: je něco, co použiješ z aerobiku na skialpech a opačně? Nabízí se to právě v kontextu toho skialpového sprintu.
Určitě. Jedna sestava aerobiku trvá dvě minuty. Loni jsem měla ty sestavy tři. Všechny se cvičí dvoukolově. Řekla bych, že je to úplně stejně intenzivní a náročné jako skialpový sprint. Takže asi nějakou dynamiku a anaerobní výkon mám z aerobiku. Naopak do aerobiku si ze skialpů přináším tu delší výdrž. Určitě mi to navzájem pomáhá.

„Výdrž na krátký čas v nejvyšším tempu mám z aerobiku.“ Eva Matějovičová na závodech v Molde, 2024 (foto: ISMF)

To mě přivádí na dotaz, jak rychle máš depo (změnu z výstupu na sestup – strhnutí pásů, pozn. aut.)?
Popravdě jsem si to sama nikdy úplně neměřila. Kdybych šla na na rychlost, ale o něco míň na jistotu, tak si myslím, že depo dokážu udělat za čtyři vteřiny. Je vidět, že i tahle část se neskutečně zrychluje. Obecně si myslím, že kvůli olympiádě se výrobci předhání v různých vylepšeních. Ať už jsou to kombinézy s klokaní kapsou na pásy, speciální užší lyže na sprint, které mají jinak těžiště, aby se lépe daly chodit zig zagy… Vyrábí se například speciální pásy, kde není tolik lepidla – jsou zabalené v roličce a stačí s nimi jen švihnout a samy se rozbalí. V neposlední řadě se nás také týká zákaz fluorových vosků, takže i mazání je teď složitější.

Bereš skialpinismus jen jako závodění?
Po zakončení sezóny bereme s rodiči skialpy a vyrážíme pochodit na Sella Rondu v Dolomitech, kam se strašně těším. Takže to není tak, že bych si odkroutila závody a pak mě to nezajímalo. Právě naopak… Při samotném závodě si ty nádherné výhledy a tu svobodu pohybu v horách nějak nestíhám užívat. Proto si to vynahrazuju mimo závody.

Jak vnímáš jednotlivé skialpové disciplíny? (Typy skialpových závodů viz infobox, pozn. red.)
Sprint je pro mě paradoxně nejvíc stresující disciplína, ale zároveň mi asi nejvíc jde. Člověk musí v podstatě všechny kola jít úplně bezchybně. Zároveň si musím ještě rozložit síly tak, abych si maximum energie nechala na finále a kvalifikaci šla tak akorát, abych prošla. Ve všech kolech stojím na startu s dalšími pěti holkami a říkám si: „Jenom dvě nebo tři postoupí, tak kdo z nás bude ten, kdo nepůjde dál?” Je to dost stresující. Stejně tak i štafeta. Trať je dvakrát delší a stejně tak i stres, protože to nechci pokazit ještě parťákovi.

Mám ráda klasický „individual“. Často jsou tam nějaké techničtější pasáže bez lyží, nebo i s mačkami, takže je závod zajímavý a pestrý. Oproti ostatním závodnicím ale celkem ztrácím v náročných sjezdech ve volném terénu. Na rozdíl od holek, které vyrůstají v Alpách, mám přeci jen určitý handicap, když u nás je poslední dobou sníh jen na sjezdovce.

Eva Matějovičová dojíždí do cíle na SP v Bormiu 2024 (foto: ISMF)

Jak vnímáš fakt, že se skialpinismus konečně dostal mezi sporty, které soutěží na olympiádě?
Myslím si, že díky olympiádě zažívá skialpinismus obrovský rozvoj a jako celek ho to někam posouvá. Olympijský výbor sice vybral ty nejkratší disciplíny, ale bylo to proto, že jsou jednoduše nejatraktivnější pro diváky. Je ale bez diskuze, že tam neleží takové to gró, to jádro skialpinismu. To si myslím, že je v individuálním závodu.

Ta svoboda pohybu ve volném terénu, překonání delších vzdáleností i převýšení. Jsou samozřejmě atleti, kteří jsou vytrvalci a chodí výborně individuály a třeba i vertikály, ale prostě nejsou to sprinteři. Pak jsou samozřejmě sprinteři, kterým to vyhovuje a cíleně se orientují na olympiádu. Takže mezi závodníky probíhá určité lamentování nad tímhle způsobem. Na druhou stranu, stejně jako u lezení, existuje také šance, že na dalších hrách už bude disciplín víc a objeví se snad i klasický individuální závod. Jinak ale věřím, že pro skialpinismus obecně je olympiáda velmi pozitivní věc.

Co tě momentálně čeká?
Nedávno jsme přiletěli z Norska, kde proběhl poslední juniorský svěťák sezóny (Evče se ho podařilo v kategorii sprint vyhrát, pozn. aut.). Takže tím jsem závodní sezónu ukončila. Teď se budu trochu víc věnovat aerobiku, který šel trochu stranou. Každopádně příští rok mě na skialpech čeká těžká sezóna – nominační na olympijské hry, a já si budu muset vyjet body v kategorii elitních žen. Vzhledem k tomu, že juniorské a dospělé svěťáky jsou oddělené, budu muset objíždět obě série.

„Do hor se vrátím ještě po závodech.“ Eva Matějovičová (foto: ISMF)
TYPY SKIALPOVÝCH ZÁVODŮ

SPRINT
Označuje závod na krátké, ale různorodé trati, kde je výstup, sjezd a část, kde se závodníci pohybují pěšky s lyžemi na batohu. Závod se koná ve čtyřech fázích: kvalifikace, čtvrtfinále, semifinále a finále.

ŠTAFETA
Skládá se ze dvou samostatných výstupů a sjezdů, které musí každý člen týmu absolvovat. Druhý výstup zahrnuje úsek v botách s lyžemi na batohu. Každý úsek štafety musí obsahovat dvě odlišné etapy výstupu a sjezdu.

VERTIKAL
Představuje pouze samostatný výstup na lyžích bez sjezdu. Trať je v rozmezí 20–30 minut a 500 až 700 výškových metrů.

INDIVIDUÁLNÍ ZÁVOD
Zahrnuje minimálně tři etapy výstupu a sjezdu. Z celkového převýšení musí být alespoň 85 % závodu absolvováno na lyžích, maximálně 5 % pěšky a maximálně 10 % v technických sekcích s lyžemi na batohu (hřebeny, žleby atd.). Celkové převýšení je mezi 1300 až 1600 metry.


Pískařský film „Kamarád ze skal“ se povedlo zachránit. Promítání bude 6. dubna v Turnově

20. 03. 2024 | Standa „Sany“ Mitáč
Už jsme o tom psali v prosincovém úvodníku jakožto o „opožděném vánočním dárku“. A vypadá to nadějně. Dokumentární film Mojmíra Hošta z roku 1974, který vypráví o předválečném Skaláku a době legendárního Josky Smítky, se povedlo pracovníkům archivu České televize zdigitalizovat. S kolegy z redakce sportu jsme poté domluvili zařazení do vysílání 6. dubna. V ten samý den proběhne také slavností opětovná premiéra […]

Lezecké hospody: jesenický Rabštejn – vyrazit do skal a pak to zajíst „maxákem“ s borůvkami

11. 03. 2024 | Kuba „Kobe“ Jurník (s přispěním Standy Mitáče)
Redakční poznámka: Není to stoprocentní lezecká hospoda, ale zatím jsme v našem seriálu měli samé české zástupce. Chtěli jsme najít i moravskou, ovšem kolem Krasu nebo v Brně je to slabota (Nechce se někdo chopit díry na trhu? Bylo by to super.), a tak nás jako hlavní zástupce Moravy napadl Rabštejn – skály blízko, dlouholetý lezecký provozovatel, metodické kurzy, […]

Sám v severce Petit Dru. Tentokrát bez vrcholu, ale pytel znamená život a zkušenosti

04. 03. 2024 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Smäd ma umára ako Ódina na polceste do Valhally, na kolene mám hrču od lokra, čo mi naň včera padol. Od členkov nadol si nohy na striedačku buď necítim, alebo ma strašne bolia. Tretí deň leziem v severnej stene žulovej katedrály Petit Dru a moje stupené mačky sa šmýkajú po vyhladených kameňoch North Couloiru, (Ďuro lezl cestu […]

A hle, je tam! Vydržela. „Titanová past“, legendární bílá linka v sevření nepřívětivé žuly

26. 02. 2024 | Dan Podráský
Vánoční pohoda začala pro mne značnou nepohodou. Dva dny před tím Štědrým totiž rozklikávám Instagram a co nevidím: „storíčko“ od Adama Kaniaka o tom, že Titanová pasca je v podmínce! (WI 5, 4+, Rohový hrebeň, asi 6 délek, autoři Peter Dieška a Leopold Páleníček 1973, pozn. red.) Okamžitě se mě zmocňuje nadšení a nervozita. „Ach jo, teď ty Vánoce a na Zbojandu […]

Malíček hluboko, nebo zalomit hranu dírky? Zalomit. S Adamem o přelezu „Bon Voyage“ 9a TRAD

17. 02. 2024 | Standa „Sany“ Mitáč
Na první opakování si počkala přesně rok. Když tuhle tradiční linku na tvrdém písku francouzského Annotu vylezl James Pearson, pro server Planetmountain řekl: „Mám pocit, že je to krásná cesta, a byl bych spokojený, pokud se ukáže, že to byl můj poslední těžký prvovýstup. Neříkám, že už nikdy nebudu hledat novou linii, ale mám pocit, že […]

Plomby má každej.“ V Hudyho „Zlaté korunce“ Xb na Zub se rád spokojíš s AF

14. 02. 2024 | František Bulička
Hlavní okruh v Adršpachu je známý především klasikami, a ty se tam taky lezou. Jsou ale věže, kde je potřeba umět jak spárovat, tak zabrat za chyty – a to dost dobře a dost vysoko nad posledním jištěním. Jednou z nich je bezpochyby Zub. Tam se jenom zřídkakdy někdo vyškrábe – ne však proto, že by to byl zapomenutý kvak… […]

Ve stylu: „Death or glory.“ Vylezli jsme „Couloir of Dreams“ (M7, 90°, 1100 m) severkou Triglavu

05. 02. 2024 | Juraj „Ďurifuk“ Koreň
Sedím s Máriom v údolí Vrata, za chrbtom máme severnú stenu Triglavu a v hlave sa mi preháňajú zážitky posledných dvoch dní. Rehotáme sa, zatiaľ čo pahltne miznú trojdňové šišky a tvarohovníky v našich zmučených útrobách. Čo sa nám podarilo?! Ďalšia bitka s ľadovým obrom, plná potu, strachu, únavy, ale aj chladu, preklínania. Plná surovej agresie, rúbania zbraňami, ale končiaca mierumilovnou […]

„Ranxerox“ (7a, 500 m). Vylezli jsme lahůdku na počest bizarního antihrdiny, vyrobeného z kopírek

31. 01. 2024 | Filip Čapek
Ranxerox. Zvláštní název cesty. Poprvé jsem ho slyšel pár let zpátky v Chamonix od Francouze Jeana-Pierra, který mi doporučoval spousty cest. O této básnil nejvíc. Možná proto se mi název vryl do hlavy. Když jsme s Honzou (Roseckým, pozn. red.) přemýšleli, kam se vrtneme potom, co se v Chamonix zkazilo počasí a nasněžilo, vzpomněl jsem si na poznámky v telefonu a na: […]

Dobrý úsudek je výsledkem zkušeností. Ty jsou výsledkem špatného úsudku. „Walkerův pilíř“ v antipodmínce

22. 01. 2024 | Ondřej Mrklovský
Sedím zalezlý v malém vhloubení ve sněhu, je podvečer a prší. Nade mnou se tyčí 1200 metrů žuly a ledu – severka Grandes Jorasses. Šimon (Janošec, pozn. red.) kousek nade mnou taví sníh na večeři. Ze stěny ale naštěstí, nebo možná naopak k naší smůle vidíme jen slabou třetinu, zbytek je schovaný v hustém mraku. Pokud bychom stěnu při přístupu […]

„Diretka“ na Grand Capucina. Ocitáme se ve zhmotnění Dantova pekla, nebo v bizarním světě PC hry?

15. 01. 2024 | Honza Rosecký
„Ty vole, toho ‘Bonattiho’ nemáme za den šanci vylézt, ne?“„To tam chceš bivakovat?“„No nechci, ale to regulérně nedáme. Vždyť je to vertikálně 400 metrů fakt těžkýho lezení.“„A ‘Diretka’?“„To bude ještě horší, ne?“„Nebude. Píšou, že to jsou hlavně spáry a komíny. To máš z Ádru nachozený, ne?“„To určitě. Ale tak šanci to zvedá z nulové na aspoň malou.“ ___________________ […]

„Je to zvláštní pocit, dlužit kamarádovi život.“ V puse jsem měl sníh a viděl prosvítat světlo

08. 01. 2024 | Michal Hlaváč
Zdá se mi pěkný sen – je mi v něm teplo a útulno. Užívám si ho.V tom mi začne někdo matlat rukou po ksichtě, řvát mi do ucha a vyhrabávat mě z toho mého krásného pelíšku… Není krásnějšího místa v Alpách, než je okolí Mont Blancu a jeho hřeben táhnoucí se směrem do Švýcarska. Alespoň z pohledu horolezce. Úžasné žulové stěny s kvalitní […]

PF 2024

02. 01. 2024 | redakce eMontany
Tentokrát jsme vybrali fotku Franty Jaroše z novoročního výstupu na adršpašské Milence. Frantův přístup k lezení totiž hodně souznil s tím, jak to cítíme v naší redakci. Vždy jsme na něm obdivovali jeho neutuchající zápal pro věc, kamarádskost a absenci ega. Franta Jaroš by právě dnes (2. ledna) oslavil 84 let. Říkal o sobě, že nikdy nic těžkého nevylezl. Na druhou […]

Ježíšek naděloval měkké dárky. Zmrzlá Teri Širůčková poslala na Štědrý den „Sexo sentido“ 8b

26. 12. 2023 | Teri Širůčková
Vánoce 2023, Štědrý den. Když jsme ráno dorazili do skal, tak jsem myslela, že ani pořádně nepolezu. Byla mi zima asi jako každý den v Siuraně, kdy přijdeme do skal a jsou tam asi čtyři stupně Celsia. Jsem takový skalní zmrzlík. Rozlezli jsme se a pak jsem si vybrala cestu „Sexo sentido“ 8b, která se nachází v sektoru El […]

Zapatlat prst vteřiňákem a jde se pokusovat. O boulder session, která mě pořádně vyškolila

18. 12. 2023 | Jonáš Kopecký
Ve čtvrtek se budím v osm, ihned koukám na webku do Děčína, jestli není mlha. Tělo už z posledního výjezdu skoro nebolí – kůže, posílená antihydralem, je na dotek pevná a meteoblue ukazuje ‑2 stupně. To by mohlo bejt dobrý. Jedinej háček je plánovaná ranní lekce autoškoly. Pan instruktor píše, jestli nemůžeme jízdu o dvě hodiny posunout. No, ve […]

„Sólování nemám rád, stresuje mě. Ale ten pocit je droga.“ Na Grand Combinu byl spatřen mimozemšťan

11. 12. 2023 | Standa „Sany“ Mitáč
Stopy ve sněhu nelžou. Tříčlenná česká skupinka stoupá na chatu Valsorey, ze které chce ráno vyrazit na vrchol Grand Combin (4314 m n. m.). V listopadu už na přístupu leží čerstvý sníh – dá se z něj podle stop vyčíst, kolik zhruba lidí bude na chatě. Moc ne. Vypadá to, že jen dva lidi a pes. A vida, ti zrovna […]

Od Alfy po Adama. Kniha „Perly východu“ zmapuje lezecké výzvy Moravy napříč stoletím

06. 12. 2023 | Lukáš „Asu“ Abt
Mnozí již jistě zaznamenali, že se kolem rockstar Adama Ondry postupně realizuje knižní projekt zvaný Perly východu. Ten si klade za cíl zmapovat všechny lezecké výzvy Moravy napříč dekádami, ale také oblastmi. Prostě vystihnout a přiblížit směry, které trápily ruce nejen nejlepšího lezce světa, ale také naše pradědečky. K čemu že to je dobré? Každému, kdo […]

„Někdo asi ráno vypnul gravitaci.“ Miška Izakovičová o svém životním přelezu: „Golden Gate“ na El Capa

25. 11. 2023 | Miška Izakovičová
Když si Miška Izakovičová na jaře zranila kotník, vypadalo to s letošní sezónou dost bledě. Dva měsíce víceméně nemohla chodit a rozlézat se začala v půlce července za občasných bolestí a za podpory kamarádek Klárky Kuželové, Majdy Štangerlové a Majky Fúčelové. Postupně se začala vracet do hry a na podzim se jí ujal Kája Nováček, kde pod jeho dohledem vytáhla spoustu […]

Přestala jsem věřit tomu, že osmy jsou pro mě příliš těžké

23. 11. 2023 | Alena „Ája“ Bedrníková
Asi před sedmnácti lety jsem prožila, zpětně viděno, ne úplně šťastný úvod do světa lezení na písku. Vždy jsem se všeobecně ráda pohybovala – běhání po lesích, kolo, běžky, chození po kopcích. Můj tehdejší přítel jel občas vylézt nějaký alpský vrcholek a lezení jako takovému se věnoval velmi okrajově. Přesněji řečeno jsme spolu asi dvakrát navštívili […]

„Jestli jsem vedoucí, tak končím a vy to vylezete!“ O českém prváči na Tengi Ragi Tau

13. 11. 2023 | Marek Disman
Lezení alpským stylem v nejvyšších horách světa je jako psaní diktátu v hodině češtiny. Šije s tebou nervozita z toho, co přijde, spoléháš, že náplň ve tvém peru nedojde, máš jeden pokus, běží ti čas a píšeš na dosud nepopsané stránky. Je jen jeden rozdíl – ve třídě tolik nefouká. Už od jara jsem si pohrával s myšlenkou přidat se na […]
1 2 3 34