„200 slov“

Angela Soper v 75 letech tahá cesty po vlastním. A píská si u toho

15. 08. 2016, Alena Čepelková

Když to spočítám, kouzlo severního Walesu mne sem přitáhlo už poosmé v životě. Krásná zádumčivá krajina, vřesoviště a pastviny rozdělené kamennými zídkami, burácející moře pod útesy, tradice lezení po vlastním. Tahle láska vznikla přesně před čtyřiceti lety, kdy jsem sem ještě jako studentka dorazila stopem z Londýna, abych si vyšlápla na horu Snowdon. Proč jsem po tom zatoužila, přesně nevím, ale to u správné lásky jeden neví nikdy, že…

Snowdon, na který jezdí vláček, má také severní stěnu vyhrazenou drsným horolezcům. Mimochodem, matice pocházející z kolejí železniční trati jim posloužily jako první hexentry. Dnes už je vyrábí místní továrna DMM.

O nějakých patnáct let později jsem už na vrchol dolezla. Zvolila jsem jednu z vyhlášených cest „White Slab“ (7-/7 UIAA, pozn. red.) a spolulezkyní mi byla Angela Soper, bývalá předsedkyně BMC (British Mountaineering Council, pozn. red.) a jeho čestná členka. Žena, které bylo 45 let, když se začínalo závodit na umělých stěnách. Ji věk ale neomezoval, v padesáti vyhrála svoji první soutěž.

V roce 1984 zorganizovala Angela ve Walesu vůbec první mezinárodní setkání špičkových lezkyň WICM (Women’s International Climbing Meet, pozn. red.) a letos přijela na jeho závěr jako vysoce vážená celebrita. Byl to týden nabitý zážitky, dokonale zorganizovaný Pinnacle Clubem (Angela ho svého času vedla, pozn. red.) s podporou BMC. O každou z nás 22 pozvaných účastnic bylo všemožně postaráno včetně místních hostesek jako spolulezkyň a nám zbývalo jediné – lézt jak je libo.

Mně bylo neobyčejně libo se zase jednou navázat na lano s Angelou. Když byla u nás v Tatrách, nabídla jsem jí na oplátku taky plotny – ty Arnoldovy v západní Lomnici. Trochu se tam nad četností jištění divila. Jejímu umění se zase divili naši předlezci, které jsme zajistily zahraničním účastnicím, když na nás vyšlo pořadatelství každoročních srazů „Randes-vous Hautes Montagnes“. Na českém písku byla schopna tahat cesty jen Angela a ještě si při tom tak zvláštně pohvizdovala.

Zvláštní je i to, že od dob našeho prvního setkání v roce 1989 vypadá se svými šedými vlasy a útlou postavou pořád prakticky stejně, takže bylo a je o to těžší uvěřit tomu, co na skalách předvádí. Ani letos to nebylo jiné. S grácií a pohvizdováním si vyvedla cestu britské obtížnosti VS 4c (5- UIAA, pozn. red.), což sice nepatří k extrémním výkonům, ale ani k běžným činnostem pětasedmdesátnice.

Rychle jsem spočítala roky, které mi zbývají na lezení v případě, že bych se jí chtěla vyrovnat, a nad tou inspirací jsem zajásala.

Zakládám její fanklub!

Angela Soper v Gogarthu, (Castle Helen), f: Alena Čepelková


I malé články dají dohromady dost práce. Díky za tvoji podporu